Brexit – pohled optimisty

Existuje jeden zajímavý názor týkající se problémů v manželství: Pokud takové problémy existují, mohou za ně vždy a bez výjimky obě strany. Tedy jak manželka, tak tchyně. Vztah Velké Británie se zbytkem EU byl už delší dobu také takovým problematickým manželstvím. Nejsem si moc jist, kdo je v tomto vztahu tou manželkou, ale tipnul bych si na EU (netuším, kdo je tou tchyní). A Británii je vlastně jednoduché si dnes představit v roli trochu lehkovážného manžela. Toho na jednu stranu trápil vztah se zdaleka ne dokonalou ženou. Na stranu druhou se, jak už to tak bývá, nechal zlákat nerealistickými sny o tom, že někde jinde mu bude automaticky lépe. A když sbalil kufry, došlo mu, o co vlastně jde a začal trochu otáčet.

Na té nejvyšší úrovni hodnotím Brexit pozitivně – pokud je skutečně vůlí Britů odejít, je pro obě strany lepší, aby se co nejspořádaněji a nejrychleji rozešly. Co k sobě nepatří, mělo by jít od sebe. K tomu není moc co dodat a tak se rychle přesuňme o úroveň níže. Jaký je nehorší scénář? Fantazii se zde meze nekladou a můžeme si hrát s řadou možných nákaz a dominových efektů jak v oblasti politiky, tak v oblasti ekonomiky. Brexit by v této temné budoucnosti hrál v podstatě roli spouštěče, který dá odvahu a argumenty těm, kteří chtějí nějakých důvodů jít stejnou cestou. O nákazách a panikách na trzích pak nemá cenu se rozepisovat. V těchto černých scénářích bude na ekonomické rovině vše zase hasit jen ECB a Němci jí za to budou ještě více kritizovat.

Zatímco špatné scénáře spojují slova jako „spouštěč, či domino“, ty dobré by mohl charakterizovat výraz „budíček“. Už nyní existují jasné známky toho, že Brexit se u řady Britů změnil na Bregret, tedy jakousi exitovou lítost. Nám ale jde zejména o to, jak budou reagovat „elity“ EU. A chleba se podle mne vůbec nebude lámat na jejich postoji k Brexitu samotnému, ale na tom, co Evropany pálí už pár měsíců, respektive let. Tedy zejména na ekonomické politice a na řešení uprchlické krize. Jinak řečeno, pokud začne EU plnit to, co od ní elektorát očekává, vše musí skončit dobře. Současné pnutí tak dopadne jako ona pověstná, ale těžko realizovatelná „nepromarněná krize“.

Krátkodobé nepříjemnosti

Krátkodobě nemá asi smysl o nějakých vyloženě pozitivních scénářích uvažovat. Británie byla v pokrizových letech poměrně aktivním účastníkem měnových potyček a Brexit jí v těchto potyčkách hodně pomůže. Značnému ekonomickému útlumu se ale pravděpodobně ani přesto nevyhne. Brexit, či jeho prudce rostoucí pravděpodobnost, vypustil z lahve všechny možné Keynesovy „animal spirits“ a to se promítne do spotřeby a zejména do investic. Jeden z možných scénářů shrnuje Danske Bank v následujících dvou grafech.



Tento scénář tedy počítá s propadem investic a útlumem růstu spotřeby, což už v druhé polovině tohoto roku stáhne britskou ekonomiku do recese. Z ní by se měla ekonomika dostávat až ke konci roku 2017. BoE se bude samozřejmě snažit o intenzivní stimulaci, což sebou ponese snížení sazeb a obnovení programu nákupu aktiv (náběh na Brexit bude mimochodem znatelně ovlivňovat i politiku Fedu). Jak to bude vypadat v eurozóně?

DB očekává, že letošní růst EZ dosáhne jen 1,2 % a příští rok klesne na 0,7 %, ovšem recesi nelze ani zdaleka vyloučit. Její příčina by v principu byla stejná, jako v UK: Vysoká nejistota promítající se zejména do investic. I zde se dá čekat, že centrální banka se bude snažit zachránit, co se dá. Ale optimismu nepropadejme – nelze čekat, že by sentimentem přibržděné investice nějak citlivě reagovaly na další monetární uvolnění. Brexit by nás tak podle mne mohl dokonce posunout blíže k „penězům z vrtulníků“. Řadě čtenářů to může znít jako monetární šílenství, ale nenechme se mýlit – v mnoha ohledech jde o nástroj, který je pravděpodobněji efektivnější a zároveň spravedlivější (pokud to slovo lze v této oblasti vůbec používat) než celé QE.

Optimismus na začátku i na konci...

V nadpise avizuji pohled optimisty a pokud bych ho měl shrnout do několika slov, vypadal by následovně: EU si projde jen mírným ekonomickým útlumem a začne efektivně pracovat na řešení těch nejpalčivějších problémů, které jí tíží. Tuto krizi už nepromarní, nenaplní se scénář „spouštěč“, ale „budíček“. Brexit Evropu sjednotí a ona už nebude muset nahrazovat skutečnou jednotu klopotnými snahami o integraci. Brexitový vývoj v Británii spolu se znovuzrozením EU pak efektivně eliminuje další snahy o různé exity. Přeji si, aby takový vývoj nastal.

A abych optimismem ještě krátce navázal na jeden z mých předchozích příspěvků: U nás přestaneme vychytrale kombinovat frflání na EU s nataženou dlaní pro její peníze. Rozhodneme se konečně, zda v Unii chceme být, či ne. Pokud ano, začneme více dávat, méně brát, budeme hovořit jedním hlasem a na naše slovo bude spolehnutí. Nebudeme podlézat většině (či Německu), ale ani si trucováním proti ní (němu) něco dokazovat. Nevím ale, zda jsem tím již z optimismu nezabrousil do oblasti fantasy. Snad ne.