Hipster v politice. Vzestup a pád Matěje Hollana

Jestli Matěj Hollan něco vždycky dobře uměl, pak přitáhnout na sebe pozornost. Jenže zatímco dřív to bylo úmyslně, když bojoval proti hazardu a dělal si legraci z vedení Brna, dnes je to úplně jiné. Jeden z nejúspěšnějších českých občanských aktivistů před třemi lety přestoupil na druhou stranu, stal se náměstkem brněnského primátora a změnil se. Z kavárenského povaleče se za pár měsíců stal tím, kdo jezdí načerno, užívá si pohodlí služebních aut a jeho rétorika občas připomíná ty, které dříve tak vtipně ostřeloval. Odemykáme text ze zářijového tištěného magazínu Neovlivní.cz.

„Matěj Hollan, heterosexuální herec, muzikant a člen Strany zelených.“ Tak se v březnu 2009 podepsal Matěj Hollan pod komentář, který napsal pro brněnskou mutaci Lidových novin. Bylo mu 25 let a zrovna začínal s politikou. S kariérou občanského aktivisty. Jeho první tažení bylo proti brněnské městské vyhlášce, která chtěla ve městě zakázat pouliční muzikanty. Hollan proto spolu s kamarády svolal muzikantský protest, kterým stovky lidí zablokovaly centrum jihomoravské metropole. A dosáhly svého.

„Byla to asi nejkratší vyhláška v historii, vydržela jen od zasedání do zasedání. Od té doby jsem aktivistou na plný úvazek. Věnuji se synovi a občas mám čas jít do hospody. A tam se dál věnuji aktivismu,” vyprávěl v dubnu 2013 v rozhovoru pro MF Dnes.

Hollan začal s brněnskými tématy, která mu byla nejbližší. Bojoval o budoucnost vlakového nádraží v centru města, proti tomu, aby v centru na Zelném trhu byly budovány podzemní garáže, proti stovkám heren v brněnských ulicích a zasazoval se o kultivaci brněnské politické scény.

O rok později, v březnu 2010, se objevil slogan, který dal Hollanově aktivismu jméno. Brněnský magistrát si tehdy totiž objednal studii o „identitě města”, ze které za 600 tisíc korun vypadlo jediné – doporučení na nový městský slogan „Žít Brno”.

Radnice přešla kritiku za utracené peníze, studii i výsledky schválila, zapomněla si však k novému sloganu zaregistrovat doménu. Předběhl ji novinář Michal Kašpárek. Rok zůstala doména prázdná. Pak se v brněnské hospodě Na Božence sešla parta mladých brněnských aktivistů, založili občanské sdružení, chopili se webu a pod hlavičkou Žít Brno si začali dělat legraci z brněnské radnice.

Doba jako by si o to tehdy říkala. Městu totiž už roky vládl humpoláckým a autokratickým způsobem sociální demokrat Roman Onderka, který svoji sílu opíral o jihomoravského hejtmana a stranického kolegu Michala Haška.

Žít Krno!

Poťouchlé parodování obou politiků, řada sarkastických a recesistických akcí, břitký humor: to vše Hollanovi a jeho kolegům šlo. Ostatně jejich přejmenování jihomoravské metropole na Krno už dávno zlidovělo. Popularita Žít Brno strmě stoupala a absolvent biskupského gymnázia a vystudovaný muzikolog Matěj Hollan se – během pár měsíců spíše než let – proměnil v nejzářivější příklad brněnského aktivismu.

„To je Žít Brno, kde jsme si vymysleli svébytný druh satirického aktivismu, který, jak se ukazuje, funguje báječně,” vyprávěl v srpnu 2013 Lidovým novinám. A později ještě doplnil pro Hospodářské noviny: „Zatvrzelí občanští aktivisté by se měli naučit pracovat s humorem, protože když věci podáváš smrtelně vážně, ve stylu ,já ublížený tady bojuji a ten zlý stát mně škodí’, tak to nikoho nebaví.”

