Textilní průmysl: Kdo platí cenu za naše levné oblečení? Videoreportáž

Když se v bangladéšské Dhace před čtyřmi lety zhroutila budova, kde se šilo oblečení světově známých značek, pohřbila ve svých sutinách víc než tisíc lidí a dva a půl tisíce zranila. Tato tragédie přiměla mnoho nadnárodních textilních společností k slibům, že se pracovní podmínky v jejich továrnách zlepší. Poslanci výboru pro rozvoj chtějí nastavit taková pravidla, aby obměňování našeho šatníku nebylo na úkor zdraví, bezpečnosti, důstojnosti a lidských práv lidí jinde na světě.

Jak zlepšit pracovní podmínky lidí, kteří vyrábějí naše oblečení

Textilní průmysl a výroba oblečení je velké průmyslové odvětví s obratem 2,86 miliard eur, celosvětově zaměstnává víc než 75 milionů pracovníků. Hlavním výrobcem oblečení a textilu je Asie díky nízkým nákladům výroby. Podle Světové obchodní organizace pochází 58,4 % celosvětového exportu právě z Asie a 70% oblečení a textilu dovážených do Evropy je vyrobeno v Asii.

Společnosti se snaží výrobní cenu oblečení stlačit na minimum a přitom co nejvíce zkrátit dodavatelské termíny. To nutně vede k velice tvrdým a někdy nebezpečným podmínkám pro ty, kdo například sedí v továrnách za šicími stroji.

„To, že máme obchody s extrémně levným oblečením, znamená, že ti, kteří ho vyrobili, vydělávají velmi málo, mají velmi nízkou jistotu zaměstnání a pracují v podmínkách srovnatelných s otroctvím v budovách s velmi nízkou úrovní bezpečnosti práce,“ připomíná Španělka Lola Sánchez Caldentey z klubu levice, která je autorkou zprávy rozvojového výboru.

Poslanci chtějí závazný systém odpovědnosti

Již zmiňované neštěstí Rana Plaza v roce 2013 pomohlo upozornit na pracovní podmínky v textilním sektoru v rozvojových zemích a v reakci na něj vniklo několik iniciativ v různých státech a často na dobrovolné bázi.

Podle poslanců je ale potřeba povinný rámec, který stanoví, jak mají společnosti zodpovědně jednat. V úterý 21. března přijali poslanci výboru pro rozvoj zprávu z vlastní iniciativy, ve které vyzývají Evropskou komisi, aby navrhla závazný systém takzvané náležité péče. Společnosti by podle něj měly povinnost kontrolovat celý svůj dodavatelský řetězec a zajistit, že je v souladu se zásadami OECD, mezinárodními standardy a neporušuje lidská a sociální práva.

Poslanci dále navrhují, aby byly mimo jiné zavedeny etikety k označování zodpovědného původu oblečení. Na konci dubna bude o návrzích výboru pro rozvoj hlasovat celé plénum.

Kolik utrácíte za oblečení?

  • Čech utratí v průměru za oblečení 155 eur za rok, o 43 eur méně než průměrný Slovák. Jeho soused z Rakouska 978 eur za rok a průměrný Ital například 926 eur za rok.