Jak se člověk stane hledačem lanýžů?
Můj příběh je trochu jako z pohádky. Jednou jsme šli s kamarádem na houby a potkali jsme chlapíka se psem. A ta jeho fenka zrovna rodila. Pán nás poprosil, zda mu nemůžeme pomoci, že za to každému z nás věnuje jedno štěně. Kamarád si psa nevzal, já ano a od roku 2002 s ním chodím na lanýže. Nejdřív to pro mě byla jen zábava, postupně se z toho stalo moje hlavní zaměstnání. Dnes spolupracuji s padesáti špičkovými restauracemi v Evropě.
Simone Giovannozzi
|
Jak se to stalo?
V roce 2002 jsem pracoval pro logistickou firmu. Bylo to zajímavé, práce mě bavila, ale po pěti letech jsem dostal výpověď, firma skončila. Neměl jsem peníze ani práci, ale zato hodně volného času. Tak jsem vyrážel na lanýže. Moje tehdejší přítelkyně mi poradila, ať se tomu věnuji profesionálně, založím si agenturu, prý mám obchodního ducha. Poslechl jsem ji.
Jaké byly začátky?
Objížděl jsem italské restaurace a nabízel jim svoje služby. Nejvíce mi pomohlo, když jsem se seznámil s šéfkuchařem restaurace v hotelu La Perla v Corvaře v Alta Badii na severu Itálie, který mi nabídl, ať se stanu jeho hlavním dodavatelem lanýžů. Hotel má michelinskou hvězdu.
A pak se to začalo nabalovat, ozývali se další a další kuchaři. Před pár měsíci jsem si založil s kamarádem další agenturu, a to v Miami ve Spojených státech. Lanýže posílám přes kurýrní firmu, do 48 hodin jsou tam. Kamarád tam má velmi dobré konexe, minulý rok například prodával moje lanýže Johnymu Deppovi.
Firma se vám rozrostla. Máte ještě vůbec čas sbírat lanýže?
Teď už bohužel moc ne. Organizuji dopravu, hlídám faktury, hledám nové klienty. Na sbírání si najímám lidi.
Mluvíte o padesáti restauracích, se kterými spolupracujete. To je hodně.
Ono to celé nabalovalo, jeden šéfkuchař se zmínil druhému, ten se o mně zmínil někomu dalšímu, ten mě zase doporučil dál. Ani jsem nepotřeboval reklamu. Šéfové chtějí jen ty nejkvalitnější lanýže pro sebe, tak je to občas velké umění v tom prokličkovat. Hledání lanýžů má spousta lidí jako hlavní zaměstnání. Já už dnes mám čas tak maximálně pět hodin, správný hledač vyráží na celý den.
Máte i české zákazníky?
Nemám, z Česka mě ještě nikdo nekontaktoval. Myslíte, že by Čechům moje lanýže chutnaly?
Určitě. Můžete se tím uživit?
Jsou čtyři sezony lanýžů. V létě rostou ty nejlevnější lanýže - Tuber Aestivum, ty jsou černé. Na podzim sbíráme Tuber Uncinatum, které jsou také černé a mají chuť tak trochu po kokosu. Jsou nejlepší co do porovnání kvalita a cena. Od prosince do března rostou lanýže Tuber Melanosporum s chutí čokolády. Ty nejdražší lanýže jsou bílé, Tuber Magnatum Pico. Jsou nejchutnější.
Drahá houba
Zdroj: Wikipedie |
Firma mi slušně vydělává, jsem spokojený. Jen pro zajímavost za bílé lanýže se platí 4 000 eur za kilo, ty nejlevnější lanýže, Tuber Aestivum, stojí 200 eur za kilo. Lanýže by se měly zkonzumovat do deseti dnů.
Jací psi jsou vhodní k hledání lanýžů? Jak se k tomu trénují?
Naučit se to může skoro každá rasa psa, ale musí k tomu být vedený od štěněte. Psi se trénují od tří měsíců a trénink trvá tři až čtyři měsíce. Nejdříve se to dělá tak, že pes v místnosti nebo třeba na trávě hledá lanýže. Postupně se lanýže schovávají ve složitějších skrýších.
Kolik máte psů?
Mám čtyři psi, všechny vycvičené na sběr. Bez nich by to nešlo. Lanýže se totiž ukrývají pod zemí.