Hollanovi se totiž kromě sbírání fanoušků na sociálních sítích dařilo i některé věci měnit. Navíc se nevěnoval jen lokálním tématům, nýbrž i těm celorepublikovým. Zasazoval se o průhlednou státní správu a vydávání utajovaných smluv. Se svým kolegou, aktivistou Svatoplukem Bartíkem, bojoval s hazardem a hernami ve městech a obcích a několik let bojoval za změnu loterijního zákona. K tomu si založili i sdružení Brnění. Pronikli do celostátních médií. Zkrátka Hollan se rychle stal prototypem občanského aktivisty.

„Moje máma se pohybuje v aktivistickém prostředí od začátku 90. let, teď je ředitelkou Ekologického institutu Veronica a zakladatelkou ekologických poraden a její výsledek je, že už se neprodávají fosfátové prací prostředky. Na tom pracovali dlouho. Táta se dlouho věnuje světelnému znečištění a globálnímu oteplování,“ říkal později v rozhovoru pro LN.

Hazard a hazardování s politikou

V létě 2012 na sebe poprvé výrazně upozornil i za hranicemi Brna, když podle zákona 106 o svobodném přístupu k informacím vydobyl z Českých drah smlouvu o čtyřicetiletém pronájmu brněnského nádraží. Nutno dodat, že tady mu státní správa pomohla především k další popularitě. Dráhy mu totiž smlouvu vydaly tak začerněnou, že z ní nešlo v podstatě nic vyčíst. A nešlo by, nebýt toho, že Hollan smlouvu vymohl i v elektronické podobě, kde byly celé stránky černé taky, ale pod barvou se skrýval čitelný text. Úředníci ho začernili, ale už si neuvědomili, že stačí pasáž označit třeba ke kopírování a původní text půjde přečíst.

Velké mediální body ale Hollan sbíral i na už zmíněném boji s hernami. Spolu s Bartíkem upozorňovali na škodlivost hazardu a hledali všechny cesty, jak umožnit radnicím, aby herny mohly samy rušit. Podnikali kvůli tomu cesty do parlamentu i na ministerstvo financí. Dlouho to nešlo, až do chvíle, než jejich tažení podpořil Ústavní soud a jasně řekl, že jsou to obce, kdo může rozhodovat, zda chce mít na svém území herny.

„Znamená to, že člověk může dokázat zdánlivě cokoliv. Je skvělé, že jsme si na to ve spolupráci s obcemi troufli a dopadlo to,” pochvaloval si tehdy výsledek Hollan.

S vysokou politikou začal koketovat na konci roku 2012. Nejprve se zapojil do prezidentské kampaně, když začal vyzývat voliče, aby kašlali na Táňu Fischerovou a volili buď Karla Schwarzenberga, nebo Jiřího Dienstbiera. Podruhé pak v létě 2013, kdy se rozhodl vstoupit do nové strany LES exministra životního prostředí Martina Bursíka, která chtěla v roce 2013 kandidovat do sněmovny. Před volbami, když se její preference držely stále jen těsně nad nulou, vzali Bursík a spol. své rozhodnutí zpět. V té době se Hollan přidal také ke vznikající iniciativě Rekonstrukce státu.

Na magistrát!

Definitivně vážná tak byla až kandidatura v duhových barvách celého Žít Brno v komunálních volbách v roce 2014. Sdružení se z parodické skupinky po vzoru Nejlepší strany z islandského Reykjavíku transformovalo v politické hnutí a vyrazilo do voleb. V kampani se drželo osvědčené satiry a zafungovalo i Hollanovo oblíbené tažení za omezení hazardu. Po volbách v roce 2010, které se nesly s duchu tématu boje s korupcí, byly volby v roce 2014 totiž skutečně často o boji proti hazardu. Řada občanských iniciativ se kolem voleb snažila sbírat hlasy na referenda, která chtěla s volbami spojit.

Úspěch byl téměř stejně fenomenální jako u jejich islandských protějšků v roce 2010. Hnutí získalo ve volbách 11,89 procenta hlasů, v centrální části města Žít Brno volby vyhrálo a uspělo i na magistrátu – Hollan se stal náměstkem primátora druhého největšího města v republice (primátora má vítězné ANO). A Roman Onderka, který se ještě pár dnů před volbami s úsměškem ptal „Kdo je Matěj Hollan?“, se poroučel do opozice.

Hollan se v politice rychle zorientoval. Na starosti dostal dopravu a kulturu. Jako jeden z prvních kroků na magistrátu prosadil zákaz hazardu ve všech 29 městských částech a velmi dobře si porozuměl s brněnským primátorem za hnutí ANO Petrem Vokřálem.

Jenže rychle začal kupit také první přešlapy.

Třeba ve chvíli, kdy oznámil slučování městských nemocnic Milosrdných bratří a Úrazovky, akorát že akci zapomněl dopředu projednat s Řádem milosrdných bratří. Spory rozvířil i kolem výběru ředitele dětského Divadla Radost. Městem nominovaná komise zvolila Vlastimila Pešku, který divadlo vede dvacet let. Hollan oznámil, že v čele instituce by měl Peška být jen rok, protože podle náměstka nedával prostor mladším umělcům a pronesl údajně rasistické výroky namířené proti obyvatelům „brněnského Bronxu“, kde divadlo sídlí. Proto ho měl podle Hollana po roce nahradit mladší Tomáš Pavšík. To se nakonec nestalo, pro Hollana to však byla zvlášť nepříjemná kauza. Postavili se proti němu tehdy totiž mimo jiné herci, a mladý aktivista se tak poprvé výrazněji ocitl proti těm, na jejichž podpoře vyrostl.

Chyby a bizarní historky kolem sebe ale kupil dál. Třeba když ho načapali revizoři v nočním rozjezdu (systém noční MHD v Brně, pozn. red.) bez štípnutého lístku. Jindy zase vzbudilo pozdvižení video, které zveřejnil jeho kolega. Významný brněnský politik se v něm nechává v ukrajinském podniku bičovat důtkami. Anglickou větou „I want more“ si přitom žádá další rány.

A přibývaly i „paplášské” prohřešky. Jako když musel řešit kontrolní výbor města podezření, že Hollan zneužívá služební auto, když s ním coby kritik autodopravy měl najet za měsíc obtížně stihnutelných 7 tisíc kilometrů a vozil se jím i na chalupu. Ostatně – regionální MF Dnes ho po vlně přešlapů vyhlásila nejkritizovanějším politikem za rok 2016.

Já ne, to oni

Hollan své prohřešky relativizuje a obviněním se brání, většinou ovšem na Facebooku; přímé konfrontace nevyhledává.

„Brno má problém. Není v Praze 🙁 A protože v Praze sídlí všechno zásadní, je nutné do ní velmi často jezdit,” hájil třeba už zmíněné jízdy služebním autem.

Jindy se na svém profilu hodně zlobil, když se našel na fotkách, které redakce Neovlivní.cz loni na podzim pořídila na party nejvlivnějšího zákulisního hráče Radka Pokorného. Jeho advokátní kancelář slavila s velkou pompou dvacetileté výročí v pražském Rudolfinu, pozvánku dostali vlivní politici, lobbisti i byznysmeni.

Z pohledu Žít Brno by Pokorný, blízký přítel premiéra Bohuslava Sobotky, s nímž mimochodem připravoval soudně projednávanou spornou privatizaci OKD a aktuálně má pod palcem zakázky čínského investora CEFC, byl ideálním terčem kritiky. Ne tak už pro Hollana. Někdejší bojovník za transparentnost a proti korupci se v obsáhlém statusu pustil do práce novinářů ve stylu „je to kampaň“ a obhajoval své právo stýkat se, s kým chce. „Prý jsem se ‚posral v kině‘, že jsem byl v jeden čas v jedné budově ‚se skvadrou nejodpornějších individuí české politiky a byznysu‘. Kdybych chtěl být vtipný, řekl bych, že to už bych vůbec nikdy nemohl vkročit do Poslanecké sněmovny, případně se účastnit oficiálních či neoficiálních oslav vzniku samostatného československého státu,“ napsal mimo jiné.

