Co letos na trzích funguje nejlépe?

Historie je na trzích relevantní jen do té míry, do které nám říká jak bude vypadat budoucnost. S tím na paměti bychom měli vnímat i různé pohledy na dosažené návratnosti – ty průměrné, výjimečně dobré, i ty mizerné. Jak se zatím profiluje letošní rok a co by to mohlo znamenat pro další vývoj?

Dosavadní vítězové jsou ropa a zlato – viz následující graf. U obou z těchto komodit ale podle mne existují dosti pádné argumenty hovořící proti očekávání další prudké rally. V případě zlata černého je to velmi elastická nabídka v oblasti nad 50 dolarů za barel. Jinak řečeno, pokud se cena ropy dostává nad tuto hranici, zvyšuje to atraktivitu těžby u dlouhé řady společností a zemí a to značně snižuje potenciál pro další cenový růst.

U zlata již úřaduje určitá korekce, která je dána zejména aktuálním výhledem americké a globální monetární politiky. Hlavním limitujícím faktorem pro dlouhodobější rally ale podle mne zůstává to, že dosti zjednodušené „výmarské“ teorie o hypersuperinflacích už byly vyvráceny zleva, zprava, zespodu i shora. Někde mají sice jepičí život, ale jejich plošná popularita už je věcí minulosti a vrátila by se jen s nějaký zlomovým jevem.

Z akciových sektorů na tom jsou letos nejlépe energetika, telekomunikace, utility a technologie. První ze zmíněných odvětví je značně provázáno s ropným trhem. Za zmínku ale určitě stojí, že PE energetiky se až do roku 2014 pohybovalo pod hodnotou 15, pak ale vystřelilo prudce nahoru a nyní se i přes určitou korekci posledních měsíců drží na hodně vysokém hodnotě 35! Jak to interpretovat?

Předchozí pokles cen energetických titulů (roky 2014 a 2015) byl značně tlumen tím, že prudce rostly valuace – investoři věřili, že problémy na trhu s ropou budou jen dočasné. Pokud by k tomuto tlumení nedošlo, pokles akcií v energetice by byl ještě mnohem prudší. PE nyní během růstu cen sice klesá, ale stále se drží na úrovních, které by jinde byly považovány za jasnou bublinu. A alespoň malá bublinka to bude i zde, pokud nenastane ještě další znatelné zlepšení na trhu s ropou. S ohledem na výše zmíněnou elasticitu nabídky zde zase tak velkým optimistou nejsem.

Druhým nejlépe si vedoucím sektorem jsou telekomunikace. Jejich střednědobé chování je ve valuačním slova smyslu značně odlišné od energetiky. PE sektoru se nyní totiž nachází na hodnotě 13,6, což můžeme považovat za spodní hranici dlouhodobějšího valuačního standardu. Jinak řečeno, ceny rostou, ale nejsou taženy nějakým náhlým návalem optimismu.

Tento pohled na oba sektory můžeme doplnit valuačním měřítkem PEG, tedy PE upraveným o očekávaný růst. PEG energetiky se pohybuje kolem hodnoty 1,1, což je hodnota nacházející se v rozmezí jakéhosi dlouhodobějšího standardu. Ovšem telekomunikace se nyní pyšní hodnotou 3,6, což je téměř historický rekord. Příčina je jasná: PE energetiky je sice vysoko, ale vysoko je i očekávaný růst ziskovosti a PEG je tak blízko standardu. Závěr tak zůstává stejný, jako ve výše uvedeném. PE telekomunikací nijak nevyniká svou velikostí, ovšem zisková očekávání jsou tak utlumená, že PEG se i přes nízké PE nachází výjimečně vysoko. Jinak řečeno, telekomunikace mají sice konzervativní PE, relativně k očekávanému vývoji zisků je ale toto PE dost vysoko.

Oba zmíněné sektory tak jsou po předchozí rally našponovány – energetika svým očekávání růstu zisků, telekomunikace stlačením požadované návratnosti na mimořádně nízké hodnoty. Pozornost při prohlížení grafu pak jistě upoutá i nepříliš lichotivá návratnost hedge fondů, a naopak velmi zajímavý výkon technologií, EM a utilit. Na tyto segmenty investičních trhů se drobnohledněji podíváme příště.