Tomáš Vandas: Nejsem neonacista. V Česku chceme jít Kotlebovou cestou

Jste pro přijetí eura?
Jednoznačně ne. Jsme přesvědčení, že euro jako takové je politickým, a nikoliv ekonomickým projektem. Pro Českou republiku je to nevýhodné a ukazuje se, že ty země, které mají euro, nejsou schopny ovlivnit ekonomiku.

Má Česká republika přijímat uprchlíky z muslimských zemí?
Rozhodně ne. Uprchlíci do České republiky nepatří. Říkáme: Ani jedna noha imigranta na naše území.

Jste v zájmu vyšší obranyschopnosti země pro znovuzavedení povinné vojenské služby?
Pokud vnímáme znovuzavedení povinné vojenské služby, tak jak ji pamatuji třeba já, tak to ne. Ale asi by nebylo od věci mít třeba nějaký tříměsíční výcvik, který by osvětlil zacházení se zbraněmi a vštípil obranyschopnost občanům naší země.

Je nějaký politický subjekt, se kterým byste za žádnou cenu nešli do vlády?
Rozhodně bychom nespolupracovali se stranami, které korumpovaly, rozkrádaly a devastovaly naši zemi. To je drtivá většina parlamentních stran a politiků, kteří tam (ve Sněmovně) sedí – a někteří už hodně dlouho. S nimi určitě ne.

Víte, koho podpoříte v prezidentské volbě?
Přiznám se, že zatím ještě nevím. Plejáda lidí, kteří se o to hlásí, mě zatím nepřesvědčila. Svého favorita nemám.

Pojďme k programu. V článku na vašich webových stránkách byla zajímavá věta – a souvisí s tím, co jste už říkal. „Dobereme se k revoluci a zničíme tento zkorumpovaný systém.“ Chtěl bych se zeptat, co je vlastně cílem revoluce, o které mluvíte? Je to změna společenského systému nebo společenského zřízení? Co je vaším finálním cílem?
Naším cílem by mělo být – a nejenom naším jako Dělnické strany sociální spravedlnosti, ale všech nespokojených občanů – zbavit se zkorumpovaných politiků, kteří se po roce 1989 utábořili ve funkcích a postupně si předávají moc, a nastolit skutečnou demokracii.

Revoluční metodou?
Revoluční metodou. Samozřejmě je to řečeno trochu silně, nicméně citujete z článku, a náš programový dokument nic takového neříká.

Je to osobně váš článek.
Tak vidíte, jak jsem občas radikální. Naší prioritou je dosáhnout politické změny volbami, to znamená hlasováním. Dostat se do Poslanecké sněmovny, ovlivňovat dění v obcích, ve městech, v krajích. To je naším cílem.

V květnu 2010 jsem napsal, že dnes soudí oni nás, zítra budeme soudit my je. Není to výhrůžka?
Není. Byla to reakce na to, že jsem byl tímto zkorumpovaným režimem odsouzen za to, že jsem v roce 2009 pronesl větu, že nás zaplavuje imigrantská vlna tsunami. A pokud vás soudí za výrok, který se dnes používá naprosto běžně, i politiky ostatních politických stran z parlamentu, tak to o něčem vypovídá – a rozhodně ne o tom, že bychom tady měli demokracii.

Chtěl jsem říci jenom to, že pokud vás někdo odsoudí a zneužívá pravomoci veřejného činitele, zneužívá se justice a jsou tady vlastně novodobé politické procesy, tak lidé, kteří se na tom podíleli, logicky musí počítat s tím, že jednou budou třeba oni za právě takové jednání postaveni před soud.

Je to váš pohled, který respektuji. Dodám pouze, že máme nezávislou justici. Parlamentní listy napsaly, že „předsedové stran Kotleba a Vandas se dohodli na vzájemné pomoci ve slovenských krajských volbách a v českých parlamentních“. Proč je vaším vzorem zrovna banskobystrický župan Marian Kotleba?
Neřekl bych vzorem. Je naším dlouholetým partnerem a mým osobním kamarádem, protože se známe osm, devět let. Spolupracovali jsme už od roku 2007 a je jedině dobře, že jsou na Slovensku o kus dál a že tam získává velmi významné pozice. Určitě bychom si přáli jít touto cestou i v České republice a dosáhnout takového postavení. A koneckonců o tom, že je pan Kotleba výraznou osobností, svědčí i jeho úspěchy při vedení Banskobystrického kraje. Ty mu nikdo nemůže upřít, ani slovenská média. Myslím, že svůj post v župních volbách obhájí.

V této souvislosti se na to musím zeptat. Pane Vandasi, jste neonacista?
Rozhodně ne. Takové označení odmítám, ale přiznám se, že už jsem si na to za léta, kdy mě takto označují média a někteří političtí protivníci, zvykl. Jsem člověk, který ctí právo, spravedlnost a který bojuje za to, aby skutečně slušní lidé měli slušný život, aby zde byla vymahatelnost práva, aby zde fungovala skutečná demokracie. To je pro mě jako pro občana této země priorita. Označení neonacista odmítám, protože si myslím, že to s námi a s Dělnickou stranou nemá vůbec nic společného.

