El-Erian: Centrální banky už toho samy moc nezmůžou

Zástupci vyspělých zemí dávají stále více najevo, že jejich ekonomiky potřebují nový impuls. Možná je k tomu vede výsledek posledního jednání o řeckém dluhu či setkání vrcholných představitelů zemí G7. Zmíněný závěr je každopádně správný, i když na jeho převedení do praxe si asi ještě nějaký čas počkáme.

Německo už před setkáním zástupců zemí G7 v Japonsku varovalo před tím, abychom se nadále spoléhali zejména na centrální banky. Důraz klade především na strukturální reformy. Kanada a Japonsko zase prosazují agresivnější fiskální politiku. A Spojené státy varují Japonsko před tím, aby se pokoušelo o intervence, které by měly za cíl oslabit kurz jenu.

Evropští partneři Řecka k tomu všemu začali hovořit o větším významu odpuštění dluhů. Jeden z vysokých zástupců MMF, který si přál zůstat v anonymitě, informoval média, že panuje široká shoda na tom, že řecké dluhy jsou „naprosto neudržitelné“ a jejich snížení je nutné. Všechny zúčastněné strany už podle něho „přijaly metodologii, podle které by se mělo odpuštění řeckých dluhů nastavit“. To včetně velmi dlouhodobého časového plánu dalšího splácení dluhů.

Dochází tedy k pozoruhodnému vývoji, v jehož rámci se pozornost přesouvá od cyklických faktorů ke strukturálním. Příčin je několik. Na prvním místě se nachází opakované zklamání z tempa ekonomického růstu, které se dostavuje i přes mimořádně intenzivní monetární stimulaci. K tomu se přidávají obavy, že tato stimulace sebou nese řadu rizik a nezamýšlených důsledků. Navíc se mění nálady ve společnosti, sílí různá protestní hnutí a nespokojenost veřejnosti s „elitami“, a to jak ve veřejném, tak v korporátním sektoru.

Můžeme doufat, že tento vývoj skončí implementací prorůstových strukturálních reforem, reforem daňových, které půjdou ruku v ruce s polevujícím fiskálním utahováním, a odpuštěním dluhů tam, kde jsou nesplatitelné a pouze způsobují další a další škody a také větší globální koordinaci. Od znalosti problémů k jejich praktickému řešení ale vede dlouhá cesta a patrné je to třeba právě v případě Řecka. Všichni sice souhlasí s tím, že pokud se má tato země vrátit na cestu k finančnímu a ekonomickému zdraví, musí dojít ke snížení jejích dluhů, nicméně v praxi se toto přesvědčení zatím nijak neprojevuje.

Jak bylo uvedeno, z ekonomických problémů těží extremisté a my se tak nalézáme v situaci, kdy jsou vyžadována těžká rozhodnutí a zároveň dochází ke zhoršování celkového politického prostředí. Tradiční politické strany ztrácejí podporu a klesá potenciál pro vytváření konstruktivní politiky. Na druhou stranu je také pravděpodobné, že nebudou prosazeny ani extrémistické návrhy. Případ strany Syriza v Řecku ukazuje, že v praxi proti nim fungují dostatečné institucionální pojistky. Na druhou stranu každé další čtvrtletí jen zvyšuje náročnost potřebných změn a ještě více komplikuje celou situaci v politické rovině.

Autorem je ekonom a investor Mohamed A. El-Erian.

Zdroj: Bloomberg