Referenda v Evropě jsou nespravedlivá vůči mladým, tvrdí výzkum

Výzkumníci z londýnské LSE se zabývali tím, zda jsou veřejná referenda vhodným nástrojem k nastavování dlouhodobé politiky z hlediska problematiky odlišných mezigeneračních preferencí. Toto téma je aktuální zejména kvůli referendum o brexitu, ve kterém byla tendence taková, že mladší hlasující preferovali spíše setrvání v Evropské unii, zatímco ti starší si přáli, aby ostrovní království unii opustilo. Starší generace Britů tak byla těmi mladšími osočena, že rozhodla o jejich budoucnosti proti jejich vůli, i když pro ně bude mít brexit daleko menší důsledky, než právě pro mladé lidi

Po analýze 82 různých referend, jež se týkala například školství, investic do infrastruktury, nebo zelených technologií, výzkumníci poněkud nepřekvapivě zjistili, že každá generace preferuje své vlastní zájmy. Jak podotýkají, to je háček ve chvíli, kdy obyvatelstvo stárne, populační pyramida se „převrací“ a starší generace tak získává výraznou kvantitativní převahu nad svými potomky.

Výsledkem je, že v takových zemích rodiče a prarodiče skoro vždy přehlasují své děti, vnučky a vnuky, což se podle projekcí fertility v Evropě stane brzo normou. Děje se tak i ve chvílích, kdy se rozhoduje o plánech, jež budou mít dalekosáhlé důsledky až ve vzdálené budoucnosti, a vítěznou starší generaci tedy neovlivní takovým způsobem, jako mladší generaci, která hlasovala opačně a nedosáhla kýženého výsledku.

Autoři práce si jako případovou studii, jíž problém ilustrovali, vybrali referendum ve Stuttgartu v roce 2011. Tehdy se tam hlasovalo o tom, jestli by mělo dojít k výstavbě obří železniční sítě. Měla zabrat deset let a po tuto dobu dopravní situaci spíše zkomplikovat, takže se jedná o typický příklad projektu, ze kterého může více těžit mladší generace, která bude moct novou železnici užívat déle, než jejich rodiče a prarodiče. Těch se zároveň více dotkne dekáda dopravních omezení.

Přibývající věk hlasujícího silně koreloval s jeho opozicí vůči projektu. V průměru jeden rok navíc zvýšil šanci, že obyvatel Stuttgartu bude hlasovat proti rozvoji infrastruktury, o 0,91 procenta. A přestože projekt „Stuttgart 21“ v roce 2011 prošel, výzkumníci podle sebraných dat o generačních volebních preferencích a projekce fertility usuzují, že pokud by k obdobnému referendu mělo dojít ve třicátých letech 21. století, rozhodnutí takovýmto rozvinout železniční infrastrukturu by nepadlo.

Výzkum tak naznačuje, že v prostředí stárnoucí populace jsou referenda, ve kterých je na výběr mezi krátkodobými výhodami a krátkodobými nevýhodami spojenými s dlouhodobými výhodami (viz. příklad rozvoje infrastruktury ve Stuttgartu výše), spíše nevhodným rozhodovacím nástrojem. Něco podobného by se nejspíše dalo říct například i o problematice státního dluhu.