Nedostatek tohoto vzácného, a v zemích daleko od moře těžko dosažitelného prvku, bývá často příčinou mnoha onemocnění. Pokles hladiny jódu v našem těle pociťujeme nejprve zvýšenou únavou, sníženou schopností se soustředit, zpomalením reflexů, permanentně chladnými končetinami. Pokud tyto průvodní signály nezachytíme, organismus přitvrdí. Naše pleť se začne zhoršovat, nepochopitelně přibíráme na váze, kůže je suchá, trpíme zácpou.
U žen jsou dopady nedostatku jódu ještě závažnější. Vedou k poruchám menstruačního cyklu, bývají příčinou nádorových onemocnění prsu a dokonce i neplodnosti. V důsledku absence jódu u těhotných dochází k narušení funkčnosti štítné žlázy a poruše tvorby hormonů. Chybí-li jód v těle nastávajících maminek, dochází častěji k duševním i tělesným poruchám dítěte již během prenatálního vývoje. Ty se dále projevují špatným růstem, poruchami učení, či sníženou inteligencí.
Nepříjemnou zkušenost s poruchou funkce štítné žlázy během třetího těhotenství měla i Marcela Maiwaldová. Tělo vypovídalo službu, cítila se unavená a vyčerpaná. To si však jako matka dvou malých synů a navíc „žena ze statku“, kde se na mateřskou dovolenou nehraje, jen stěží mohla dovolit. Bylo nutné začít jednat.
Jak tedy vzdorovat nedostatku jódu v našem těle?
„Zdánlivě nejjednodušší prevencí je dobře solit kvalitní solí. Například Atlantskou šedivou, která je těžena v ekologicky čistých místech a dále neprochází procesem bělení a jodování. Koupit ji však lze jen v některých obchodech se zdravou výživou a její cena je o něco vyšší, než u běžně dostupných, jodidovaných solí. Pokud však používáme sůl, na kterou není jód přírodně navázán, je třeba po každém použití nádobu s ní pečlivě uzavřít, protože z takové soli jód časem zcela vyprchá a my solíme bez něj. Další variantou je pojídání jódu prostřednictvím pilulek,“ konstatuje Marcela Maiwaldová z vlastní zkušenosti. A farmářka se v ní nezapře, když dodává: „Ideální je hledat přirozený zdroj jódu. Tím jsou pochopitelně mořské ryby, které by však měly být součástí našeho jídelníčku nejméně 2x týdně, aby se nám podařilo zásobovat tělo jódem dostatečně. Což se lehce konstatuje, ale mnohem hůře realizuje. Zásadní roli zde hraje nejen dostupnost, ale také kvalita prodávaných ryb a rozhodně i cena. 2x týdně servírovat lososa pro čtyřčlennou rodinu, může mít poměrně zásadní vliv na její finanční rozpočet. Alternativou je chaluha bublinatá – kelp. Mořská řasa, která kromě jódu obsahuje ještě řadu dalších minerálů jako je draslík, mangan, vápník nebo železo. Je také vynikajícím zdrojem vitamínu K1. Jenže pro většinu lidí, vzhledem k nepříjemné chuti, nepoživatelná.“
Na rozdíl od vajec, která u Maiwaldů na farmách snášejí slepice, krmené právě touto řasou, jíž jim Marcela velice ráda přenechala. Díky tomu jsou tato vejce jódu plná a neztrácí jej ani tepelnou úpravou. Zařadit do našeho jídelníčku pravidelné pojídaní IQejcí, jak se vejce podporující mimo jiné i lidskou inteligenci jmenují, je skutečně to nejmenší.
„Při obsahu 60 – 70 mikrogramů jódu v jednom IQejci a doporučené denní dávce 150 mikrogramů, se jedná o 2,5 IQejce během dne, která bychom si měli přidat ke zdravé snídani nebo lehké večeři. Pokud se dávku rozhodnete snížit, je možné vaše jídlo zapít třeba luhačovickou Vincentkou bohatou na jód a další minerály,“ dodává Marcela Maiwaldová, matka (již) tří zdravých budoucích farmářů a producentů IQejcí.
