Nesmyslná ekonomie Národní fronty

• Nejistota s hospodářskou politikou a neexistující rozpočtový program

• Neschopnost vyčíslit ekonomické dopady opuštění eurozóny

• Protekcionismus jako způsob financování sociálních opatření

Neexistující rozpočtový rámec

Nejzajímavější na nadcházejících francouzských prezidentských volbách je, že většina kandidátů (zejména François Fillon a Emmanuel Macron) předložili velmi opatrný rozpočtový program na nadcházejících 5 let. Je jisté, že se poučili poté, co François Hollande během své kampaně v roce 2012 předložil nadmíru optimistickou ekonomickou předpověď, která byla naprosto mimo realitu a měla katastrofální ekonomické dopady. Ve svém programu současný prezident předpokládal od roku 2014 roční růst HDP ve výši 2 %, avšak skutečnost byla taková, že mezi lety 2014 a 2016 rostlo HDP pouze o 0,9 %. Pokud jde o veřejný schodek, cílem bylo dosáhnout 0 % HDP v roce 2017, avšak předpověď uvádí, že to bude kolem 2,7 % HDP. Díky špatnému pochopení ekonomické situace začal François Hollande zavádět nesprávnou hospodářskou politiku a poté byl tlakem z Evropské komise donucen prudce zvýšit daně.

Podobně negativní dopad se očekává i od programu Marine Le Penové. Do této chvíle se krajně pravicová kandidátka vyhýbala zveřejnění podrobného rozpočtového rámce, což je jasný signál, že strana si svou hospodářskou politikou není příliš jistá. Jediné publikované údaje potvrzují přehnaný optimismus, který nevychází z žádných důvěryhodných zdrojů. Národní fronta očekává od příštího roku růst ve výši 2 % a na konci pětiletého období dokonce ve výši 2,5 %. Je poměrně těžké pochopit, jak strana hodlá dosáhnout tak vysoké úrovně růstu HDP, a to i za předpokladu plánovaných investic kolem 86,5 mld. euro - bez zavedení reforem, které by zvýšily ekonomickou aktivitu (např. řešení klíčové otázky produktivity). Během následujícího pětiletého období bude růst pravděpodobně mnohem nižší, např. Senát očekává průměrný potenciální růst HDP v období 2015-2021 kolem 1,2 %.

V rozpočtu navíc není zahrnuto několik významných výdajů (např. 10% snížení daně z příjmu při prvních třech splátkách, snížení domovní daně, nebo zvýšení životního minima tělesně postiženým). Národní fronta na kritiku reaguje tím, že zdůrazňuje své odhodlání přiostřit boj proti korupci a neplacení daní. V roce 2014 tím francouzská vláda získala zpět 20 mld. euro a v roce 2015 to bylo 21 mld. euro. To je značná částka, ale představuje zhruba jen asi jednu dvacetinu současných výdajů státu. Ani podle toho nejoptimističtějšího scénáře to Národní frontě nemůže stačit na pokrytí všech nových opatření. Vzhledem k vysoké pravděpodobnosti slabého růstu je téměř nemožné dosáhnout toho, aby schodek veřejného rozpočtu vzrostl v prvním roce pětiletého období pouze o jedna, a poté klesal až na 1,3 % v roce 2022, jak Národní fronta plánuje. Snížení věkové hranice pro odchod do důchodu zpět na 60 let (nyní je to 62) je sociální opatření, které bude mít zřejmě největší záporný vliv na veřejné výdaje a mohlo by vést k tomu, že Evropská komise proti Francii uplatní postupy proti příliš vysokému schodku.

Neschopnost vyčíslit ekonomické dopady opuštění eurozóny

Pro ekonoma představuje hlavní problém skutečnost, že ekonomický dopad programu Národní fronty se téměř nedá změřit. Náklady na odchod z eurozóny není možné měřit ekonomickými modely, protože k něčemu takovému v moderní historii dosud nedošlo. Je každopádně jisté, že odchod by vedl k převedení státního dluhu na nový frank. A nejde tu ani tak o státní dluh, ale spíše o soukromé externí zadlužení domácností a firem, které tvoří téměř 150 % HDP (tj. víc než je státní dluh). Je jasné, že zahraniční věřitelé se jen tak nesmíří se snížením pohledávek a nenechají si zaplatit náhradními penězi, takže lze očekávat řadu stížností u mezinárodních soudů, což zablokuje vstup kapitálu do země.

Odchod navíc Francii nevrátí monetární nezávislost a suverenitu. Marine Le Penová opakovaně zdůraznila, že nový frank se rozvine do fluktuačního pásma podobného evropskému měnovému systému. Takový systém však není imunní vůči spekulacím. Pokud se trh rozhodne, že směnný kurz neodráží ekonomickou situaci země, investoři na měnu zaútočí, jako se to stalo britské libře v roce 1992. Za těchto okolností je devalvace nového franku o nejméně 20 % více než pravděpodobná. Francie by se rychle ocitla v neřešitelné situaci - neměla by nad sebou ochranný deštník ECB a byla by zcela bezmocná vůči mezinárodním spekulacím.

