Vy jste společně s poslankyní Janou Lorencovou podepsali komunistům archy se žádostí o svolání mimořádné schůze Sněmovny o kauze lithium jako první z klubu ANO. Dřív, než se k žádosti přihlásili Andrej Babiš, Jaroslav Faltýnek a ostatní. Proč jste tak spěchali?
Předně bych chtěl říci, že není důležité, kdo byl první a kdo poslední. Jednoznačný postoj můj a patrně i kolegyně Lorencové plyne ze zkušenosti regionů, které zastupujeme. Jana má trpkou zkušenost ze zpackané privatizace OKD v Moravskoslezském regionu. Je to velká bojovnice proti tomu, jak s nabytým majetkem nakládá Bakala. Já zase, jako bývalý novinář, něco vím o vydrancování zásob jáchymovského uranu, o privatizaci Mattonky a Becherovky.
Becherovka ale není přírodní zdroj. Proč tedy spojujete výrobu likéru s kauzami těžby surovin?
No, tak docela pravdu nemáte (úsměv). Proslulému bylinnému likéru se od nepaměti říká „třináctý karlovarský pramen“. Ale vážně. Mně příběh o možné těžbě lithia australskou firmou opravdu připomíná privatizaci někdejších společností Karlovarské minerální vody a státního podniku Jan Becher.
V jakém smyslu?
Ve všech třech případech si musím položit otázku: Bylo a nebo je nutné národní bohatství dávat k dispozici zahraničnímu partnerovi? Tuto eventualitu bych pokládal za rozumnou v případě, že by takový partner přinesl potřebnou investici, technologii anebo know how. V případě Mattonky jsme se „zbavili“ – ve prospěch nizozemské společnosti Ronaldsay, ovládané italskou rodinou Pasqualů – velmi lukrativního a rozjetého byznysu. Myslíte, že bychom neuměli u nás bez jejich pomoci plnit vodu do lahví? Samotná privatizace má i po letech pachuť tunelu a podivných okolností.
Pachuť tunelu?
Původní majetek pana Heinricha Mattoniho zahrnoval jednak lukrativní stáčírnu a k tomu Lázně Kyselka. Někdo před privatizací rozhodl o rozdělení obou částí. Tím vlastně odsoudil k zániku kdysi nádherný lázeňský komplex s promenádou. Pasqualy zbavil zátěže. Vždycky to totiž bylo tak, že stáčírna dorovnávala ztráty lázní. Česká republika je k Pasqalům opravdu štědrá. Umožnila jim stát se naprosto dominantním producentem minerálek. Ovládli Dobrou vodu, třetinový podíl mají v Hanácké kyselce. Nebylo by dobré, aby zisky z tohoto lukrativního podnikání zůstaly státu, anebo alespoň českému podnikateli? Zajímavé je sledovat na katastrálních úřadech, jak své bublinkové impérium Pasqalové střeží. Když se kdekoliv objeví nový zdroj minerálek, koupí okamžitě okolní pozemky, příjezdové cesty, a tak znemožní vznik nové stáčírny.
A Becherovka?
Privatizace Becherovky, to je opravdu dokonalý tunel. 3. září 1997 tehdejší menšinová vláda Václava Klause rozhodla o privatizaci renomovaného výrobce bylinného likéru. Překvapivým vítězem se stala firma Value Bill; navzdory tomu, že podle dochovaných zdrojů předložila nejslabší privatizační projekt. Zajímavé je podívat se, kdo byla firma Value Bill. Čtyřicetiprocentní podíl v ní měl francouzský nápojový gigant Pernod Ricard. Dalších čtyřicet procent měl Zdeněk Bakala a dvacet procent někdejší kancléř prezidenta Havla a současný poslanec Karel Schwarzenberg. Oba čeští majitelé po dvou letech své podíly prodali Francouzům. To už se firma jmenovala Salb. Pěkné vlastenecké gesto. Pernod Ricard potom podstatně snížil produkci Becherovky. Z evropské značky udělal regionální suvenýr.
Zpět k lithiu…
Příběhy Mattonky a Becherovky vyvolávají obavu, že Česká republika a karlovarský region opět přijdou zkrátka i v případě lithia. Nová kauza vykazuje podobné znaky – memorandum z australskou stranou přichází v době jakéhosi bezvládí před volbami. Abyste tomu rozuměli, nejsem v zásadě proti tomu, aby těžbou byla pověřena soukromá firma. Ať je to ale firma česká. Zisky ať zůstanou doma. Pochopitelně, diskutovat je třeba i o podmínkách. Současná vláda sice od roku 2018 asi dvojnásobně zvyšuje poplatky ve prospěch státu za vytěženou surovinu, ale zdá se, že prostor pro další zvyšování tu je. V roce 2012 odvedly firmy státu za nerostné suroviny 596 milionů korun. Jejich celkové tržby přesáhly 70 miliard. A proč nestáhnout celý zisk? Od čeho máme státní podnik Diamo? Nesporně je o čem mluvit.
A teď o něčem jiném. Jak to vypadá s vaší výzvou politikům ohledně islamizace?
Ta výzva je uveřejněna na internetových stránkách Platformy pro zachování evropské kultury www.platforma-parlament.cz. Má sloužit k orientaci voličů, ať už preferují jakoukoliv stranu nebo hnutí. Přihlásit se k ní může jakýkoliv kandidát, který garantuje, že po případném zvolení bude hájit dané principy. Přihlásilo se asi deset kandidátů. Zatím. Očekával jsem širší zájem a pochopení.
Jak se k vám a k vašim iniciativám staví Andrej Babiš?
To opravdu netuším. Nikdy jsme o tom nemluvili.
Co říkají vaši kolegové v ANO k tomu, že jste pro vystoupení z EU?
Pozor. To, že jsem pro vystoupení z EU, je poněkud zjednodušený pohled. Já původní unijní projekt pokládám za smysluplný. Ovšem důraz musím klást na slůvko původní. Ne to, čím se evropské státy stávají po vynuceném přijetí Lisabonské smlouvy a kam směřují v myšlenkách současných bruselských byrokratů. Stále ještě věřím, že je možné Unii reformovat, zbavit se diktátu paní Merkelové a pana Macrona, vrátit státům jejich suverenitu, pokračovat podle původních záměrů – spolupráce suverénních států na bázi vzájemné výhodnosti. Mé úvahy o vystoupení z EU jsou plán B. A co říkají kolegové v poslaneckém klubu ANO? Máme tam eurohujery i euroskeptiky.
Psali jsme:
Jak odhadujete výsledek sněmovních voleb?
ANO je vyhraje. Bude záležet na tom, s jakým náskokem. Myslím, že hodně ztratí ČSSD, posílí naopak ODS. Černým koněm voleb je SPD.
A koho byste si přál za prezidenta ČR?
Přál bych si Miloše Zemana v kondici před deseti lety. V minulém rozhovoru pro Parlamentní listy jsem uvedl, že by prodloužení svého mandátu zvládl. Jsem ale otřesen jeho posledními snímky a záběry z jednání a vystoupení před Evropskou radou. Dnes si myslím, že pan prezident je tělesně a duševně daleko za svým zenitem. Přál bych mu moudré rozhodnutí – odstoupení z kandidatury. Ještě má šanci vstoupit do dějin jako významná, pozoruhodná a respektovaná osobnost.
A na vaši přímou otázku přímá odpověď. Obávám se, že se osobnost formátu Václava Klause anebo Miloše Zemana ještě nenarodila. Rád bych se mýlil.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
