Zkrátit pracovní dobu? A proč jsme to neudělali už dávno?
V této souvislosti je však třeba mít vždy na mysli, že pokud jsou mzdy ve firmě na přiměřené, rovnovážné úrovni, pak je zkrácení pracovní doby udržitelné z pohledu dlouhodobého přežití firmy jedině za cenu snížení měsíční mzdy. Jinak by samozřejmě šlo o stejnou měsíční mzdu vyplácenou za kratší pracovní dobu, tedy de facto o zvýšení hodinové mzdy. Nebo (a o tomto případu mluvil J. Středula) musí být zkrácení pracovní doby při zachování měsíční mzdy podloženo zvýšením produktivity daného pracovníka – v takovém případě je pak zvýšení hodinové mzdy na místě.
Představme si ale zaměstnavatele, který přijde za svými zaměstnanci a řekne jim:
"Mám pro vás dobrou zprávu. Podařilo se mně sehnat nové stroje, díky kterým uděláte stejnou práci o hodinu dříve. Proto budete moci chodit o tuto hodinu dříve domů, ale měsíční mzda se vám nesníží. Také jsem sehnal nové odběratele, takže na tu zbylou hodinu najmu nové lidi, kteří uspokojí tuto dodatečnou poptávku."
Otázka zní, jaká bude reakce zaměstnanců. Není vyloučeno, že řeknou:
„Tak to by nešlo. Chceme chodit do práce na stejnou dobu jako dosud a chceme zvýšit mzdu plně v rozsahu růstu produktivity. Novou poptávku tak pokryjeme svou prací v té poslední hodině my sami. A mzdu, kterou by dostávali ti nově najatí lidé, tím pádem budeme dostávat my, takže náš měsíční výdelek se zvýší.“
Tuto reakci nejen že nelze vyloučit; ona je dokonce velmi pravděpodobná. Právě takto to totiž dopadá už řadu let. Například v rámci českého zpracovatelského průmyslu hodinový výdělek dlouhodobě roste (viz graf níže; jde o reálný výdělek, protože vliv inflace musíme samozřejmě ze všech těchto našich úvah vyloučit). Od roku 2002 se tento ukazatel zvýšil kumulativně o dobrých 40 % (což mimochodem skutečně zhruba odpovídá růstu hodinové produktivity práce v tomto období).
Reálný hodinový výdělek ve zpracovatelském průmyslu, mzr. růst
Proč tedy dnes netráví průměrný český zaměstnanec zpracovatelského průmyslu oproti roku 2002 v práci o 40 % méně času? Proč nechodí do práce jen na nějakých 5 hodin denně za stejnou (reálnou) celkovou měsíční odměnu, jakou dostával v roce 2002?
Skoro to vypadá, že pracujícím těch plus minus osm hodin v práci zhruba vyhovuje a o zkracování nestojí. Možná jde o rozumný kompromis – z hlediska psychiky nebo peněz nebo dokonce obojího – mezi dobou strávenou vyděláváním peněz a dobou strávenou jejich utrácením skrze nákupy, cestování, sportování a další volnočasové aktivity.
Nebo je problém v tom, že ta část celé pracovní síly, která by se se svými zaměstnavateli na zkrácení pracovní doby dohodla, by vlastně ve srovnání se zbytkem české pracující populace začala relativně chudnout; tento koordinační problém by se dal překonat jedině centrálním nařízením zkracujícím pracovní dobnu plošně celé ekonomice.
Každopádně volání pánů Středulů, Hamáčků, Maů a dalších se zdá být spíš jen salónním výkřikem, který u zaměstnanců ve skutečnosti velkou podporu (zatím) nemá.