A když je Národní fronta konfrontována s otázkou devalvace měny, obvykle zdůrazňuje, že to umožní návrat konkurenceschopnosti. Strana předpokládá, že by to bylo dobré řešení a nepředpokládá platovou devalvaci, jako se to stalo v Portugalsku a Španělsku. Je pravda, že Francie má problém s postavením uprostřed rozpětí, ale devalvace měny by měla jen krátkodobý efekt (protože by následovalo zdražení dovozu, zejména ropných produktů, což by mělo negativní dopad na celou ekonomiku). V tuto chvíli země nečelí žádným závažným inflačním tlakům, ale devalvace by toto riziko rychle zvýšila a vedla by k vyšším spotřebitelským cenám. Paradoxem Národní fronty je, že chce „bránit kupní sílu Francouzů“, ale odchod z eurozóny by měl přesně opačný dopad, protože inflace by kupní sílu snížila.

„Řešením je protekcionismus“

Protekcionismus není v programu Národní fronty žádnou novinkou. Marine Le Penová se tak úplně nemýlí, když tvrdí, že zřejmě inspirovala Donalda Trumpa. Řadu let se protekcionismus uvádí jako nejlepší způsob, jak zastavit odliv průmyslu z Francie (podíl průmyslu na francouzském HDP od šedesátých let minulého století poklesl z 25 % na 10 %). Novinkou je, že protekcionismus je nyní vnímán jako způsob, jak financovat sociální opatření. Strana v podstatě navrhuje tyto dvě reformy:

 
• Daň z nových smluv podepsaných zahraničními zaměstnanci s cílem financovat podporu v nezaměstnanosti. Tato myšlenka není ničím novým a propaguje ji několik francouzských politických stran (vpravo i vlevo), s cílem bojovat s Bolkesteinovou směrnicí a volným pohybem pracovní síly v rámci EU. Například řada politiků z „Les Républicans“ (pravicová strana) silně podporuje zavedení zákona (nazvaného „clause Moliere“), který by dělníky na stavbách donutil mluvit francouzsky, nebo alespoň vyžadoval přítomnost tlumočníka, což automaticky zvyšuje náklady na práci. Postoj Národní fronty je však zavádějící ze dvou důvodů. Za prvé, příliv zahraničních dělníků do země by měl být považován za známku atraktivity ekonomiky. A za druhé má Francie nedostatek pracovních sil v řadě odvětví. Podle francouzské asociace zaměstnavatelů Medef má problémy s najímáním pracovníků téměř třetina firem v průmyslových oborech. Cílem Francie (nebo její chybou) bylo vzdělávání studentů, ze kterých se stali profesoři, psychologové či ekonomové, zatímco země zoufale potřebuje technické obory, IT vývojáře a svářeče. Pokud firmy nemohou tyto znalosti najít na domácím trhu, je naprosto normální, že budou dovednosti hledat u zahraničních zaměstnanců.
 

 
• Daň na dovážené zboží a služby ve výši 3 % pro zboží ze zemí, které nedodržují sociální normy, např. Čínu. Národní fronta doufá, že tato daň přinese zhruba 15 mld. euro, které budou rozděleny na zvýšení nízkých mezd a penzí. Jak to však s ekonomickými opatřeními Národní fronty bývá, taková daň by znamenala nutnost opětovného dojednání obchodních a celních pravidel na evropské úrovni. Země, které by byly předmětem takové daně, by mohly přijmout podobná odvetná opatření, která by mohla poškodit obchodní vztahy Francie, zejména pokud jde o Čínu. Kromě toho by zátěž této daně dolehla právě na zákazníky, což by v podstatě zrušilo pozitivní dopad na nákupní sílu pracující třídy a důchodců.

O autorovi:

Christopher Dembik je vedoucím oddělení makroekonomické strategie Saxo Bank v Paříži.

Členem týmu Saxo Bank se stal v roce 2014 a vedoucím makroekonomické strategie je od roku 2016. Zaměřuje se na analýzu monetární politiky a globální makroekonomický vývoj ovlivněný fundamentálními ukazateli, náladou trhu a technickou analýzou.

V roce 2015 získal cenu Thomson Reuters StarMine pro nejlepší makroekonomické předpovědi ve Francii. Pro Saxo Bank tvoří Dembik měsíční Makroekonomické vyhlídky, které se zaměřují na monetární politiku, a pravidelně vydává své analýzy francouzské a polské ekonomiky. Často je citován v mezinárodních zpravodajských médiích, jako jsou např. Bloomberg, TF1 a Newsweek.

Dembik dříve pracoval jako analytik francouzského velvyslanectví v Tel Avivu a během studií na Ekonomickém ústavu Polské akademie věd napsal práci na téma budoucnosti eurozóny.

Christopher Dembik dále vystudoval fakultu mezinárodních studií na Sciences Po Paris.

Jeho rodným jazykem je francouzština, ale mluví také dobře anglicky a španělsky a domluví se trochu hebrejsky.