Jsou slábnoucí data důvodem k obavám? (Týden 28)

Z hlediska klasického investora se jednalo o další vcelku nudný týden, kdy akciové indexy přešlapovaly na místě. Jen občas některý z nich udělá krok vpřed nebo vzad.

Dluhopisové indexy pokračovaly ve svém nedávno započatém poklesu. Podle dat, které na nás statistické společnosti chrlí, to vypadá, že v dohledné době už to nebude jen americký FED, kdo po letech nečinnosti a přihlížení zvyšuje úrokové sazby. Vypadá to, že se k němu časem přidá také Evropská centrální banka. Na to v týdnu reagovaly také výnosy evropských dluhopisů včetně neochvějných dluhopisů německých.  Například výnos desetiletých dluhopisů Německa, který byl na počátku týdne 0,25 %, se prakticky zdvojnásobil. Strašák zvyšování sazeb funguje i v Evropě. Nehledě na to, že nás historie učí, že vztah: růst sazeb = pokles cen dluhopisů neplatí vždy. Na druhé straně je nutné přiznat, že evropské dluhopisy korekci směrem dolů už dlouho potřebují.

Hlavní událostí minulého týdne v zámoří byl report z trhu práce. Ten říká, kolik vytvořila největší světová ekonomika nových pracovních míst mimo zemědělství, ale například i to, jak je to v USA s růstem mezd. Nejprve to pozitivní: americká ekonomika přidala v uplynulém měsíci 222 tisíc nových pracovních míst. To je výborné číslo. Jde o ještě výrazné zvýšení oproti datům ohlášeným za předminulý měsíc. O nová pracovní místa tedy ve Spojených státech není nouze. Jenže… kde jsou u všech všudy platy?

Trend příjmů amerického spotřebitele je v posledních dvou letech celkem děsivý. Pracovní místa se tvoří, plní se novými pracujícími, klesá míra nezaměstnanosti, jenom lidem nerostou příjmy. Při zvyšujících se úrokových sazbách a tím i sazbách hypoték a úvěrů, to není dobrá zpráva. Možná se ani nedivím klesajícím prodejům aut a v porovnání s minulými roky slabším číslům ze stavebnictví…

Ne, nestraším tím, že za dveřmi si už brousí zuby recese. Tomu nic nenapovídá. Jen mám za to, že nadšení, kterého jsme svědky v letošním roce, je možná přece jenom přehnané. Ale roztleskávací byznys funguje tak, jak funguje: máme-li silná makrodata, pak máme co do činění s pozitivní informací. Ekonomika je silná, akciový trh to bude reflektovat a poroste. Byla-li data slabá, pak je to také pozitivní informace. Máme před sebou růst z právě ohlášených slabých hodnot a akciový trh je tedy podceněn a máme před sebou opět silný růst!

Jsou ale potichu slábnoucí data z některých oblastí US ekonomiky důvodem k investičním obavám? Vezměme ten nejhorší scénář. Recese opravdu za několik málo let přijde a přinese s sebou krizi podobnou té minulé. Smete gigantický pokles akciového trhu naši pravidelnou investici do propadliště dějin? Na to odpovídá poslední graf. Jsou na něm znázorněny průběhy pravidelných investic do námi sestavených investičních profilů. Začátek jsme nastavili do doby cca dvou let před příchodem toho nejhoršího, co akciové trhy v tomto století potkalo. Tedy možná právě do současné situace.

Ptáte se při pohledu na obrázek, kdy že byla ta finanční krize? Na grafu to skutečně není patrné. A výnosy? U všech profilů vesměs průměrné až nadprůměrné… Pokud krize přijde, a ona přijde, o tom nepochybujte, bude to pro dlouhodobější investory a jejich poradce záležitost zejména psychická.

Podrobný komentář včetně porovnání globálních akciových fondů najdete zde.