S Trumpem na skutečné cestě do Hayekova otroctví

Pokud mají konzervativci nějakého hrdinu, je jím Friedrich Hayek. A právem. Hayek lépe než kdokoliv jiný propracoval argumentaci proti vládnímu plánování a kolektivismu a naopak vehementně prosazoval svobodné trhy. Hayek ale také velmi dobře popsal vážný problém, který sebou nesou názory nového amerického prezidenta Donalda Trumpa.

Hayek se totiž ve své knize Cesta do otroctví věnoval i vládě práva, kterou definoval následovně: Vláda je ve všech svých krocích limitována pevně danými pravidly, která jsou stanovena předem.“ Rozlišoval také mezi formálními zákony a pravidly a mezi pravidly, která jsou svou podstatou pouhými příkazy a jako taková jsou receptem na problémy, protože jsou zneužitelná.

Formální pravidla nepracují s konkrétními jmény a jsou aplikovatelná na situace, jejichž konkrétní formu nelze předem odhadnout. Příkazy jsou naprosto rozdílné. Jsou totiž zacílené na konkrétní lidi a nařizují jim, co mají dělat. Pro příklad si stačí vybavit Hitlerovo Německo, Stalinův Sovětský svaz či Castrovu Kubu. Jde o nařízení zabývající se tím, kolik autobusů má kde jezdit, které doly mají těžit uhlí a které ne, za jaké ceny se mají prodávat boty a podobně.

Vláda práva je podle Hayeka důležitá ze dvou důvodů. První z nich je ekonomický: Pokud jsou kroky vlády predikovatelné, lidé s nimi mohou počítat. Jestliže naopak vláda vydává hlavně příkazy, ekonomiku to brzdí. Jak Hayek poznamenal, „čím více plánuje vláda, tím těžší je plánování pro lidi“. Druhý důvod je morálního charakteru. Pokud se vláda drží obecných pravidel, neví předem, komu její kroky pomohou a komu ublíží a tudíž nemůže zneužívat své moci. A vláda by nikdy neměla rozhodovat, kdo se bude mít lépe a co kdo může dělat.

Řada konzervativců včetně Ronalda Reagana a Margaret Thatcherové Hayekovým argumentům pozorně naslouchala. Donald Trump ovšem sám sebe považuje za excelentního vyjednavače a těchto svých schopností chce používat na to, aby pro Američany „vyjednal to nejlepší“. V praxi to ale sebou nese velké riziko, protože podobné „dohody“ se mohou lehce stát tím, co Hayek nazývá příkazy. Příkladů je již několik a patří sem Trumpova dohoda se společností Carrier Corp., na jejímž základě firma nepřesune svůj provoz do zahraničí a dostane za to daňové úlevy.

Takové „dobré dohody“ mohou přinést pochvalné titulky v médiích, ale Hayek před nimi vážně varuje. Které společnosti z nich budou těžit a které ne? Nedojde nakonec k odměňování přátel a trestání protivníků? Možností, jak toho dosáhnout, by bylo mnoho. Korporace se mohou začít snažit, aby prezidenta vyjednavače co nejvíce potěšily a neznepřátelily si vládu. Na tom není nic pozitivního, naopak, jde o skutečnou cestu do otroctví.

Autor: Cass R. Sunstein

(Zdroj: Bloomberg)