Příčinou tvrzení (používaných zejména odborovými předáky, ale i exministrem Mládkem a nyní předsedou senátu Milanem Štěchem) je nepochopení základních ekonomických pojmů, kterými jsou:
- mzda zaměstnance
- vyměřovací základ OSVČ (tvořícího 50 % hrubého zisku), který je ekvivalentem mzdy zaměstnance, neboť se plošně předpokládá, že je určen pro tzv. osobní spotřebu OSVČ.
Z toho, co je určeno pro osobní spotřebu, odvádí OSVČ pojistné ve stejných sazbách jako jsou celkové odvody za zaměstnance!
Volání „Zvyšte odvody pro OSVČ a hesla „OSVČ platí poloviční pojistné“ pomíjí zcela ekonomické zákonitosti jako např.
- že pojistným odvodům nelze podrobovat splátky jistin úvěrů určených pro rozvoj podnikání (které jsou hrazeny z hrubého zisku a tedy zdaněny DPFO)
- že pojistným odvodům nelze podrobovat investice do rozvoje podnikání (jejich neodepsanou část, která je opět podrobena DPFO)
Obě tyto výše uvedené kategorie nejsou osobní spotřebou OSVČ (jako ekvivalentu mzdy zaměstnance) a nemohou proto být zdravotně a sociálně pojištěny neboli lépe podrobeny de facto zdravotní a sociální pojistné dani (neboť se zde nejedná o charakter pojištění, kdy čím více subjekt do systému vnese, tím vyšší nárok má na plnění)!
Popřením těchto zákonitostí a zrušením Vyměřovacího základu ve výši 50 % hrubého zisku OSVČ (rozdíl příjmů a výdajů) by přineslo fatální změnu ekonomického prostředí a de facto znemožnilo OSVČ brát si úvěry na rozvoj podnikání a investovat do strojů, zařízení, technologií, know how atd., protože tito by v porovnání s právnickými osobami byli zatíženi dalšími zdravotními a sociálními daněmi a stali by se tedy nekonkurenceschopní.
Pokud toto není cílem (likvidace drobného podnikání a OSVČ jako třídy a ekonomické kategorie), tak nemá opodstatnění a smysl nadále hlásat zvýšení pojistných odvodů pro OSVČ.
Tyto argumenty byly základem politické dohody při tvorbě daňové reformy na přelomu let 1991-1992. Těchto jednání jsem se jako místopředseda Sdružení podnikatelů za Čechy společně s 1. místopředsedou Pavlem Dvořákem, místopředsedou za Moravu a Slezsko Miroslavem Valentou a předsedou Sdružení podnikatelů Rudolfem Baránkem osobně účastnil na tripartitní úrovni. Za vládní stranu byli přítomni Václav Klaus – federální ministr financí, Milan Horálek – ministr práce a sociálních věcí ČR a další členové vlády . Řešila se prioritně výše odvodů na zdravotní a (zkráceně) sociální pojistné pro OSVČ.
Bylo dohodnuto, že pojistným má být podrobena pouze ta část zisku podnikatele, která bude sloužit pro jeho osobní spotřebu (aby nedošlo k znevýhodnění a diskriminaci této formy podnikání oproti jiným formám), což bylo chápáno jako ekvivalent mzdy zaměstnance (také podrobený těmto odvodům).
Řešili jsme tehdy, jak evidovat a prokazovat osobní spotřebu (která je účetně evidována), ale zvítězil požadavek vládní strany určit osobní spotřebu OSVČ jednotným procentem z hrubého zisku – rozdílu mezi příjmy a výdaji. Tehdy se dohodlo, že je to zhruba třetina tedy 35 %. Byl nazván Vyměřovacím základem a z něj byla vypočítávána výše pojistných odvodů.
Po několika letech, za vlády sociální demokracie a po volání odborů, že je to málo, jsem byl opět já jako místopředseda Unie Středního stavu s tehdejším předsedou Sdružení podnikatelů Bedřichem Dandou na Radě hospodářské a sociální dohody, tzv. Tripartity účastníkem v podstatě oktrojované dohody, že dojde k navýšení Vyměřovacího základu z 35 % na 50 % z hrubého zisku OSVČ. To vše za vlády premiéra Vladimíra Špidly a ministra práce a sociálních věcí Jiřího Rusnoka.
