Aktuální zpráva o stavu periferie
Do popředí zájmu médií a někdy i trhů se sice občas protlačí pokračující problémy v Řecku, či Itálii. Ovšem periferii eurozóny již celkově není ani zdaleka věnována taková pozornost jako před několika málo lety. V podstatě není divu, protože její rizikový potenciál se od té doby přece jen o něco zmenšil a trhy mají také řadu nových hraček, včetně Číny a zejména ničím nepřekonatelné politické reality show v USA.
Jaký je ale vlastně současný stav periferie? Odpovědět můžeme na mnoha různých úrovních, zkusme se ale podívat na jednu z nejzákladnějších. Obecně se vypráví, že periferie musela před lety utáhnout své vládní finance (a stále je musí utahovat), protože si příliš vyhazovala z kopýtka. Obojí je nepřesné – z kopýtka si vyhazovalo a ještě k tomu lhalo Řecko, ale třeba takové španělské vládní finance potopilo až prasknutí realitní bubliny. A poptávka nemusela být utažena jen kvůli tomu, že už nikdo nechtěl půjčovat vládám. Periferie totiž hlavně nebyla schopna financovat své dovozy, respektive obchodní deficity.
Jak se s touto výzvou od té doby poprala? Jak ukazuje první z následujících grafů, bilance běžných účtů Španělska, Itálie a Portugalska se skutečně postupně posunuly do plusu. A z druhého grafu je zřejmé, že čisté vnější zadlužení těchto třech zemí se stabilizovalo, či se dokonce začalo mírně snižovat (mimochodem je zřejmé, že Itálie na tom v tomto ohledu není ani zdaleka tak zle, jako zbylé dvě země):
Nyní jde o to, co by se stalo v případě silnějšího oživení domácí poptávky. Pokud by do sebe opět začala nasávat dovozy, které by nebylo čím financovat, jsme opět v bodě nula. Pokud ovšem daná země získala vyšší mezinárodní konkurenceschopnost a své dovozy je schopná financovat tím, co zbytku světa prodá ona sama, je do značné míry vyhráno. Dobře si v tomto smyslu vede Španělsko a ... už nikdo. Proč je seznam tak krátký do určité (ovšem ne úplné) míry vysvětluje pohled na vývoj jednotkových nákladů práce ULC:
Výše uvedené znamená, že z hlediska mezinárodní konkurenceschopnosti je motivace k odchodu z eurozóny u velké části periferie stále velká. Vlastní měna by totiž svou depreciací zvýšila její mezinárodní konkurenceschopnost (a nešlo by o žádné „umělé“ oslabení, naopak současné euro je pro tyto země uměle silné a příčinou je Německo). Proti tomu ale samozřejmě stojí řada faktorů, včetně vyšší „eurové“ dluhové zátěže, či zkušenosti s vlastní neschopností spravovat věci monetární.
Existuje řešení? Tím nejčistším by podle mne bylo řízené rozdělení eurozóny s nutným odpuštěním části dluhů a rekapitalizací bankovních systémů. Tedy politicky naprosto neprůchodná, krátkodobě bolestivá věc. Ovšem zdá se být faktem, že sjednocování Evropy, které celkově vnímám jako věc pozitivní, bylo na této frontě příliš uspěchané a nyní možná dělá více škody než užitku.
Patria Online je investiční portál s real-time daty zaměřený na domácí a zahraniční kapitálové trhy. Poskytujeme online informace a analytickou podporu z oblasti financí, makroekonomiky a investic. Samozřejmostí jsou také aktuální investiční tipy a dlouhodobá investiční doporučení. Akcie, měny, komodity, investice, doporučení - vše přehledně na jednom místě.
Poslední zprávy z rubriky Investice:
Přečtěte si také:
Prezentace
18.04.2024 Daňové přiznání lidem provětralo peněženky....
15.04.2024 Kam půjdou úrokové sazby? Aktuální přehled...
15.04.2024 Zabouchnuté dveře vyřeší zámečník od pojišťovny...
Okénko investora
Mgr. Timur Barotov, BHS
Petr Lajsek, Purple Trading
Miroslav Novák, AKCENTA
Spotřebitelská inflace v eurozóně odeznívá, pro služby to však úplně neplatí
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Michal Brothánek, AVANT IS
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři
Ali Daylami, BITmarkets
Bitcoin stanovil nové historické maximum – Je už na nákup pozdě?
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz