Klidnou procházkou k medvědí jeskyni

Stejně jako na počátku každého měsíce nás i v srpnu čekají čerstvá data z amerického trhu práce. Ta z pochopitelných důvodů dovedou hýbat trhy napříč celou globální ekonomikou. Nečekaně špatná květnová čísla byla ranou pro normalizační snahy Fedu, červen naopak přinesl nečekané zlepšení. Nyní se čeká, že červencový vývoj by měl být někde mezi a to zejména co se týče tvorby pracovních míst (konsenzus hovoří o 180 tisících nově vytvořených míst). Nezaměstnanost by se měla stále držet na 4,8 %.

Od poloviny devadesátých let je investiční čtení vývoje na trhu práce překvapivě jednoduché. Jak ukazuje následující graf, pokles nezaměstnanosti pod 5 % a tempo růstu mezd blížící se 4 % jsou silným indikátorem následných ekonomických problémů a korekce, či plného propadu akciového trhu. Logika takového vývoje je také jednoduchá a jde plně v duchu cyklu přehřívání a ochlazování ekonomiky: Během boomu klesá nezaměstnanost a zároveň roste tlak na vyšší růst mezd. Po překročení oněch kritických hranic (k němuž doposud docházelo zhruba ve stejnou dobu) už jsou tlaky na marže firem a zvedání sazeb tak velké, že nastává obrat směrem k ochlazení (přímo, či nepřímo zrežírovaný Fedem):

Zdroj: JPM

Klíčová otázka: Bude pokrizový vývoj stejný? Doposud vidíme, že ano i ne. Nezaměstnanost i přes předchozí výstup na obludné hodnoty systematicky klesá a už se dokonce nachází na oněch kritických hodnotách. Pokud by tedy bylo jen na ní, Fed by prudce brzdil a finanční média by neuvažovala o tom, zda přijde medvěd, ale o tom, jak dlouho tu bude. Jenže mzdový vývoj je tentokrát jiný. Ani „kritické“ hodnoty nezaměstnanosti totiž nezvedají tempo růstu mezd do jeho „kritických“ hodnot a tento indikátor tedy zatím dává trhu, ekonomice i Fedu zelenou.

Velká participační neznámá

Nestandardní vývoj mezd je mimo jiné odrazem nestandardního chování míry participace. Před časem jsem zde ukazoval jeden odhad toho, co se do jejího pokrizového vývoje promítá – zda cyklické (rychle se měnící) faktory, či naopak dlouhodobé vlivy. Pokud by převažovaly ty první, předchozí pokles participace by měl být nyní při zlepšující se ekonomické situaci vystřídán jejím růstem (lidé se díky lepšímu výhledu začnou vracet na trh práce). Trh práce by pak měl i přes „papírově“ nízkou nezaměstnanost ještě hodně zdrojů, růst mezd by se zvedal jen pomalu a medvědi by se klidně mohli převalit na druhý bok a dál spát. Pokud by ovšem participace v předchozích letech klesla zejména kvůli strukturálním změnám, platí opak. A co si o jejím vývoji myslí kolegové z JPM? Odpověď je v druhém grafu:



Zdroj: JPMorgan

Se zklamáním hledíme na odhady JPM, protože téměř polovina poklesu z míry participace z úrovně roku 2006 je podle banky vyvolána „jinými“ faktory (i když jednoznačně cyklická rezerva je podle JPM už plně vyčerpána). Jinak řečeno, dalším vývojem se dál musíme nechat překvapovat, stejně jako vývojem tempa růstu mezd. Tentokrát je to tedy skutečně jinak i přesto, že tohoto rčení by na trhu mělo být používáno jako šafránu.

Poslední data v prvním grafu jsou z května, nyní se čeká, že tempo růstu mezd by se mělo zvedat, ovšem jen mírně. Jinak řečeno, červenec výrazné přiblížení se kritické hranici zřejmě nepřinese a i vývoj v dalších měsících by měl přinést podobné změny. Šlo by o takové pomalé, ale jisté kráčení směrem k medvědí jeskyni, které by tímto tempem trvalo ještě řadu měsíců.