Kvůli zmírnění dopadů tohoto nárazu zvýšením zdravotních a sociálních daní („pojistných“) jsem osobně s tehdejším ministrem Jiřím Rusnokem dohodl postupný náběh růstu sazby po 5 % ročně tedy v horizontu 3 let z 35 % postupně na 40 %, 45 %až na konečných, stále platných 50 %.
Tolik historie pojmu a kategorie Vyměřovací základ OSVČ. Z výše uvedeného vyplývá, že výroky o tom, že OSVČ odvádí poloviční pojistné ve srovnání se zaměstnanci, nejsou pravdivé a postrádají ekonomické zdůvodnění.
Zcela mimo tuto diskuzi a argumentaci stojí další argumenty, proč nelze srovnávat tyto dvě kategorie zajišťování příjmů. První kategorie zaměstnanec (závislá činnost) a druhá kategorie živnostenské podnikání OSVČ (svým jménem nese riziko a odpovědnost) mají následující odlišnosti:
- OSVČ nemá nárok na placenou čtyřtýdenní dovolenou
- OSVČ ručí za způsobené škody celým svým majetkem (zaměstnanci jen do výše 4,5 násobku mzdy)
- OSVČ nepožívají právní ochranu zakotvenou v Zákoníku práce jako zaměstnanci (např. odstupné, výpovědní lhůty atd.)
- OSVČ nemají nárok na náhradu mzdy za první tři týdny pracovní neschopnosti
Ptáme se tedy jménem všech OSVČ, kterých je registrováno cca 976 tisíc a jako hlavní a jediný zdroj příjmů má živnostenské podnikání cca 400 tisíc OSVČ, kam až zajde porovnávání neporovnatelného (zajišťování příjmů ze závislé činnosti a živnostenského podnikání), kde podprahovým faktorem je nepochybně závist a snaha poškodit někoho jiného, svobodného a samostatného?
Nikdy nezmiňovaným faktem znevýhodnění OSVČ je skutečnost, kdy paradoxně uhrazené zdravotní a sociální pojištění není daňově uznatelným výdajem OSVČ (na rozdíl od zaměstnavatelů, kdy jimi placená část odvodů za zaměstnance je pro ně daňově uznatelným výdajem snižujícím daňový základ). Tedy z uhrazených pojistných odvede ještě daň z příjmu, takže se jedná o klasické dvojí zdanění, které je obecně nepřípustné!
Proč o tom veřejnost a novináři mlčí?
Média a novináři by se měli s problematikou seznámit po odborné stránce do detailu, aby jejich soudy a výroky byly objektivní, nestranné a nezatížené nepravdivými hesly.
Navrhuji, ať je tato analýza podrobena veřejné diskusi tedy zveřejněna tak, aby zazněl i názor těch, kterých se daná věc (posuzování odvodů OSVČ) týká. Tedy právě OSVČ.
Ing. Jaromír Schubert
prezident Unie Středního stavu
bývalý místopředseda Sdružení podnikatelů ČR za Čechy
exporadce premiéra Nečase pro segment živnostenského podnikání za Stranu soukromníků České republiky
člen komise RHSD pro daně a pojistné
Příloha č.1: Odvodová zátěž
Zaměstnanec:
zdravotní pojištění 4,5 %
soc. pojištění 6,5 %
Zaměstnavatel:
ZP 9 %
SP 25 %
vše je z hrubé mzdy a minimální mzda 11.000,-
Podnikatel:
( vyměřovací základ 50% z daňového základu )
ZP 13,5 % SP 29,2 % (+ dobrovolně nemocenské pojištění 2,3 %)
minimální vyměřovací základ pro rok 2017 (platí pro hlavní činnost)
ZP 14.116,- Kč/měsíc (rok 169.392,-) a min.záloha 1.906,- Kč
SP 7.058,- Kč/měsíc ( rok 84.696,-) a min.záloha 2.061,- Kč
(autor pokládá tento článek, zveřejněné grafy a podklady za svoje autorské dílo a jejich použití a zveřejnění je možné pouze s jeho výslovným souhlasem)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
