Při predikcích pozor na sentiment

Předvídání budoucnosti není jen věda nebo řemeslo, ale částečně i umění. Neplatí jednoduchá úměra, že čím více peněz nasypeme do výzkumu (či výzkumníkům), tím lepší dostaneme výsledky. Respektované výzkumy ukazují, že disponovaní a metodicky správně postupující jedinci mohou dlouhodobě překonávat kvalitu předpovědí renomovaných institucí. Přidanou hodnoty při tvorbě některých odhadů můžeme získat i tak, že šikovně posbíráme a následně agregujeme očekávání mnoha účastníků komplexního procesu, jehož výsledek odhadujeme. Vysvětlit to můžeme tak, že každý jednotlivý subjekt lépe než ostatní vnímá či zná jednu část celkového obrazu, který se v čase postupně skládá, a jehož výsledná podoba nás zajímá…

Názory zainteresovaných subjektů na budoucnost se běžně zjišťují pomocí statistických šetření. Jako příklad nám může posloužit průzkum spotřebitelské důvěry. Z níže uvedeného grafu porovnání spotřebitelské důvěry v pěti vybraných zemích vyplývá, že v červnu t.r. hleděli do budoucnosti s největší důvěrou spotřebitelé v Česku, následovaní Němci, průměrem eurozóny, Portugalskem a Ruskem. Uvedené pořadí je intuitivně přijatelné a relativně snadno objasnitelné. (O stupeň náročnější by už bylo vysvětlit, proč bylo v červnu 2016 Česko jedinou zemí z uvedené pětice, kde počet optimistů převyšoval počet pesimistů, případně proč v Česku došlo mezi létem 2012 a létem 2016 k druhému nejmasivnějšímu nárůstu spotřebitelské důvěry.)

Může se pro nás index spotřebitelské důvěry stát indikátorem, (nebo, chcete-li, předstihovým ukazatelem) např. pro objem maloobchodního prodeje? Kdo by intuitivně očekával, že porovnání vývoje časových řad potvrzuje závislost prodejů na důvěře (čím vyšší je nyní důvěra, tím vyšší budou prodeje v následujících měsících), byl by zklamán. Statistická analýza nesignalizuje významnou závislost obou veličin.

Podívejme se pro zajímavost i na další sentimentní ukazatel, důvěru českých průmyslníků. Mohla by se stát vhodným předstihovým ukazatelem pro (později zjišťovaný) ukazatel průmyslové produkce? Bohužel, ani v tomto případě provedené výpočty nenaznačují, že by nám sentiment při předvídání budoucnosti mohl výrazně pomoci. Z provedené analýzy nám vyšlo, že spíše než by produkce závisela na minulé náladě, závisí nálada na minulé produkci (ani v tomto případě se ovšem nejedná o výsledek statisticky významný).

Z trochu jiného soudku než dvě předchozí predikce je profesionální odhad přímo té hodnoty, která nás skutečně zajímá (tzn., již se nepokoušíme odhadnout výsledek nějakého jevu s pomocí známého výsledku jevu jiného). Na paškál si vezmeme míru přesnosti odhadu meziroční spotřebitelské inflace v horizontu 12 měsíců, zformulovaného experty finančního sektoru. Podobnost skutečné s predikovanou inflací je vyšší než byl shoda sentimentního ukazatele s reálným ukazatelem v předchozích dvou případech, ani tentokrát ovšem není výsledek omračující: průměrná velikost chyby odhadu dosahuje bezmála 70 % průměrné hodnoty inflace. Taková predikce je podobně „hodnotná“, jako kdybychom na dotaz, jaká bude průměrná teplota v ČR v červenci 2017, dostali odpověď, že se bude pohybovat někde mezi 5 a 29 stupni Celsia.

Martin Kupka

Pozice: hlavní ekonom ČSOB

Martin Kupka je od roku 2002 ředitelem investičního výzkumu a hlavním ekonomem ČSOB. Vystudoval obor ekonomicko-matematické výpočty na pražské VŠE, postgraduální studium absolvoval na PgÚ ČSAV v Praze a GIIS v Ženevě. V první polovině 90. let přednášel makroekonomii na Fakultě sociálních věd UK, byl ekonomickým poradcem ministra na MHPR ČR a působil jako makroekonomický analytik pro středoevropský region v NRI ve Vídni. Od roku 1995 do roku 2002 pracoval Martin Kupka jako vedoucí ekonomického výzkumu ve skupině Patria Finance, s výjimkou období 1999-2001, kdy řídil strategii a výzkum v pražské Raiffeisenbank.

Témata: přijetí eura, ekonomická transformace, hospodářská politika ČR a EU.