Západ platí za svou násilnou historii

Teroristické útoky ve Francii vedou některé lidi k novým návrhům na to, jak se s terorismem vypořádat. Jay Nordlinger z National Review navrhuje „zabíjet džihádisty tak dlouho, až už budou tím, kolik jich je zabíjeno, unaveni a nechají civilizaci na pokoji“. Pokud má ale Nordlinger výrazem „civilizace“ na mysli Evropu a Spojené státy, pak jeho návrhy mají zpoždění několik století.

V minulosti to byl právě Západ, kdo ve vztahu k africkým, asijským a blízkovýchodním zemím používal násilí a zastrašování. Je samozřejmě pravdou, že dnešní Evropané a Američané nemají žádnou zodpovědnost za hříchy, které spáchali jejich předci ve jménu civilizace. Stejně tak by ale neměli předstírat, že nenávist vůči Západu se objevila jen tak z ničeho. Historie nemá ráda manipulaci s fakty. A i když je západní imperialismus věcí minulosti, nechal za sebou šrámy, které čas ještě nevyléčil.

Výše uvedené vystihuje dilema, s nímž se nyní Evropané a Američané potýkají. Oni sami už preferují mírové soužití, čelí ovšem nepřátelům, kteří mají temné vzpomínky a hlad po odvetě. Ti, kteří bývali utlačovateli, se stávají oběťmi a volají po spravedlnosti. S tím, jak se zvyšuje počet útoků, je ale stále jasnější, že džihádisté jen tak neustoupí. A to znamená, že volání po tom, abychom je všechny vyvraždili, budou získávat na síle. Donald Trump požaduje, aby byla ISIS vyhlášena válka, jemu blízký politik Mike Pence zase navrhuje „porazit nepřítele civilizace tím, že jej úplně vykořeníme“. Touha po krvi roste každým dnem.

Podobné populistické nálady jsou patrné jak v USA, tak v Evropě. Jejich jádrem je víra v to, že na složité problémy existují jednoduchá řešení. Má-li být obnovena harmonie ve společnosti, je třeba zbavit se všech, kteří se něčím liší od většiny. Jestliže má být zajištěn mír, musíme se zbavit všech, kteří podle našich předsudků představují hrozbu. A tak dále. Kdybychom pak měli masově zabíjet džihádisty, museli bychom být v první řadě schopni rozeznat viníky a nevinné. Tedy násilnické džihádisty a zbývající 1,6 miliardy muslimů, kteří na Zemi žijí.

Návrhy, které předkládá Nordlinger a jemu podobní, počítají implicitně s tím, že uvedené rozlišování není s ohledem na současnou situaci nutné. Zničeni prostě musí být všichni, kteří nějak nezapadají do našeho obrázku civilizace. Problémů s navrženým plánem je ale ještě více. Proč například doposud nedošlo ke zlepšení situace i přesto, že Západ zabil už řadu džihádistů? Navíc je tu fakt, kterému v Evropě a v USA nevěnujeme příliš pozornosti: Počet lidí zabitých na Západě teroristy bledne ve srovnání s celkovým počtem lidí zabitých Spojenými státy a jejich spojenci v islámském světě. Odhady se v této oblasti značně liší, ale jedna důvěryhodná studie z roku 2015 tvrdí, že od útoků z 11. září zemřelo kvůli násilným útokům 1,3 muslimů. Mezi nimi byli džihádisté, potenciální džihádisté, ale i nevinné oběti.

Přestože tedy nepříteli už značně pustili žilou, neexistují žádné důkazy, že by se hrozba, které Západ čelí, nějak zmenšila. Zastánci strategie masového zabíjení by pravděpodobně namítli, že stojíme na samém počátku celého procesu a že boj s džihádem bude trvat celé roky, pokud ne desetiletí. A během tohoto boje budou pravděpodobně muset po zuby ozbrojení vojáci ze Západu ve jménu vhodně vybraných argumentů zabíjet další miliony lidí. A když bude nakonec dosaženo slavného vítězství, budeme se jen moci ptát, jaké hodnoty jsme vlastně v tomto našem boji bránili.

Západ je dnes chycen v paradoxní situaci, kterou sám vytvořil. Násilí, kterého se dopustily předchozí generace, které samy sebe prohlašovaly za civilizovanou společnost, zplodilo násilnou reakci. A násilí, které dnes používáme při obraně naší civilizace, jen živí síly, které ji ohrožují.

Autorem je profesor historie a mezinárodních vztahů na Boston University Andrew J. Bacevich.

Zdroj: The American Conservative