Očima expertů: Zase sekera! Jak zkrotit rozpočet?

Když se ekonomice daří, není potřeba rozhazovat, natož se zadlužovat. V horších časech je naopak možné sáhnout do rezerv, případně jít trochu do minusu. Na první pohled jednoduché pravidlo. Pro strážce státní kasy, zvlášť před volbami, zřejmě nemožný úkol. Ekonomové se přitom podivují, kdy jindy by měl být vyrovnaný rozpočet, když ne v době růstu.

Vládní koalice se už v květnu shodla na tom, že státní rozpočet na příští rok bude počítat s padesátimiliardovým schodkem. Nic se na tom nezměnilo ani s výměnou na postu ministra financí, kde Andreje Babiše vystřídal jeho stranický kolega Ivan Pilný. Ten si po pár týdnech ve funkci postěžoval, že se stále množí žádosti ministrů, aby do jejich rezortu putovalo ze státní kasy ještě víc. „Každé zasedání Poslanecké sněmovny, každé zasedání vlády, každé zasedání Senátu je nesmírně kreativní v tom, že na základě různých doplňků do zákonů, případně vládních nařízení, přináší nové a nové výdaje státního rozpočtu. Ta kreativita tady je celkem bezmezná,“ řekl Pilný pro ČTK. Dohromady po něm prý ministři požadují přes 97 miliard korun. Ministr financí sice dodal, že nepočítá s dalším navyšováním plánovaného rozpočtu, s jehož finální podobou musí přijít na konci srpna, přesto si vysloužil ostrou kritiku opozice, která padesátimiliardový deficit považuje za nemorální.

Jak se na problematiku vytváření státních rozpočtů dívají osobnosti, které jsme oslovili v pokračování naší pravidelné ankety? Je ospravedlnitelné, aby byl rozpočet v době růstu v padesátimiliardové ztrátě? Jde to dělat jinak a lépe? A je vůbec možné před volbami, kdy se všichni ministři předhánějí v tom, kdo pro svůj rezort získá víc, udržet rozpočet na uzdě?

Pavel Sobíšek

hlavní ekonom UniCredit Bank

Vcelku rozumná fiskální disciplína současné vlády, patrná v prvních letech jejího vládnutí, s blížícími se volbami a zrychlením růstu české ekonomiky citelně poklesla. Víc peněz přitom směřuje především na platy a do sociální oblasti, jedná se tedy o mandatorní či kvazimandatorní výdaje, které nelze snížit při zhoršení finanční situace státu. Rozpočtový schodek 50 miliard korun v době solidního ekonomického růstu nesvědčí o odpovědném přístupu k veřejným financím, bez změn v zákonech se s ním ale nedá mnoho dělat. Před novou vládou, vzešlou z podzimních voleb, bude stát úkol přibrzdit růst výdajů a doufat, že v konsolidaci víc pomůže silná ekonomika než rozpočtové škrty. Kdyby přitom politici plnili své sliby, mohl v Česku dávno platit ústavní zákon o rozpočtové odpovědnosti, který by předvolební hrátky s virtuálními penězi omezil. 

---

Miroslav Kalousek

předseda TOP 09, bývalý ministr financí

Návrh rozpočtu bude předložen do vlády až 31. srpna, zatím jsou schváleny výdajové limity. Samy o sobě jsou obžalobou neodpovědné politiky vlády, která během tří let výrazně zhoršila strukturální deficit zvýšením mandatorních výdajů a rezignovala na nutné systémové změny v důchodovém a zdravotním pojištění. Výsledkem je v době růstu neodpustitelně vysoký deficit 50 miliard korun, který přesto nebude stačit na nezbytné investice a rozvoj, protože vláda již přijala závazky pro neefektivní spotřebu a přerozdělování. Řešením jsou zásadní legislativní a strukturální změny. Pokud bude u moci populistická většina, bude se situace dále zhoršovat.

---

Aleš Michl

ekonom, poradce ministra financí

Letos budou opět vyrovnané veřejné finance jako loni. Před volbami všichni chtějí rozdávat, proto plán na 2018 je minus 50 miliard, ale ministr to krotí, jak jen to jde, a dělá dobrou práci. Rozpočet by měl být vyrovnaný. V době expanze je třeba krotit mandatorní výdaje nikoliv rozdávat dárky. Když je recese, mohl by se rozpočet propadnout do deficitu odpovídajícímu výši investic. 

