Bankovní regulace: Jednání o Basel IV opět zkrachovala

Jednání o nových globálních pravidlech bankovní regulace opět skončila patem. Během několika týdnů mají zúčastněné strany znovu zasednout k jednacímu stolu.

Ani dva dny rozhovorů nestačily k dosažení dohody na kontroverzních pravidlech pro stanovení minimálních parametrů pro bankovní kapitál. Zástupci Spojených států a Evropské unie se neshodli na posledních návrzích, podle kterých by se zejména velké bankovní domy staly podstatně bezpečnějšími. Nová pravidla pro mezinárodní bankovní regulaci, označovaná jako Basel IV, mají za cíl předejít opakování finanční krize, která svět zachvátila v roce 2008.

Basilejský výbor pro bankovní dohled zasedal na sklonku minulého týdne ve Švédsku. Předmětem rokování bylo posuzování různých modelů pro stanovení minimálních kapitálových požadavků. Američané navrhovali, aby banky musely vytvářet nejméně 75procentní kapitálový polštář v poměru k rizikově vázaných aktiv. Zástupci Evropské unie chtěli toto minimum stanovit na 70 procent.

„Navrhovali jsme 70 procent, ale oni (Američané) na to nechtěli přistoupit. Pozice Evropské unie je v tomto ohledu zcela jednotná,“ řekl portálu Politico.eu jeden z úředníků Evropské komise.

Evropské banky i regulátoři tvrdí, že vyšší minimální kapitálový polštář pro rizikově vázaná aktiva by vedl k tomu, že se sníží ochota bank půjčovat firmám i fyzickým osobám. Přísnější podmínky by prý dopadly nejvíce na běžné Evropany. Naproti tomu Američané jsou přesvědčeni, že nelze spoléhat na mírnější regulaci.

Když v Basileji zasedají

Basilejský výbor pro bankovní dohled (dále jen Basel) je globální bankovní regulátor, který je tvořen 27 členskými zeměmi a zeměmi Evropské unie. Zatím poslední sada pravidel, známá jako Basel III, byla zavedena po propuknutí finanční krize v roce 2008. Původně se předpokládalo, že nová pravidla (označována jako druhou fázi Basel III, či jako samostatný soubor pravidel Basel IV) budou dojednána a přijata do konce loňského roku. Jenže členové Výboru se stále nejsou schopni dohodnout na jejich definitivní podobě.

Výbor byl založen v roce 1974 a jeho úkolem je vytvářet globální pravidla pro bankovní regulaci. První balík těchto pravidel (Basel I) byl přijat v roce 1988. Aktuálně platný soubor pravidel Basel III stanovil několik zcela nových požadavků. Komerční banky musejí od roku 2010, respektive 2014, vedle modifikovaných pravidel kapitálové přiměřenosti dodržovat také požadavky na maximální zadluženost (minimální velikost vlastního kapitálu vzhledem k bilančním i mimobilančním aktivům) nebo požadavky na likviditu.

Pravidla Basel IV mají kapitálové požadavky ještě zpřísnit. A jak bylo uvedené výše, americká a evropská strana mají na věc poněkud odlišné názory, což přijetí Baselu IV dosud blokuje. Zpřísnění regulace bank se může na první pohled jevit jako prospěšná, obzvláště pokud podstatně snižuje pravděpodobnost opakování finanční krize.

Přísnější regulace: přínosy i náklady

Jenže banky tvrdí, že pokud budou muset vytvářet ještě větší kapitálové rezervy, stoupnou jim náklady. Podle portálu Politico.eu s odkazem na odhady jedné z evropských bankovních asociací by aplikace Baselu IV vyšlo bankovní sektor Evropské unie na 859 miliard eur (22,5 bilionu korun).

Kalkulace zohledňuje objem nerealizovaných úvěrů a z nich inkasovaných úroků a další dodatečné náklady. Evropské banky také upozornily, že by se musely stáhnout z již probíhajících obchodů. Evropská komise i Evropský parlament, stejně jako členské země Evropské unie stojí v tomto ohledu za bankami. Američané jsou naopak přesvědčeni, že přísnější pravidla by stávající úvěrovou kapacitu bank neovlivnila. Naopak by zvýšila odolnost bank v případě, kdy by došlo k nějakým hospodářským otřesům.

Pokud přece jen dojde k dohodě na přijetí Baselu IV, bude to mít nezanedbatelný dopad na koncové klienty bankovních domů. Podle portálu Politico.eu se budeme moci připravit na dražší hypotéky i jiné úvěrové produkty. Náklady vzrostou také firmám, což se projeví v cenách výrobků a služeb. Na druhé straně by naše úspory měly být ve větším bezpečí.

Jestliže jednání o nových pravidlech zkrachují definitivně, bude na každém národním regulátorovi (v případě eurozóny na Evropské centrální bance), zda navrhovaná pravidla začne aplikovat dobrovolně. Jenže to je málo pravděpodobné, respektive záleželo by na výsledku porovnání očekávaných přínosů a nákladů takové regulace. Jen málokterá centrální banka by měla zájem jen tak poškodit národní bankovní sektor přehnaně svazujícími pravidly.

-usi-