Trump podpořil polský projekt Trojmoří, co to znamená pro Česko

Návštěva Donalda Trumpa ve Varšavě byla neskutečným politickým úspěchem polské diplomacie. Nejenže americký prezident navštívil Polsko před tím, než zavítal do Německa, Francie či Velké Británie, Trump přijel na setkání hlav státu iniciativy Trojmoří, která má spojovat státy mezi Baltem, Jadranem a Černým mořem. Pro nový regionální projekt je to ohromná podpora.

V projektu jde především o dodávky zemního plynu. Polsko hledá způsob, jak se zbavit závislosti na ruském plynu. Zároveň se obává bližší spolupráce Německa a Ruska v oblasti energetiky. Řešením tak jsou dodávky zkapalněného zemního plynu (LNG) z USA. Spojené státy se díky těžbám z břidlic staly z největšího dovozce vývozcem energetických surovin.

Minulý měsíc připlula do nového polského terminálu ve Svinoústí první loď s LNG z USA. Trump při návštěvě Varšavy slíbil, že zdaleka nebyla poslední a nabídl americký zemní plyn také dalším středoevropským zemím. Polsku v roce 2022 končí kontrakt na odběr ruského zemního plynu a pokud by nebylo závislé na jednom dodavateli, mohlo by vyjednat mnohem lepší podmínky.

Stejný přístup zvolilo také Chorvatsko, které plánuje vlastní terminál na ostrově Krk. Závislosti na ruském plynu se už zbavila Litva, která si v roce 2014 pronajala plovoucí norský terminál příznačně pojmenovaný Independence (Nezávislost).

Projekt Trojmoří je hlavně o energetické bezpečnosti. Drtivá většina plynovodů a ropovodů totiž vede po ose východ - západ. Polská diplomacie v čele s prezidentem Dudou si ale dala za cíl prosadit nové projekty, které umožní propojení také ze severu na jih. Do středoevropských zemí včetně Česka by tak místo ruského plynu mohl proudit americký plyn z polského a chorvatského terminálu. Na výstavbu se počítá s využitím peněz z evropských fondů.

Česko se k projektu staví váhavě

Kromě energetiky počítá projekt Trojmoří třeba s výstavbou dálnic, které by střední Evropu také měly propojovat po ose sever - jih, či s dalšími infrastrukturními, kybernetickými a ekonomickými projekty. Účastnit by se jej měly kromě Polska a Chorvatska také pobaltské státy Litva, Lotyšsko a Estonsko, Rumunsko, Bulharsko, Česko, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko a Rakousko.

Postoj české diplomacie k projektu je však přinejmenším rezervovaný. Společně s rakouským prezidentem Van der Bellenem se prezident Zeman jako jediný státník setkání zemí Trojmoří ve Varšavě neúčastnil. V Polsku jej zastoupil předseda Sněmovny Jan Hamáček.

Ministerstvo zahraničí Českému rozhlasu řeklo, že česká diplomacie má zájem na udržení spolupráce v rámci Visegrádské čtyřky a v prohlubování vazeb s Německem, projekty jdoucí proti české vizi střední Evropy odmítá. V zákulisí se ale hovoří o tom, že v Česku je projekt sledován se skepsí také proto, že ve srovnání s Visegrádskou čtyřkou by měl ve společenství dvanácti států český hlas menší váhu.

Česká diplomacie by si přála, aby Trojmoří zůstalo ryze ekonomickým projektem, ne politickým blokem s Polskem v čele, který by v rámci Unie měl ambici být protiváhou Německa a Francie akcentující transatlantickou vazbu na USA.

Češi mají také historické důvody, proč se k polskému projektu stavět negativně. Web VisegradInsight.eu připomíná, že projekt svým názvem připomíná meziválečnou iniciativu Mezimoří polského autoritativního režimu v čele s Jozefem Pilsudskim, který si vysnil vznik bloku států pod polským vedením mezi Německem a Ruskem, které by vyvažovaly vliv obou mocností. Pilsudski se netajil svým negativním vztahem k Československu.