Od vraždy po milost: Připomeňte si případ Kajínek! ČASOVÁ OSA

Z Jiřího Kajínka udělaly nejznámějšího českého zločince až jeho útěky z vězení. Před tím prvním strávil za mřížemi tři roky a právě při této "vycházce" měl pod plzeňskou věznicí na Borech zastřelit podnikatele Jandu a jeho bodyguarda Juliána Pokoše. Druhý bodyguard Vojtěch Pokoš pokus o vraždu přežil.

Soudní proces se táhl, až pět let po dvojnásobné vraždě poslal soud Kajínka za mříže na doživotí. Poté vězeň mnohokrát žádal o obnovu procesu, snažilo se o ni i několik ministrů spravedlnosti, ale vždy neúspěšně. Poslední šancí pro Kajínka tak byla prezidentská milost.

Připomeňte si, jak se případ, který i po letech vyvolává u lidí bouřlivé emoce, vyvíjel. Projděte si časovou osu, kterou redakce TN.cz připravila.

1974 až 1990

Jiří Kajínek měl problémy se zákonem už jako 13letý chlapec, dopustil se malých krádeží. Do vězení se poprvé dostal v roce 1982 za vloupání do několika chat. O tři roky později byl znovu odsouzen - za bytové krádeže, nedovolené ozbrojování a útok na veřejného činitele. Při zatýkání zranil tři policisty.   

rok 1990

V únoru roku 1990 Kajínek požádal o prominutí zbytku trestu, kterému soud vyhověl. Za mříže se ale vrátil ještě téhož roku. Za loupežné přepadení policistů se zbraní v ruce a krádež jejich auta byl odsouzen k 11 letům vězení.

K poměrně vysokému trestu pomohly především posudky znalců z oboru psychiatrie a psychologie. Odborníci vyhodnotili, že je Kajínek extrémně nebezpečný a nápravy není schopen.

leden 1993

Ředitel příbramské věznice Kajínkovi přerušil výkon trestu od 21. do 23. ledna. V té době podle některých zdrojů navštívil vězeň ministra spravedlnosti Jiřího Nováka. Požádal o revizi svého trestu, Novák mu ale měl sdělit, že nic neslibuje. Proto se prý Kajínek rozhodl do vězení nevrátit.

květen 1993

Plzeňský podnikatel Štefan Janda měl dlouhodobé spory s jiným podnikatelem, Antonínem Vlasákem. Ten mu dlužil peníze, které odmítal platit, proto mu měl Janda vyhrožovat. Vlasák se údajně několikrát obrátil na policii, nikdy však neuspěl.   

Proto mu známý, kterým měl být Alexandr Hegedüs, poradil kontakt na muže, který dokáže Jandu "profackovat a zastrašit". Tím měl být Jiří Kajínek. Mluví se také o záhadném doktoru Lebedovi, který údajně Jandu a jeho bodyguardy před vraždou kontaktoval. Za něj se měl podle přeživšího svědka vydávat Kajínek. Na místě činu ho údajně poznal.

30. května krátce po osmé hodině večer došlo v zatáčce před plzeňskou věznicí na Borech k dvojnásobné vraždě. Kajínek měl podle obžaloby nejméně dvanáctkrát vystřelit na podnikatele Jandu a jeho dva osobní strážce, kteří tam jeli autem. Julián Pokoš, stejně jako Janda, zemřel na místě, jeho bratr Vojtěch byl čtyřikrát postřelen, ale přežil. Poté se stal korunním svědkem

únor 1994

Přestože v případu panovalo mnoho nejasností a svědci poskytli rozdílné výpovědi, policisté z vražd ihned po jeho dopadení obvinili Jiřího Kajínka. Toho chytili 8. února v Praze, údajně kladl odpor a snažil se na policisty vytáhnout pistoli. Po zatčení u něj objevili několik střelných zbraní.

Na místě činu přitom nikdy nebyly provedeny pachové zkoušky, sejmutí otisků či testy DNA a identikit sestavený svědky neodpovídal Kajínkovu popisu. Sám Kajínek od počátku procesu tvrdil, že nevraždil a je nevinný. Objevují se první teorie, že zabíjel někdo jiný. Spekuluje se o tom, že stříleli policisté, kteří měli na Jandu a bratry Pokošovy "spadeno".

23. července 1994

Kajínek se pokusil o druhý útěk z vězení, tentokrát z věznice v Českých Budějovicích. Při vycházce mu stačila jen chvilka k tomu, aby přeskočil zeď dvorku a utekl do města. Rozjelo se rozsáhlé pátrání, dopadení vězně nakonec pomohl kolemjdoucí, který mu podrazil nohy   

29. září 1995

Krajský státní zástupce obžaloval Kajínka z vraždy podnikatele Jandy a jeho ochránce Pokoše. Zároveň čelil obvinění z pokusu o vraždu druhého bodyguarda a menších deliktů. Spolu s ním bylo obžalováno dalších sedm lidí. Kajínek trvá na tom, že nestřílel, a odmítá u soudu vypovídat.