Nejvyšší ústavní činitel země, prezident republiky, to slovo použil právě na vaši adresu.
To samozřejmě vím. Nemohu volit pana prezidenta Zemana právě proto, že nás takto označil před loňskými krajskými volbami. Nicméně jeho označení vnímám i v kontextu, že bylo právě před volbami a on velice aktivně podporoval svoji Stranu práv občanů. Vnímám to jako nekalý politický boj. Mrzí mě, že se k tomu pan prezident snížil, protože opakuje věci, které jsme my říkali před několika lety. To jsou prostě jasná fakta.

Miloš Zeman to dal do souvislosti právě s chováním pana Kotleby, který za neonacistu přesto označován je.
Nemám takovéto nálepkování rád. Člověk buď porušuje zákony, nebo je neporušuje. Nevím o tom, že by pan Kotleba v současné době jako poslanec nebo hejtman Banskobystrického kraje zákony porušoval. O tom nejsem přesvědčen. Teď je účelově stíhán za jakýsi šek – a to je také paradox, pokud dáte někomu šek na charitu, vlastně pomáháte potřebným, a ještě jste za to trestně stíhán.

Je otázka, jaká částka a jaké číslo tam na tom šeku bylo. To velmi dobře víte: 14 88 euro.
Kdybych přišel v dresu a měl na prsou osmnáctku nebo osmdesát osm, budete to považovat za propagaci? Já si myslím, že to je absurdní.

A chtěl jste to udělat, pane Vandasi?
Ne, nechtěl jsem to udělat. Rozhodně ne. Jenom naznačuji paradox, ke kterému jsme se za posledních dvacet let dostali. Že tady už se soudí za symboly, nášivky, čísla. To jsou naprosté nesmysly.

Takže 14 88 podle vás je úplně krásné číslo, které vy byste normálně našil.
Nic záměrného v tom nevidím. Spíš bych ocenil tu charitu.

Pojďme k vašemu dalšímu programu. Chcete, aby lidé neměli důchod podle toho, kolik dětí vychovají, ale jaké děti vychovají. Dá se to změřit?
Dá se to změřit. Pokud má člověk děti, tak je dohledatelné, jak ten člověk nebo potomek pracovali, pracují, kolik odvádějí do systému ať již zdravotním, sociálním, zkrátka jak se zapojují do společnosti, kolik odvedli na daních. Určitě je to měřitelné. A pokud člověk vychová slušné děti, tak by podle toho měl být zcela logicky odměněn.

Takže pro vás tím hlavním kritériem je úspěch člověka a kolik vydělá. Protože pokud budu mít děti a děti budou vydělávat hodně, budou platit hodně daní, tak za to budu státem bonifikován.
Ne, počkejte. Také to není podle toho, kolik ten člověk vydělá. Víte, že kolik odvede do systému, jak dlouho pracuje, kolik let odpracoval. Samozřejmě to jsou všechno měřitelné položky, které se dají dohledat. A určitě v tom není problém, pokud dnes máme úřady na všelijaké nesmysly, mít takovýmto způsobem propracovaný systém sledování těch lidí, jak se prostě zapojili do společnosti. To není nic, špiclování ani sledování. To je prostě realita.

Udělal byste kategorie, kdo je úspěšný, kdo je neúspěšný, kolik vydělává, kolik odvádí do systému? Nějaké tabulky?
Můžeme se bavit konkrétně o tabulkách nebo o číslech. Je to určitý směr, ke kterému bychom se měli ubírat. Není to o tom, jestli si teď řekneme konkrétní číslo. To jsou prostě nesmysly. To si asi tady nebudeme vykládat, abych vám tady říkal konkrétní číslo. A princip je jasný. Některá etnika, zejména ta menšinová – například cikánská, si vzala děti jako velice snadný příjem ze státního rozpočtu, ze sociálních dávek. O děti se nestarají, neposílají je do školy. Takže to je problém.

To je problém napříč celou společností, nikoliv jednoho etnika.
Těch problémů je samozřejmě velmi mnoho. Určitě by se ale mělo zohledňovat to, co navrhujeme v našem programu.

Ještě jedna otázka mě zajímá. Podle vás je třeba zřídit speciální pracovní soudy, které by byly pro zaměstnance bezplatné. Tomu jsem úplně neporozuměl.
V dnešní době, a netýká se to jenom pracovníků zaměstnanců, dochází ke zneužívání zákoníku práce. Pokud je ten člověk neoprávněně vyhozen z práce, nebo pokud je mu třeba firmou udělena jakákoliv smluvní pokuta za něco, co on neudělal, a přesto ta firma tvrdí, že ano, tak člověk logicky přijde o část svého příjmu a velmi mu to snižuje tu životní úroveň.

A normální soud v tom případě nefunguje?
Vy máte představu, že naše soudy fungují dobře, já takovou představu nemám. Naše soudy jsou pomalé, neefektivní. Justice je samozřejmě velice problematickou oblastí. Zaměstnanecká otázka a právo domoci se svých práv přece není nic tak nenormálního. To by mělo fungovat. A bohužel, pokud nefungují, tak musíme zřídit takové speciální orgány a ustanovení tak, aby skutečně se ti lidé, zaměstnanci svých práv dobrali. To je přece naprosto logické.