Inflace už není monetárním jevem? Jen u malých dětí na zadním sedadle

„Inflace je vždy a všude monetárním jevem“, tvrdil držitel Nobelovy ceny Milton Friedman. Většina lidí dnes věří tomu, že inflaci vyvolávají centrální banky tím, že mění monetární podmínky v ekonomice. To v podstatě odpovídá Friedmanovu tvrzení. Je to ale pravda?

Nyní se objevila nová analýza, která to zpochybňuje. Ekonomové v ní totiž zjistili, že indikátory, které centrální bankéři většinou sledují, jako např. množství volných zdrojů v ekonomice, inflační očekávání či růst peněžní zásoby, s vývojem inflace nesouvisí. Tyto závěry vyvolaly velký zájem a například Wall Street Journal na jejich základě dospěl k názoru, že „vše, co si trhy myslí o inflaci, může být špatně“. 

Je tedy skutečně možné, že by se ekonomové celou dobu mýlili? Je inflace opravdu dána něčím jiným než centrálními bankami? Krátká odpověď je záporná. Centrální banky skutečně určují, jak vypadá inflační trend. Ve Spojených státech dokázal Fed od počátku devadesátých let úspěšně stabilizovat inflaci na úrovni 2 %. Právě tento úspěch ale paradoxně vedl k tomu, že s hlediska dat zmizela vazba mezi monetárními podmínkami v ekonomice a výší inflace. 

Proč k tomu došlo, si můžeme znázornit na jednoduchém příkladu: Představme si, že Fed je jako řidič automobilu a jeho plynový pedál je monetární politikou. Inflace pak představuje rychlost, jakou se automobil pohybuje. Cílem Fedu je udržet rychlost automobilu na 65 mílích za hodinu. Když se vůz začne šplhat do kopce, Fed přišlápne pedál. Když auto jede z kopce, Fed dá nohu z plynu. Během jízdy přes mnoho kopců tak dokáže udržet požadovanou rychlost.

Pokud bude na zadním sedadle vozu sedět malé dítě, které nebude vnímat měnící se krajinu, ale jen to, jak řidič šlape na pedál a zase jej pouští, dojde k závěru, že manipulace s ním nemá žádný vliv na rychlost jízdy. Ať už se na plyn šlape jakkoliv, auto jede stále stejně rychle. My jsme ale rozumnější a víme, že řidič reagoval na měnící se prostředí a snažil se udržet konstantní rychlost. Stejně tak mění centrální banka svou politiku tak, aby eliminovala vliv ekonomického vývoje a inflace se držela na stabilní úrovni. 

Z uvedeného je zřejmé, proč je tolik lidí monetární politikou zmateno. Podobně jako ono dítě na zadním sedadle vnímali, že centrální banky během posledních osmi let svou politiku agresivně uvolnily, ale inflace zůstala poměrně stabilní. Jiní zase vnímali, že po roce 2008 se v ekonomice objevilo velké množství nevyužitých kapacit. A inflace se mnoho nezměnila. 

Obě skupiny byly zmatené a ptaly se, co tedy vlastně ovlivňuje inflaci? Tato „záhada“ se ale rychle vyřeší ve chvíli, kdy si uvědomíme, že centrální banky se chovají jako onen řidič, který se snaží udržet konstantní rychlost. Centrální banky se během posledních let prostě snažily šlapat více na plyn, aby eliminovaly prudké stoupání do kopce, kterým v tomto případě byla Velká recese. 

Uvedené neznamená, že by na inflaci neměly vliv faktory, jako je skok cen komodit či jiné šoky z nabídkové strany ekonomiky. Jejich dopad je ovšem pouze přechodný. Trend inflace určuje pouze monetární politika a my bychom se tudíž měli hodně snažit, aby byla nastavena správně. 

Autor: ekonom David Beckworth z George Mason University

(Zdroj: Hill)