Švédové najednou začali platit na daních mnohem více, než musí

Zatímco na jihu Evropy není placení daní právě oblíbené, na severu s ním lidé nemají problémy. Za své daně dostávají širokou škálu vládních služeb a navíc jde o společnost s neobvykle vyrovnaným rozložením příjmů. OECD odhaduje, že ve Švédsku dosahují vládní výdaje více než 51 % HDP a to má země za sebou několik let snižování daňové zátěže. Daně z příjmů u nejbohatší skupiny obyvatel mohou dosáhnout až 75 %, ale Švédové jsou stále spokojení.

Sociologové a ekonomové se už dlouho zabývají tím, co za jejich ochotou přispívat k společnému dobru spočívá. Podle některých názorů jde hlavně o luteránský přístup k životu, kdy je nutné podporovat celou komunitu. Velký vliv ale mohou mít třeba i dlouhé tvrdé zimy, které společnost naučily spolupracovat a pomáhat si. 

Nyní se ale objevila další záhada. Podle oficiálních statistik totiž někteří Švédové platí na daních záměrně více, než musí. Švédská vláda dosáhla v roce 2016 rozpočtového přebytku ve výši 85 miliard švédských korun. A téměř polovina z této částky pochází z přeplatků od firem i jednotlivců. Navíc se zdá, že jde o přeplatky záměrné. Co se tedy děje?

Ve skutečnosti nejde o další důkaz severského nadšení pro vyšší daně. Jde o bizarní důsledek negativních sazeb. Během posledních dvou let držela švédská centrální banka sazby pod nulou, protože se snažila chránit ekonomiku před deflací. Vláda ve stejnou dobu slíbila, že bude platit úrok ve výši 0,56 % na všechny daňové přeplatky, a to až do chvíle, kdy budou vráceny. I když se tato sazba již snížila na nulu, pro lidi i firmy je stále výhodnější zaparkovat svou hotovost u vlády s nulovou sazbou než u bank se sazbou negativní. Podle Financial Times se něco podobného začíná dít i ve Švýcarsku, kde byly negativní sazby zavedeny v roce 2015. 

Politici a vládní úředníci by se z vysokého rozpočtového přebytku obvykle radovali. Ve Švédsku tomu tak ovšem není. Náklady spojené s tím, že vláda získala přechodný zdroj financí z daňových přeplatků, jsou totiž vyšší než alternativní zdroje financí. Není také jasné, zda nebude celá věc nabývat na objemu a jak rychle budou daňové subjekty požadovat vrácení přeplatků. Celá správa přeplatků je také poměrně složitá a vyžaduje nové zdroje. Pravděpodobné je, že politika negativních sazeb bude ve Švédsku ještě nějaký čas trvat a z toho by se dalo usuzovat, že ani tento jev jen tak nezmizí. Vlády na jihu Evropy by jej možná vítaly, ve Švédsku ale vláda možná požádá daňové poplatníky, aby platili o něco méně. 

(Zdroj: The Economist)