11. září 1996

Kajínek se ve čtyři hodiny ráno pokusil uprchnout z věznice ve Valdicích, kam byl převezen po útěku z českobudějovického zařízení. Po dvaceti minutách ho vězeňská stráž našla na střeše jednopatrového přístavku a dopravila zpátky do cely.

březen 1997

Při cestě k soudu havarovalo policejní auto, které Kajínka k dalšímu stání doprovázelo. Řidič policejního vozu vjel do křižovatky na červenou (se zapnutými blikačkami) a srazil se s autem, v němž cestovala matka dvou dětí. Den po nehodě byl obviněn z ublížení na zdraví

29. dubna 1997

Krajský soud v Plzni odložil projednávání případu na neurčito. Soudce požadoval nové znalecké posudky a chtěl vyslechnout další svědky.

23. června 1998

Sedmatřicetiletého Kajínka poslal soud do vězení na doživotí. Uznal ho vinným z nájemné vraždy podnikatele Štefana Jandy a jeho osobního strážce Juliána Pokoše i pokusu o vraždu Pokošova mladšího bratra Vojtěcha. Trestní spis obsahoval 10 tisíc stran, soud trval 46 dní, celý proces pak čtyři roky.

únor 1999

Vrchní soud v Praze potvrdil Kajínkovi doživotní trest. Ztotožnil se tak s verdiktem krajského soudu, proti němuž se zločinec odvolal. Podle soudců existuje dostatek důkazů, které Kajínka ze dvou vražd a pokusu o třetí usvědčují.

29. října až 8. prosince 2000

Krátce po šesté hodině večer uprchl Kajínek z nejpřísněji střežené věznice v Česku. Je zřejmě jediným vězněm, kterému se podařilo z věznice na Mírově utéct. Na začátku prosince ho policisté z URNA našli v bytě pětinásobného vraha Ludvíka Černého, člena gangu Orlických vrahů. Poté byl Kajínek znovu převezen do věznice ve Valdicích.

2001 až 2011

Krajský soud v Plzni zamítl v září 2004 Kajínkovu žádost o obnovu procesu, proto se odvolal k vrchnímu soudu. Ten nejdříve v únoru 2005 zrušil verdikt soudu nižší instance a nařídil mu zabývat se případem znovu. O rok později však krajský soud žádost o obnovu procesu znovu pro nedostatek důkazů zamítl a tentokrát toto rozhodnutí potvrdil i vrchní soud.

O obnovu řízení se snažilo také několik ministrů spravedlnosti. Pavel Rychetský podal v roce 2001 k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona, Jaroslav Bureš si poté stěžoval Ústavnímu soudu, ani jeden soud ale stížnostem nevyhověl. Kajínek o obnovu svého procesu žádal téměř každého ministra spravedlnosti, většina z nich ale jeho prosbu odmítla.

K Ústavnímu soudu zaslal několikrát stížnost také sám Kajínek a jeho advokátka Klára Slámová, vždy byly zamítnuty. Naposledy se tak stalo v září 2011.

Mezitím měl 4. srpna 2010 premiéru celovečerní film Kajínek, který byl příběhem známého vězně inspirován. Podle režiséra Petra Jákla dostal Kajínek za film tučný honorář, odborníci odhadují, že si přišel na 1,5 milionu korun. 

březen 2015

Kajínek požádal Okresní soud v Šumperku o přesun do mírnějšího typu věznice. Soudce jeho žádost zamítl s tím, že zákon v jeho případě přeřazení do věznice s dozorem nepřipouští. Nepomohlo ani odvolání ke krajskému soudu.

6. dubna 2017

Prezident Miloš Zeman poprvé prohlásil, že "vážně uvažuje" o udělení milosti doživotně odsouzenému Kajínkovi. Uvedl to na besedě s občany v Čáslavi. Milost zdůvodnil tím, že existují pochybnosti o tom, zda Kajínek čin spáchal, a navíc už "sedí" dost dlouho.   

<br>

11. května 2017

Zeman v rozhovoru pro TV Barrandov oznámil, že milost pro Kajínka už je připravena a podepíše ji po návratu z Číny. Jen den před tím se s odsouzeným vrahem sešla první dáma Ivana Zemanová. Zřejmě aby Kajínkovi dobrou zprávu oznámila. Z vězení by se mohl dostat v druhé polovině května.