Plánuje Trump sražení dolaru?

Riziko toho, že americký prezident Trump bude usilovat o politiku slabého dolaru, neustále roste. Tento krok by, koneckonců, dával smysl pro jeho „program“, protože export je nezbytný nejen pro růst, ale pojí se také s potřebami vysoce zadlužených rozvíjejících se trhů. Oslabení dolaru by pro ně znamenalo ulehčení břemena od rostoucích (zejména v dolarech vyjádřených) kapitálových nákladů na úrocích.  

Mezi nynější situací a rokem 1985 můžeme najít výrazné ekonomické paralely, když země G5 podepsaly dohodu „Plaza Accord“, která měla podpořit růst prostřednictvím slabšího dolaru.

Jak uvádí Investopedia: 

„Spojené státy zažily v letech 1983 a 1984 3% růst HDP a schodek běžného účtu dosahoval cca 3-3,5 % HDP. Evropské státy mezitím zažívaly negativní růst HDP mínus 0,7 % a obrovské přebytky obchodu. To samé se dělo i v Japonsku. Obchodní schodky obvykle vyžadují zahraniční financování. 

V první polovině osmdesátých let nakupovalo Japonsko a Západní Německo americké dluhopisy, směnky a dlužní úpisy díky přebytku obchodu ve snaze financovat tak schodek běžného účtu na účet svých ekonomik. Bylo jen otázkou času, kdy se měla objevit protekcionistická opatření, která by nejen poškodila domácí růst Spojených států, ale vedla by k obchodním válkám, které by rozbily celý systém obchodu pro všechny národy.“

Nepřímá metoda: Tento přístup by znamenal, že američtí politici podpoří zahraniční měny. Podobnou situaci jsme nedávno zažili s Čínou, a dnes opět s Německem. 

Přímá metoda, verze 1.0: Uvidíme implementaci nové dohody Plaza Accord – tzv. „Trump Tower Accord“, kdy bude G8 donucena usednout k jednacímu stolu s americkou vládou, která jednoznačně zastává politický přístup „zajatce nebereme“. 

Přímá metoda, verze 2.0 (naše nejoblíbenější): Uvidíme politiku de facto slabého dolaru podobnou politice bývalého prezidenta Richarda M. Nixona, jehož ministr financí John Connely řekl zástupcům G7 při jednání roku 1971 v Římě, že „americký dolar je naše měna, ale váš problém“. 

Kromě toho se můj spíše střednědobý ukazatel – týdenní dolarový index – také obrátil směrem dolů…  

Svůj komentář uzavřu upozorněním a připomínkou, že můj kolega a vedoucí měnové strategie v Saxo Bank, John J. Hardy, je i nadále hlavním mluvčím banky, pokud jde o měnové trhy. 

Má „tvrzení“ jsou spíše středně- až dlouhodobá, ignorují jak konsenzus, tak i krátkodobou technickou situaci a lépe se hodí pro modely rozložení aktiv.

O autorovi:

Steen Jakobsen byl v březnu 2011 jmenován do funkce hlavního ekonoma Saxo Bank, kam se vrátil po dvouleté přestávce. Během této doby pracoval jako investiční ředitel ve společnosti Limus Capital Partners. Před svým odchodem na počátku roku 2009 působil v Saxo Bank téměř devět let jako investiční ředitel. Má více než 20 let praxe v oblasti proprietary trading (obchodování na vlastní účet) a alternativního investování. Po absolvování Kodaňské univerzity v roce 1989, kde vystudoval ekonomii, začínal kariéru v kodaňské pobočce Citibank. Poté se stal ředitelem a vedoucím prodeje v Hafnia Merchant Bank. V roce 1992 se stal viceprezidentem londýnské pobočky Chase Manhattan Proprietary Trading Group. V letech 1995-97 pracoval jako obchodník na vlastní účet pro Swiss Bank Corp. v Londýně. V roce 1997 se stal světovým ředitelem obchodování, měnových kurzů a opcí ve firmě Christiania (nyní Nordea) v New Yorku. V roce 1999 se stal generálním ředitelem UBS Global Proprietary Trading Group.