Jedna reakce za všechny od letitého aktivisty Standy Pence: „Přirovnávat návštěvu na soukromé party s návštěvou parlamentu může jen arogantní blb. Tímto je pro mě kapitola Žít Brno s Matějem Hollanem uzavřená. A to jsem vám fandil a doufal, že se z vás nestane stejný šašek jako z mnoha před vámi.“

Své politické angažmá má Hollan přesto za úspěšné. Tedy – soudě podle jeho odpovědí novinářům. Takto odpověděl třeba Brněnskému Deníku loni v prosinci na otázku, jak by svoji práci zhodnotil pohledem Žít Brno, zda by byl sám se sebou spokojený. Řekl: „Co dělám jako politik, s tím ano. Otázka je, jestli i s jako veřejně činnou osobou. Asi bych si sám o sobě myslel, že některé věci jdou udělat rychleji. Že pomalost je jen výmluva politiků. Částečně jsem si uvědomil, že kritika bývalého vedení radnice nebyla v něčem oprávněná. Za některá zpoždění nemohli, protože úřad nefunguje občas tak, jak si člověk představuje.”

Přežít Brno?

Hollan se pokoušel promluvit i do krajských voleb v roce 2016, kde kandidovalo jeho Žít Brno společně s TOP 09. Příliš nezabodoval, pozornost ale vzbudil. A to hlavně předvolebním videem. V klipu vystupoval brněnský náměstek Jan Vitula z TOP 09 a právě Hollan, kteří umývali ve vaně radního Teplic, dalšího topkaře Dominika Feriho. Ten má africké předky a je tmavé pleti. Klip doplňoval slogan o odstranění špíny z kraje. Video, jehož případný rasistický podtext zkoumalo i státní zastupitelství, se lavinovitě šířilo po sítích, ale příliš jim nepomohlo. Koalice získala o jeden hlas méně než TOP 09 před čtyřmi lety spolu se STAN.

Teď ale pro Hollana přituhuje i v jeho domovském Žít Brno. Naposledy si zavařil v létě, kdy v centru Brna proběhla trochu neobvyklá akce. Na náměstí Svobody a Moravském náměstí totiž pod záštitou Turistického informačního centra města vyrostl dočasný autobazar. Společnost Mototechna, která patří do sítě AAA Auto, tam vystavila ojetá, byť zánovní auta v hodnotě stovek tisíců korun a nabízela je k prodeji. Akce byla úlitbou za to, že firma podpořila jiný brněnský kulturní projekt, a město jí na oplátku umožnilo vystavovat auta. Jenže ve volnomyšlenkářském Brně vyvolala neobvyklá „výstava“ ostré reakce veřejnosti. Tak ostré, že od ní začali dávat ruce pryč i členové Žít Brno.

To by se vůbec netýkalo Hollana, nebýt toho, že „autobazar“ zahajoval. Coby politik, který má na starosti kulturu a prosazuje omezení aut v centru, tak zaštítil akci, která postavila na trávu do parku v centru města dvacet ojetých aut k prodeji.

Sám Matěj Hollan se k poslední kauze zatím příliš nevyjádřil, odjel totiž na dovolenou. A jeho reakci nesehnalo ani Neovlivní.cz, kvůli vážným rodinným problémům se totiž omluvil z žádosti o rozhovor.

„Kdyby se to stalo za Onderky, Žít Brno ho usmaží na Facebooku v přímém přenosu. Bez ohledu na to, zda je v tom Hollan nevinně, smaží se ideály a étos hnutí Žít Brno. Přitom jsem kandidoval, aby se tyto věci nestávaly,“ řekl k výstavě aut jeho stranický kolega Svatopluk Bartík, který po Hollanově boku stojí od začátku.

Vystihl tak jeho změnu z aktivisty v politika?