---

Roman Joch

ředitel Občanského institutu

Naprosté většině našich ministrů financí a zdrcující většině politiků chybí fiskální disciplína. Kde jsou ty časy, kdy ministr financí považoval za svou největší čest, že se mu povedlo splatit státní dluh! A kde jsou ty časy, kdy byl velký britský státník 19. století William Gladstone hrdý na to, že každý rok předkládal Dolní sněmovně vyrovnaný rozpočet nižší a nižší, čímž šetřil daňovým poplatníkům, občanům, jejich peníze!

V době tak impozantního hospodářského růstu by rozpočty měly být nikoli schodkové, nýbrž přebytkové – a měl by se splácet dluh. To by byla odpovědná fiskální politika. Je ale otázkou, zda lze dělat s vytvářením rozpočtů v současné době něco jiného, odpovědnějšího. Poslanecká sněmovna má totiž neomezenou pravomoc jak zdaňovat, tak i utrácet. Jediné řešení by mohl být závazek – kdyby k němu byli poslanci ochotni, že v letech s hospodářským růstem nebudou rozpočty schodkové. Tedy předem si dát závazek mandatorního škrtání výdajů (mimo resorty pro chod státu vitální, jako je spravedlnost, obrana), aby tento závazek bylo naplněn. Takovou odpovědnost však v žádném případě nelze od našich poslanců očekávat ve volebním roce.

---

Jiří Skuhrovec

ekonomický analytik, EconLab

Nedávno jsem tuhle problematiku rozebíral na svém blogu. Státní dluh v poměru k HDP od roku 2012 trvale klesá, klesne nejspíš i se zmíněným deficitem. Nezadlužujeme-li se rychleji, než roste ekonomika, pak jsme z pohledu věřitelů stále zdravější. Ano mohli bychom splácet dluhy ještě rychleji, ale v tom není hlavní problém rozpočtu České republiky. Problém je absence jakéhokoliv plánu. Proto je tolik prostoru pro populistické plýtvání, místo něhož jsme mohli šetřit či rozumně investovat. 

Rozpočet se u nás neplánuje nad seznamem možných investic a očekávaných výdajů. Vezme se prostě loňský mustr a nad ním ministři licitují jako při mariáši. Přidává se často podle zásluh ministra, ne podle potřeb resortu. Trpí tím tradičně školství a zdravotnictví. „Dáme na důchodce, nebo na sport? Sport zlobil, tam je teď ten Pelta… takže důchodci.“ Prostor pro tohle handlování zmizí, až začne stát skutečně plánovat investice, ne je vymýšlet až nad naporcovaným rozpočtem.

---

Jakub Michálek

předseda klubu Pirátů v zastupitelstvu hl. m. Prahy

Ekonomika jeví známky mírného přehřátí, do takové situace deficitní rozpočet určitě nepatří. Navýšení platu učitelů a zdravotních sester je správný krok, ale vláda má stále velké mezery v pravidlech pro rozdělování veřejných zakázek, dotací a daňových úlev. Větší transparentnost by jistě ulevila výdajové stránce rozpočtu. Sestavování rozpočtu by značně vylepšilo přijetí fiskální ústavy, podle které by pro schválení deficitního rozpočtu byly třeba i hlasy části opozice. Současný zákon o rozpočtové odpovědnosti je postavený na hlavu, když přísnější režim zavádí až po překročení umělé hranice zadlužení. Odpovědně hospodařit se musí průběžně, naopak ve chvíli ekonomické krize je politika šetření a úspor naprosto nevhodná. Navíc pro případný vstup do eurozóny je důvěryhodná fiskální ústava naprosto nezbytná, neboť přijdeme o vlastní měnovou politiku. Piráti si přejí, aby Česko zůstalo v hlavním proudu evropské integrace, avšak přijetí eura podmiňují vytvořením fiskální unie a vyřešením strukturálních problémů eurozóny.

---

Petr Mach

ekonom, předseda Svobodných, europoslanec

Měl by existovat ústavní zákon, jako ve Švýcarsku nebo v Německu, který by vládě vůbec nedovolil předkládat parlamentu ke schválení rozpočet s výdaji na dluh. Náš státní dluh je obrovský a naroste teď o dalších 50 miliard korun – to není ospravedlnitelné, když není válka, zemětřesení, katastrofální povodeň nebo hluboká hospodářská krize. Banky mají půjčovat firmám na rozvoj, a ne státu na dotace a byrokracii. Chci, aby nová vláda a parlament po říjnových volbách rozpočet na rok 2018 ještě dodatečně vyrovnaly. Stačí buď snížit výdaje (o všemožné nespravedlivé dotace) nebo zvýšit příjmy (třeba zrušit nespravedlivé daňové prázdniny v podobě investičních pobídek). Máme také napsaný návrh ústavního zákona o zákazu zadlužování státu a po volbách ho předložíme ke schválení.

