Maduro odstavil parlament. Venezuelský kolaps straší Čínu, jejíž půjčky drží autoritáře u moci

Venezuelanům chybí léky, hygienické potřeby i jídlo, protože potravinové lístky už dávno nestačí. Cena venezuelského bolívaru navíc každý den klesá. V pozadí krize balancující na hraně občanské války přitom stojí Čína.

Ta nedávno podpořila režim v Caracasu i po volbách do kontroverzního Ústavodárného shromáždění, které má podle obav opozice nahradit jí ovládaný parlament. Peking zdůraznil, že neuznává zasahování do vnitřních záležitostí jiných zemí.

„Upřímně doufáme, že všechny strany ve Venezuele tuto záležitost vyřeší v mírovém dialogu v rámci právního rámce a ochrání stabilitu země a sociálně-ekonomický rozvoj,“ uvedlo čínské ministerstvo zahraničí.

Kontroverzní orgán bude vládnout pomocí dekretů

Ústavodárné shromáždění nově postavilo své dekrety nad veškerá zákonná opatření ostatních státních orgánů. Parlament ovládaný opozicí tak nesmí podnikat žádné kroky, které by nebyly v souladu s jeho rozhodnutím. Podle opozice to znamená definitivní konec demokracie. Ústavodárné shromáždění neuznává ani 17 okolních zemí, USA či Unie.

„Dnes už ve Venezuele nejsou žádné nezávislé instituce, které by mohly kontrolovat výkonnou moc,“ upozorňuje Sylva Horáková, zástupkyně ředitele Centra pro lidská práva a demokracii Člověka v tísni.

„Změnit situaci zespoda je také mimořádně obtížné. Ve zhoršujících se ekonomických podmínkách jsou požadavky na řešení krize hlasitější, než kdy dřív. Maduro by měl dát prostor reformám a poslouchat hlasy občanské společnosti namísto jejich umlčování. Jinak se bude krize jen prohlubovat,“ varuje Horáková.

Čína začala vidět v jihoamerické zemi ideologického spojence od chvíle, kdy převzal moc populista Hugo Chávez v roce 1999. Ten slíbil rozsáhlou socialistickou reformu pod názvem „bolívarská revoluce“.

Do roku 2006 začala být úroveň zadlužení Chávezova režimu alarmující, jak v té době upozorňoval prezident Světové banky Paul Wolfowitz, jenž poznamenal, že „existuje reálné riziko, že země, které využily úlev, budou opětovně zadluženy.“

Hnacím motorem čínských investic a půjček od roku 2000 byla posedlost otevřít nové trhy pro export a zajistit zemi přístup k přírodním zdrojům. Zájem Číňanů o ropu korespondoval s venezuelským zájmem o diverzifikaci klientské základny mimo USA. Peking se přitom nezajímá, zda jsou v zemi dodržována lidská práva či dodržována opatření na ochranu prostředí, píše magazín Foreign Policy.

Do Venezuely proudila polovina čínských investic na kontinentu

Mezi roky 2007 a 2014 Peking Venezuele půjčil 63 miliard dolarů, což je víc než polovina všech jeho investic v Jižní Americe. Vznikl tak projekt na první rychlovlak na kontinentě a Venezuelané si mohli dovolit levné čínské mobily, motorky a stavební materiál. Do Číny na oplátku proudila ropa.

„(Čínské) financování naši zemi neuvrhne do velkých dluhů. Jde o financování jištěné zásobováním barely ropy. Do Číny jich poputuje 524 tisíc denně,“ tvrdil Maduro v červenci 2014. Tehdy se ale za barel platilo přes 100 dolarů, zatímco nyní cena spadla na polovinu a režim nemá na opravu ropných plošin ani na výplatu pro své pracovníky.

Venezuelský dluh se rychle prohlubuje, přesto zůstává v zájmu Pekingu, aby Madurův režim vydržel co nejdéle. Část opozice totiž většinu dohod neuznává, protože je neschválilo Národní shromáždění. Pokud by moc v zemi převzala, pro Čínu by to mohlo znamenat ztrátu desítek miliard dolarů. 

Nová venezuelská vláda by se místo toho mohla obrátit na Washington, což by bylo pro Čínu z ekonomického i politického hlediska zahanbující.

Srí Lanka splácí pronájmem přístavu

„Návratnost projektů není vždy nahlížena z hlediska ekonomického, ale i z hlediska širších politických vztahů. Venezuela samozřejmě svou ostrou protizápadní rétorikou byla vítaným partnerem pro Čínu. Je možné i nějaké jiné urovnání, které třeba nějakým způsobem částečně omezí venezuelskou suverenitu, jako jsme to viděli třeba na Srí Lance,“ prohlásil ředitel Sinopsis Martin Hála.

Právě mezi Venezuelou a Srí Lankou odborníci častou vidí podobnost. Čína na ostrově kdysi mohutně investovala do režimu bratří Radžapaksů. Po jejich pádu ale země nebyla schopná splácet. Nakonec se to vyřešilo tak, že Číně pronajala na 99 let svůj největší přístav.

Podobných investičních projektů s politickým pozadím Čína v Latinské Americe odstartovala víc. Peníze vkládá do Argentiny, Ekvádoru, částečně Chile i Peru. „V obchodě mezi Čínou a Latinskou Amerikou chceme v následujících deseti letech dosáhnout obratu 500 miliard dolarů. Přímé čínské investice na kontinentě pak vyšplhají na 250 miliard,“ uvedl Si Ťin-pching.

Třeba na Haiti se chce Čína angažovat v obnově po ničivém zemětřesení. „Venezuela se zhroutila kvůli zlomyslné diktatuře, která prosazovala katastrofální ekonomické plány podporované dobrodincem, který je ochoten prodlužovat své bezpodmínečné úvěry. Stejná toxická směs je přítomna v mnoha zemích, které získaly velké množství čínských úvěrů. Autokraté po celém světě, kteří se obávají stagnace ekonomiky, vidí v půjčování od Číny na financování projektů příležitost, a to bez ohledu na dlouhodobé důsledky,“ upozorňuje Foreign Policy.

V rámci projektu Nová hedvábná stezka (BRI) chce Čína investovat v dalších deseti až patnácti letech 5 bilionů dolarů (asi 125 bilionů korun), což je pro zemi významná částka a nesplácené úvěry by ji mohly potrápit. Peking v rámci projektu nabízí vysokoúrokové půjčky s tržními úrokovými sazbami. Dlužníci pak musí k výstavbě infrastruktury využívat čínské pracovníky a firmy, které jsou samy zadlužené a udržují je tak při životě.