Kurzový režim je přece jen důležitý

Se zajímavou novou studií přišel také Mezinárodní měnový fond. Byly doby, kdy se v ekonomii uctívala tzv. nemožná trojice: považovalo za jasné, že pokud si země v prostředí neomezovaných přeshraničních kapitálových toků (první pozitivum) zvolí režim fixního kurzu (druhé pozitivum), už není schopna vést vlastní měnovou politiku (třetí pozitivum není možné), a tedy je odsouzena k přejímání měnověpolitických podmínek v zemi, k jejíž měně se fixním kurzem připoutala.

Na druhé straně se věřilo, že pokud země žádný takový kurzový závazek neučiní (nevyužije druhé pozitivum), je schopna vést samostatnou domácí měnovou politiku (třetí pozitivum je možné) a touto politikou více méně izolovat domácí ekonomiku od vývoje v zahraničí. Před několika lety vzbudila rozruch nová vlna autorů (nejznámější je ekonomka Helene Rey), kteří z dat usoudili, že na volbě kurzového režimu nezáleží, protože ani volný měnový kurz nedává domácí měnové politice dost síly na to, aby ve větší míře zabránila vlivu zahraničních podmínek na domácí ekonomiku.

Nemožná tedy není trojice, ale jen dvojice: buď necháte volně proudit kapitál, nebo provádíte samostatnou měnovou politiku a domácí ekonomika není ve vleku událostí za hranicemi, ale obojí zároveň nejde – bez ohledu na zvolený kurzový režim. Zmíněná nová studie věci ale vrací na původní místo: na vzorku téměř 40 středně bohatých zemí světa (včetně ČR) v období 1986–2013 ukazuje, že na kurzovém režimu přece jen docela dost záleží. S fixním kurzem je přenos globálních finančních šoků silnější než s volnějším (i když ne nutně úplně volným) kurzem. Navíc země s fixním kurzem mají větší pravděpodobnost finančních komplikací, jako je rychlý růst úvěrů, bankovní páky a cen nemovitostí.

Pro Česko a například úvahy o přechodu na euro (což je samozřejmě typ fixního kurzu) je tato studie relevantní přinejmenším do té míry, do jaké si myslíme, že jsme stále ještě středně bohatou zemí. (Mimochodem: Závěr ve prospěch volného kurzu ladí se závěrem mé vlastní, společně s L. Komárkem sepsané výzkumné práce.)

Michal Skořepa