Započtení daňové ztráty ze samostatné výdělečné činnosti

Započtení daňové ztráty ze samostatné výdělečné činnosti proti příjmům ze závislé činnosti při solidárním zvýšení daně (Vybráno z daňové judikatury NSS)

Podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS) z 18.8.2016 zveřejněného ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: „Při výpočtu 7%tního solidárního zvýšení daně podle §16a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 2013(ZDP) bylo možné příjmy ze závislé činnosti podle §6 tohoto zákona snížit o daňovou ztrátu z příjmů ze samostatné výdělečné činnosti podle §7 tohoto zákona“.

Judikát není ani příliš přelomový, neboť již v roce 2014 se zpětnou účinností pro rok 2014 byl do zákona doplněn nový § 16a odst. 3, který započtení ztráty v takovém případě výslovně povoluje. Přesto že i formulář EPO zpracovaný finanční správou pro rok 2013 takový postup umožňoval, pokusilo se odvolací finanční ředitelství zvrátit rozhodnutí Krajského soudu a podalo kasační stížnost.

Judikát je zajímavý tím, že v něm NSS judikuje pojmy „dílčí základ daně“ a „daňová ztráta“. Ve sporu jde mimo jiné i o to, zda dílčí základ daně může nabývat záporných hodnot.  Při použití jazykového výkladu zákona je podle NSS nesporné, že ZDP rozlišuje pojmy dílčí základ daně a daňová ztráta, přičemž pro pojem dílčí základ daně zákon nepředpokládá zápornou hodnotu.

Přestože v předcházejícím bodě NSS potvrdil argumentaci daňové správy, závěr byl ve prospěch daňového poplatníka. Teologickým a historickým výkladem s podporou důvodové zprávy dovodil NSS, že solidární zvýšení daně určené ke zdanění nadlimitních příjmů podle § 16a ZDP, nemůže zdaňovat daňové subjekty, kteří sice dosahují vysokých příjmů ze závislé činnosti, ale díky daňové ztrátě ze samostatné výdělečné činnosti celkově žádných nadlimitních příjmů podléhajících solidárnímu zvýšení daně nedosahují.

Podle ustálené judikatury NSS a Ústavního soudu platí, že pokud v oblasti daňového hmotného práva proti sobě stojí dva odlišné právní výklady, platí zásada, že přednost má ten výklad, který je ve prospěch soukromé osoby. Konec dobrý, všechno dobré.