Scénáře pro Británii: Bude nakonec záležet na Irech? A jde odvolat aktivaci článku 50?

Risk konzervativní britské premiérky Theresy Mayové nevyšel. Z voleb, které nemusela vyvolat, vychází daleko slabší – bez většiny v dolní sněmovně britského parlamentu. Vývoj je zatím těžké předvídat, ale pro Spojené království to znamená minimálně jednu věc určitě: jistotu nejistoty.

Premiérka Mayová zažila ve včerejších volbách prohru. Její plán překvapit opozici rychlými předčasnými volbami nevyšel, i když ještě v době vyhlášení voleb to vypadalo, že jsou konzervativci na cestě k největší většině v dolní sněmovně za několik dekád. Co vedlo k „nevýhře“ vládních konzervativců? Zřejmě špatně vedená kampaň, mediální ofenziva socialisty Corbyna, který se v řádu týdnů stal pro mnoho Britů volitelným kandidátem na premiéra, a podle prvních indicií i větší účast mladých levicově smýšlejících lidí.

Připravili jsme pro Vás nástin tří možných scénářů povolebního vývoje, z nichž žádný není kvůli patu vyloučený, ale ani jeden není pro konzervativce a už vůbec ne pro Spojené království ideální kvůli blížícímu se odchodu země z EU.

První scénář: Menšinová vláda, jejíž osud záleží na Irech

Britská premiérka Theresa Mayová se může udržet u moci, i přes výzvy z opozice a údajně i lidí z její vlastní strany, aby po nepřesvědčivém volebním výsledku odešla z čela konzervativců a země. Nadějí pro ní může představovat deset poslanců severoirské Demokratické unionistické strany (DUP), pravicových protestantů z britské části Irska. Společně s nimi by totiž měla slabě přes polovinu křesel v britském parlamentu, tedy přes 326 křesel. DUP by se přitom zřejmě nepodílela na sestavování kabinetu, ale poskytla by pouze tichou podporu. 

V praxi by však disponovala o něco silnější většinou – další významná severoriská strana, nacionalisté ze Sinn Feinn usilující o připojení k Irsku, totiž parlament ve Westminsteru bojkotují a i přes volební výhry v něm nezasedají.

Druhý scénář: Vláda národní jednoty

Dalším možným, ale velice nepravděpodobným scénářem, je jakási vláda národní jednoty. Podobné kabinety často vznikají v případech vážných mezinárodních krizí – a situace, kdy se kvůli aktivovanému článku 50 nezastavitelně blíží tvrdý brexit, skutečně národní krizí potenciálně je. Vůdce labouristů Jeremy Corbyn už uvedl, že okamžitý začátek vyjednávání o odhodu Británie z Evropské unie je žádoucí. Je však málo pravděpodobné, že by se jeden z nejlevicovějších britských politiků dokázal dohodnout s konzervativci.

O něco představitelnější možností by byla menšinová vláda konzervativní vláda, která by se u labouristů pokusila alespoň vyjednat podporu pro dohodu o odchodu z EU.

Třetí scénář: Další volby

Na první pohled nejschůdnější řešení má však dva háčky – tím první jsou tikající hodiny a blížící se odchod Británie z Evropské unie, ať už s dohodou nebo bez. Mayová sice silácky tvrdila, že žádná dohoda je lepší než špatná dohoda, ale tomu britský byznys a velká část veřejnosti úplně nevěří. Spíše se ze strany konzervativců jednalo o pokus získat hlasy euroskeptiků, kteří chtěli odchod z EU za každou cenu.

Druhým háčkem je to, že předčasné volby nemusí pat vůbec vyřešit. Konzervativci po posledním roce vypadají, slušně řečeno, jako hlupáci. Umožnili referendum o brexitu bez jasného plánu, jak odchod z EU vůbec uskutečnit. Aktivovali článek 50, kterým odchodu z EU oficiálně započal, a hned poté vyvolali nové volby ve snaze posílit svou pozici. To nevyšlo. Je vidět, že konzervativci nemyslí příliš strategicky a dopředu, možná kvůli vnitrostranickým záležitostem. V dalších předčasných volbách by tak mohli ztratit ještě více.

Spekulace na závěr: Jde vrátit čas?

Ještě před rokem nikdo nevěděl, jak aktivovat článek 50 Lisabonské smlouvy, kterým oficiálně začíná proces odchodu země z EU. Nakonec k tomu referendum nestačilo a podle rozhodnutí britského nejvyššího soudu musel vládě Mayové aktivaci článku posvětit parlament.

Stejně tak dnes nevíme, jestli jde článek 50 „odvolat“ – tedy zda je možné proces odchodu pozastavit či zrušit. Například server Businessinsider s odvoláním na uniklé dokumenty z Evropského parlamentu tvrdí, že by to jít mohlo. Musela by k tomu však dát svolení unijní sedmadvacítka.

Britové mají pro podobné situace krásný idiom: bylo by to jako „otevřít plechovku s červy“. Pokus vyřešit problém by vyvolal problémy další – červi by se rozlezli. Pokus vzít článek 50 zpět by vedl k dalším jednáním, nejspíše k dalším stížnostem u soudů, ať už britských či evropských, a to s nejistým výsledkem. Navíc by se konzervativci premiérky Mayové v takovém případě dokonale ztrapnili.