Jaké to je být otcem? Je to velká změna?
Myslím, že každý táta řekne, že ten první rok je spíš o mámě. Až potom, když dítě začne trochu vnímat a smát se na vás, je to už něco jiného. Já si to ale užívám. Malý je zdravý, roste a nebrečí.
Pomáháte doma se synem?
Já pomáhám. Malý je v Americe a já jsem teď tady, ale během sezony samozřejmě pomáhám. Před zápasem jsem k němu večer, když se probudil, nevstával, ale měl jsem štěstí, že spal opravdu dobře a probudil se třeba jen jednou za noc. A to jen na jídlo, a pak spal až do sedmi do rána. Krmení mi nedělá problém, přebalování také ne, takže dobrý.
Přebalování je pro vás v pohodě, nemáte s tím žádný problém?
Ne, já myslím, že jako táta na to koukáte úplně jinak. Problém s tím nemám.
Už jste přemýšlel nad tím, že by malý šel v tátových stopách?
To vůbec. Můj pohled na to je takový, že malý bude dělat to, co se mu bude líbit. Hlavně ať je aktivní, třeba nějaké sporty dělat bude. Když se mu bude líbit fotbal, hokej nebo tenis, bude to potom na něm. Určitě ho nebudu do ničeho tlačit.
Po otci asi bude talentovaný. Ke sportu ho tedy povedete?
Stoprocentně. To je potřeba. Malé děti se potřebují hýbat, protože teď je éra počítačů a podobných věcí. Pro dítě je strašně důležité, aby tam ten pohyb byl. Co nejvíc aktivit, to je podle mě pro dítě nejlepší.
Už se byl malý před koncem sezony podívat na zápas?
Jojo, chodil pravidelně. Byl vlastně i na mistrovství a fandil, takže už zažil docela dost. Bude mu teprve rok, takže už pár zápasů viděl - jak na mistrovství světa, tak v NHL. Je to opravdu milionové dítě.
Až se vrátíte do Filadelfie a k NHL, bude to změna vracet se domů za malým? Budete trávit víc času doma?
Já se teď přestěhoval do baráku, takže tam čas s malým určitě trávit budu. Letos jsem už nikam nelítal, mám rád svůj klid a pohodu než abych chodil po barech. Doufám, že malý už by mohl od listopadu nebo října chodit, takže zábava teprve začne.
Vrátím se k hokeji. Jak se připravujete, co vás teď čeká?
Teď jsem začal v Čechách s pohybem. Pak se vrátím do Ameriky, kde mám klid a kde se zavřu do fitka. Pak ještě do Montrealu na dva měsíce. Už to dělám sedmý rok, moc se na to těším. Trénink mi tam vyhovuje a vždycky mě to dobře připraví na sezonu.
Na mistrovství jste hrál proti svému spoluhráči a kamarádovi, jaké to bylo?
Bylo nás tam 11 spoluhráčů. Za Kanadu jich tam samozřejmě bylo pět: Giroux, Simmonds, Konečný, Scheifele a Couturier. Úplně se všemi mám velice dobrý vztah, jsme kamarádi. Je to samozřejmě takové vyhecované. S Girouxem vždycky jedeme na plné pecky a tam si nic nedarujeme, ale po zápase si podáme ruku a jsme pořád dobří kamarádi.
Jakub Voráček se synem Jakubem
Jakub Voráček s přítelkyní
Jakub Voráček se sestrou Petrou
Dáváte si před zápasem nějaké hecy nebo sázky o body?
To ne. Já si pamatuji, že když jsme proti sobě hráli v Praze, tak jsem mu dal cross zezadu, on padnul. To ho hodně bolelo a pak mě přetáhl pěkně zezadu přes kolena. Pak jsme na sebe ještě řvali na střídačce. Jdeme do toho naplno, ale žádné sázky tam nejsou.
Do NHL přichází nový klub Las Vegas. Co si o tom myslíte?
Je to rozšiřovací 31. tým. Myslím, že pro hráče a pro fanoušky je to jen dobře. Tím víc práce pro hráče a samozřejmě to zvýší sledovanost hokeje, kor když je to ve Vegas i možnost, že se na zápas mohou podívat lidé, kteří na hokeji v životě nebyli. Je to jedině dobře.
Co byste poradil novodobým tatínkům v tom, aby se nestresovali, než přijde potomek?
To je dobrá otázka. Myslím, že kdybyste se zeptal nějaké ženy, tak vám to řekne líp. Porod je neuvěřitelný zážitek, to se nedá vůbec popsat. Myslím, že každý to může potvrdit.
Máte toho docela dost. Co vás mimo rodinu táhne do Čech?
Určitě kamarádi, ale také nadace. Máme hodně akcí. Snažíme se podporovat pacienty s diagnózou roztroušené sklerózy. Těší mě, jak se daří projektu, na kterém se podílím společně se svou sestrou Petrou Klausovou. Od založení v září 2015 Nadace Jakuba Voráčka jsme vybrali okolo 3,6 milionu korun, což není vůbec špatný.