---

Vladimír Dlouhý

prezident Hospodářské komory ČR

Hospodářská komora dlouhodobě deklaruje, že v době poměrně silného a stabilního ekonomického růstu by měly být sestavovány přebytkové nebo přinejmenším vyrovnané rozpočty. Současný návrh rozpočtu je podle mého názoru výsledkem bujících mandatorních výdajů, a to včetně výdajů na platy státních zaměstnanců, které současná vláda ve velkém nabírala. Právě desetiprocentní růst jejich platů v roce 2018 považuji za problém. Takto vynaložené peníze zatíží státní kasu, ale navíc jejich reálný prorůstový efekt bude minimální.

Kde naopak vidím prostor pro vynakládání veřejných peněz, jsou investice. Zejména takové s vysokou přidanou hodnotou, které zajistí konkurenceschopnost Česka i v dalších letech, podobně jako investice do dopravní infrastruktury. To jsou prostředky, které se v budoucnu s jistotou vrátí.

Je jasné, že v předvolebním období je mnohem těžší udržet rozpočet v kýžených mezích, nicméně ministři přicházejí s požadavky každý rok. Vše je otázkou priorit, které si vláda musí správně nastavit. Peníze na předvolební sliby ale bohužel velmi často zastíní skutečně potřebné investice, které mnohdy přesahují čtyřleté období volebního cyklu.

---

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom Cyrrus

Ivan Pilný se svého času rád stylizoval do role moudrého postaršího pána, technokrata, jak si říkal, který je díky své mezi řádky demonstrované životní a profesní zkušenosti přímo zosobněním zdravého rozumu. Toto například psal v únoru 2010 v Euru: „Než nám ekonomové vyloží, co vlastně ekonomika je a čím se řídí, řešme naše současné problémy. K tomu stačí zdravý rozum. Nemůžeme sníst více, než kolik vybereme. Nemůžeme rozdávat z peněz ukradeným našim dětem. Nemůžeme utahovat kravatu podnikatelům, kteří zaměstnávají lidi schopné a ochotné pracovat. Solidaritu a sociální síť jistě ano, ale jen těm, kteří ji skutečně potřebují.“ 

Všechny články, co kdy napsal, všechny knihy, co kdy vydal, všechny televizní pořady, v nichž účinkoval, Pilný popřel, když jako „místodržící“ ministr financí posvětil, že v čase prosperity budeme „jíst více, než kolik vybereme“, a že dále budeme „rozdávat z peněz ukradeným dětem“. To ovšem vypovídá pouze o něm samotném, nikoli o tom, že jeho slova před sedmi lety byla chybná. Nebyla.

---

Václav Votava

předseda rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny, ČSSD

Prioritou této vlády je rozpočtová odpovědnost. Ohleduplně dáváme veřejné finance do pořádku. Koalice se rozhodla snižovat rozpočtové schodky postupně, tak aby bylo zajištěno financování především veřejných služeb. Představa, že se rozpočet řídí v daném roce ve svém celku jen aktuálním stavem konjunktury, je scestná. Důležité je, zda naše finance tendují k vyváženosti – a to nesporně ano.

Co se týče obecné problematiky vytváření rozpočtů v Česku, trápí mě tři oblasti:

• Máme například problémy, jak změřit a posoudit skutečnou společenskou efektivitu řady veřejných výdajů.
• Celá řada výdajů z evropských fondů by měla být zaměřena na restrukturalizaci naší ekonomiky a zvýšení její konkurenceschopnosti. Evropské peníze nemáme na věčné časy a v dohledné době se kohoutky uzavřou.
• Příští vláda bude muset připravit podrobné audity výdajů jednotlivých rozpočtových kapitol.

A rozpočtová bitva s ministry, zvláště před volbami? To je už takový folklór, že ministři přicházejí za ministrem financí s dalšími požadavky. Netvrdím, že některé nejsou oprávněné. Ale – deficit na rok 2018 je koaličně stanoven a neměl by se prohlubovat.