Macron chce revoluční změny EU. Jednu po druhé je sestřelí byrokraté, Němci a východní Evropa

Francouzský prezident Emmanuel Macron přišel minulý týden s dlouhým seznamem reforem a jeho posluchači nebyli kvůli zběsilému tempu jejich představování ani schopni uvažovat o tom, co je vůbec proveditelné a co ne. Jenže nyní si tuto otázku můžeme položit v klidu a podle Leonida Bershidskyho z Bloombergu zjistíme, že navrhované reformy budou narážet na čtyři významné síly: Byrokracii v EU, politiky v Německu, rebelující země ve východní Evropě a země, které konkurují ostatním díky svým nízkým daňovým sazbám. Mezi ně patří zejména Irsko, Nizozemí, Lucembursko a Kypr.

Byrokracie EU bude pro Macrona pravděpodobně tím nejvlídnějším soupeřem. Juncker jeho projev označil za „velmi evropský“. Líbí se mu i to, že Macron po firmách požaduje, aby své zisky danily tam, kde je vydělají, ne tam, kde si vyberou (v praxi se to týká zejména amerických digitálních platforem). Evropská komise tak bude pravděpodobně bojovat proti jedinému návrhu. Ten požaduje, aby počet jejích vlastních členů klesl z 28 na 15.

Návrh na sjednocení daně ze zisků a sazeb sociálního a zdravotního pojištění je ovšem odsouzen k neúspěchu. Průchozí by snad byly jen jeho nejvíce omezené verze. Není totiž důvod, proč by měly menší členské země s nízkými sazbami souhlasit s tím, že si zničí svou konkurenční výhodu. Žádná z těchto zemí se ani nepřipojila k francouzskému návrhu na uvalení přechodné daně z obratu na americké internetové firmy do doby, než bude vytvořen ucelený daňový systém. Macron asi neprosadí ani počáteční fázi harmonizace, která by měla proběhnout mezi Francií a Německem. Překážkou je totiž německá FDP, která prosazuje, aby každá země EU měla svou vlastní ekonomickou politiku a naprosto odmítá francouzské návrhy na vytvoření společného rozpočtu Unie.

Největší překážkou ale budou pro Macrona pravděpodobně země východní Evropy. Ty nejsou pro myšlenku vytvoření společné evropské armády. Proti ní totiž stojí i NATO a země na východě Evropy kladou velký důraz na ochranu ze strany USA. Tyto státy budou také usilovně bojovat proti společné imigrační politice a proti společné ochraně jejich vlastních hranic. Nacionalistické vlády v Polsku a Maďarsku a pravděpodobný vítěz voleb v České republice jsou proti politice, která by znamenala přijetí více migrantů, a obávají se ztráty suverenity. Tyto země také odmítají jednotnou minimální mzdu a sjednocení sazeb sociálního pojištění. Polsko jako největší příjemce zemědělských dotací pak bude proti změnám v dotačním systému bojovat ještě více než farmáři z Francie.

Jestliže bude Macron na reformách trvat, v podstatě bude prosazovat dvojrychlostní Evropu. V ní by docházelo k rychlejší integraci jádra a pochybovači na periferii by zůstávali vzadu. V tom se liší od Junckera, který s takovým modelem nesouhlasí. Macron si je každopádně vědom toho, že bude čelit silné opozici a svým projevem dal jasně najevo, jaký postoj zastává.

Zdroj: Bloomberg