„Zpomal a prodluž“ z Frankfurtu
„Zpomal a prodluž“ je nový plán ECB. Ta se totiž ve čtvrtek rozhodla prodloužit program ECB za březen 2017, kdy dle původního plánu z minulého roku měl skončit, a to minimálně do prosince 2017. Samozřejmě s otevřenou možností, že ani to nebude ještě definitivní konec. Naproti tomu – trochu nečekaně - také snížila tempo odkupu dluhopisů o 20 mld. na 60 mld. EUR měsíčně, tj. na úroveň ze začátku března 2016.
Je pravdou, že inflační výhled je o trochu lepší než před devíti měsíci (a snížení tempa tak lze makroekonomicky zdůvodnit), z tiskovky jsem však měl dojem, že zpomalení tempa byl částečně důsledek potřeby trochu ustoupit jestřábům v ECB a také nedostatečnosti aktiv ke koupi.
Této interpretaci nahrává fakt, že Draghi úzkostlivě trval na tom, že se nejedná o žádné postupné snižování tempa k nule („tapering“) po vzoru Fedu, i že ECB zavedla možnost nakupovat dluhopisy s výnosem pod depozitní sazbou (-0,4 %). K tomu došlo ke zkrácení akceptovaných maturit ze dvou let na jeden rok a také samotná prognóza nečeká inflaci na cíli ani v roce 2019. Jinými slovy: nakupovat ano, a dlouho, ale aspoň trochu jinak.
Ve finále je však motivace celkem nepodstatná: v čistém se prostě jedná o další uvolnění měnových podmínek a přiznání, že jádrová inflace se nevyvíjí tak, jak v minulosti ECB čekala. Naopak podstatné je, jak dlouho ECB ještě bude na trhu přítomna a jaký je dopad na politiku ČNB. Z hlediska výhledu politiky ECB se dle mého situace nemění: jádrová evropská inflace se v prostředí dvouciferné míry nezaměstnanosti a fiskální střídmosti vlád hned tak nezvedne, vnější vlivy, snad kromě amerického (pokud Trump dostane svým slibům), ji také k cíli moc nepomohou. To, že odkupy hned tak neskončí, šlo koneckonců vyčíst mezi řádky z Draghiho slov, že o dřívějším zastavení programu v Radě guvernérů ani nediskutovali a že ECB chce být na trhu „přítomna” dlouho. Prodloužení i za prosinec 2017 je tak dle mého nadále nejpravděpodobnější scénář. Samotná prognóza ECB čeká inflaci pouze na 1,7% v roce 2019, což dle samotného Draghiho nesplňuje definici inflačního cíle ECB („pod ale poblíž 2%).
Z pohledu ČNB je prodloužení trvání a zmírnění podmínek nákupů ze strany ECB faktorem, který mluví proti plánovanému termínu ukončení intervenčního režimu v polovině roku 2017 a který může přinést vyšší intervenční nákupy ČNB během jeho trvání. ECB totiž odstraněním spodní hranice akceptovatelného výnos (-0,4 %) odstranila byť chatrné dno dluhopisového trhu v EMU. Případný růst výnosového diferenciálu tak může zatlačit na korunu. Z hlediska časování exitu sice ČNB stále může „spoléhat“ na solidní ekonomiku a doufat, že vyšší mzdy nakonec přinesou vyšší inflaci, velmi uvolněná měnová politika ECB však znovu zvyšuje riziko proti-inflačního vývoje koruny po exitu. Na mém přesvědčení, že kompletní exit z intervenčního režimu ČNB je otázkou až roku 2018, se tak nadále nic nemění – ČNB dle mého názoru brzy „využije“ ECB k formálnímu odsunu očekávaného termínu ukončení.
Martin Lobotka, hlavní analytik Conseq Investment Management a.s.
Poslední zprávy z rubriky Investice:
Přečtěte si také:
Prezentace
24.04.2024 Výsledková sezóna: Jak se daří výrobcům čipů a...
23.04.2024 Podle čeho vybírat plechový zahradní domek?
Okénko investora
Petr Lajsek, Purple Trading
Ali Daylami, BITmarkets
Michal Brothánek, AVANT IS
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Evropský průmysl zelené energie má problém: Společnosti se stěhují do USA
Mgr. Timur Barotov, BHS
Trhy střízliví a vedou ruku amerického Fedu ke zpřísnění politiky
Miroslav Novák, AKCENTA
Spotřebitelská inflace v eurozóně odeznívá, pro služby to však úplně neplatí
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz