Felix Holzmann kontra Donald Trump - volný obchod a přizpůsobování

Když už jsme u IMF: tato slovutná instituce se spojila s dalšími dvěma, konkrétně se Světovou obchodní organizací a svou sesterskou Světovou bankou, a společně před týdnem vydaly zajímavou studii, a to opět na téma výhod ze zahraničního obchodu.

Teze, že volný obchod na mezinárodní úrovni je prospěšný, je k nalezení v každé standardní učebnici ekonomie.1 Kouzlo svobodné obchodní směny vychází z principů dělby práce a komparativních výhod. Většina zemí toto dobře ví, jak naznačuje boom mezinárodních obchodních dohod zejména v posledních desetiletích (viz první graf na následující straně).

Zmíněná studie IMF+WB+WTO je zajímavá tím, že zdůrazňuje následující úvahu, která se zdaleka tak často neobjevuje, i když je taky vcelku logická: po akci A v podobě umožnění volného obchodu musí přijít akce B v podobě podpory takzvaného přizpůsobení. Z volného obchodu totiž často jedni získávají, ale druzí ztrácejí. Jako když Felix Holzmann ve slavné scénce snědl celé kuře, ale svému kumpánovi tvrdí, že v průměru snědli každý půlku.

A tak je třeba různými veřejnými politikami napomáhat tomu, aby se co nejlépe „přizpůsobila“ ekonomika jako celek, tj. aby ti druzí ztráceli co nejméně a co nejkratší dobu. Proč je to třeba? Protože jinak po akci A hrozí nebezpečný růst nerovnosti a sociálního napětí (jehož aktuálním projevem je například volba Trumpa v USA a v minulosti řekněme stávky horníků v severní Anglii koncem 70. let).

Otázka samozřejmě je, jak má ono přizpůsobení vypadat. Rychlé a jednoduché je například přerozdělit přínosy z akce A fiskálním násilím, tedy skrze vyšší zdanění a transfery (další možnost, fyzické násilí v podobě rabování nebo revolucí, pomiňme, i když je z historie známe také).

Tržně orientovaný ekonom by ovšem řekl (a říkají to i IMF+WB+WTO), že nejlepším řešením je odstranit zbývající neefektivnosti, které brání rozšíření výhod z akce A do celé ekonomiky. Patří sem zejména podpora pružného trhu práce, tedy posilování mobility propuštěných pracovníků na nová místa v jiných regionech a oborech (rekvalifikace, rozvoj efektivní dopravní sítě usnadňující dojíždění za novou prací atd.). Zkrátka i sebelepší hospodářskopolitické opatření může dopadnout špatně, pokud uvažujeme jen v holzmannovských průměrech a nedomyslíme a neřešíme jeho dopady na různé části společnosti.

Michal Skořepa