Stereotyp o deflaci
Co to vlastně deflace je?
Jde o meziroční pokles cenové hladiny v ekonomice, který se obvykle měří
indexem spotřebitelských cen. Je to tedy opak inflace, kdy dochází k nárůstu
cenové hladiny. Když to zjednodušíme a přeložíme do češtiny, inflace je
znehodnocování finančních prostředků, které pomáhá dlužníkům, logicky na úkor věřitelů,
deflace zase pomáhá věřitelům v neprospěch dlužníků. A inflaci bychom také
mohli popsat jako další, dodatečné a nenápadné zdanění. S tím bych začal.
Řekněme, že meziroční
inflace je 5%, jinými slovy za stejných 1000 korun si toho koupím o 5% méně než
loni. Samo o sobě to ještě jako informace o potenciálním poklesu životní úrovně
nestačí. Pokud totiž zároveň meziročně porostou příjmy také o 5%, reálně jsme
na tom stejně – zboží i příjem se zvýšily o 5%. Problém nastává v momentě,
kdy se díky neustále se zvyšujícímu příjmu, který ovšem pouze kopíruje neustále
se zvyšující ceny zboží, služeb a produktů, dostáváme do vyšší příjmové
kategorie, z čehož pak plynou i vyšší daňové povinnosti (daně, pojištění
atd.). Díky rovné dani to u nás není tak zřetelné pro daně z příjmu (jakkoliv
to také platí u hraniční situace, kdy poplatník díky odečitatelným položkám ještě
neplatí daň z příjmu, a pak se přes tuto hranici překlopí, navíc připomínám
7% tzv. solidární daň), ale u plateb na sociální a zdravotní pojištění to už je
patrné zřetelněji. Pokud spolu s inflací nebudou patřičně růst i odečitatelné
položky. Inflace tak zcela nenápadně a mimo pozornost lidí vlastně zvyšuje
povinné odvody státu.
Ale zpět k deflaci.
Míněno k té přirozené, tržní deflaci. Stále jsem nepochopil, v čem je
její hrozba pro reálnou ekonomiku a jak se to projevuje. Spíše mi to přijde
jako jakýsi zažitý ekonomický stereotyp, kterým se odůvodní boj proti deflaci. Z toho
pak logicky, ale poněkud paradoxně vyplývá, že není nic užitečnějšího než inflace
a nepřítelem číslo jedna je právě deflace. Učebnicový příklad – když klesají
ceny, spotřebitelé údajně otálejí s nákupy, neb spekulují a očekávají
další pokles cen, takže odsouvají spotřebu, čímž firmy méně prodají, začnou
šetřit, propouštět a ekonomika se zastavuje – je, podle mého soudu, v současném
konkurenčním prostředí a v dnešním globalizovaném světě, poněkud teoretický
a utopický. Některé poklesy jsou zase dlouhodobé a z hlediska technologie
výroby i očekávatelné – typicky elektronika a moderní komunikační technologie.
To přece ale naopak obchodu pomáhá. Jiné cenové poklesy jsou ovlivněny
světovými trhy, jsou tedy mimo vliv jednotlivých zemí, například cena benzínu
vycházející z ceny ropy. A i zde platí, že čím nižší cena, tím více
benzínu se překvapivě prodá. Ještě jinak řečeno, když klesá cena benzínu,
zvyšuje se počet řidičů, kteří „proluftují“ svého miláčka, pokud cena naopak
stoupá, více řidičů ponechá svůj vůz raději v garáži. V této
souvislosti si také položme otázku, zda-li lidé nakupují spíše zdražující zboží
v obchodech, nebo nakupují více ve slevových akcích? Kdo si dovolí
spekulovat na to, že nějaké zboží bude ještě levnější? Naopak při každé slevě
se většina zboží velmi brzy prodá. Už se také zapomnělo, že právě zlevňování
výrobků a zboží učinilo z dříve luxusních a nedostatkových položek věci,
které si dnes může dovolit téměř každý a rozsah prodeje je nesrovnatelný.
Příkladem je dlouhodobý pokles cen elektroniky, nebo mobilních telefonů.
Odkládali snad lidé v době poklesu cen mobilních telefonů jejich pořízení
na to, že budou ještě levnější? Nebo si lidé v době poklesu cen kupují
méně potravin a drží diety? Zde se zcela jasně míjí realita s teorií.
Meziročně se ceny mohou
snížit také například změnou daňové sazby. Ale ani to není případ, kdy by se
kvůli tomu snad měla zastavit ekonomika. Zkrátka a dobře, strašení deflací je v dnešní
době, v našem postavení, podle mě falešné.
Navíc je třeba vzít v úvahu, že měřitelná nulová inflace, které se tak někteří bankéři a ekonomové bojí, se týká jen skutečné cenové hladiny. Netýká se něčeho, co se změřit v podstatě nedá. Ve své knize „Konec finančních negramotů v Čechách“ tento fenomén nazývám jako „smrskflace“. O co jde? Cena se nemění, ale mění se velikost, gramáž a především kvalita téhož produktu. Jde tedy o jakousi skrytou inflaci. Žijeme totiž v době, kdy spotřebitelé mají široké možnosti porovnání cen všeho možného a nespočet alternativ, kde, jak a jestli vůbec nákup realizovat. Žijeme v době, kdy na pohyby cen máme možnost pružně reagovat. Žijeme tedy v době, která je senzitivní na pohyby cen, zejména směrem nahoru. Proto bojovat v tomto kontextu s potenciální či hrozící deflací opatřením, jehož úkolem je naopak nastartování cenového růstu, podle mě, nedává smysl.
Autor Patrik Nacher je organizátor projektu GEEN Vstřícná banka a majitel serveru Bankovní poplatky
www.vstricnabanka.czPoslední zprávy z rubriky Makroekonomika:
Přečtěte si také:
Prezentace
18.04.2024 Daňové přiznání lidem provětralo peněženky....
15.04.2024 Kam půjdou úrokové sazby? Aktuální přehled...
15.04.2024 Zabouchnuté dveře vyřeší zámečník od pojišťovny...
Okénko investora
Mgr. Timur Barotov, BHS
Petr Lajsek, Purple Trading
Miroslav Novák, AKCENTA
Spotřebitelská inflace v eurozóně odeznívá, pro služby to však úplně neplatí
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Michal Brothánek, AVANT IS
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři
Ali Daylami, BITmarkets
Bitcoin stanovil nové historické maximum – Je už na nákup pozdě?
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz