Je OPEC stále kartelem?

Zjednodušenou definicí můžeme kartel popsat jako formu obchodní dohody narušující hospodářskou soutěž, jejímž cílem je maximalizace zisku jeho účastníků. Ti vědí, že když společně sníží množství svého produktu, zvýší tím jeho cenu a tím i své zisky. Právě za tímto účelem byl v roce 1960 založen kartel OPEC, organizace združující původně pět, dnes třináct zemí. Celý projekt byl od začátku úspěšný a zúčastněným zemím zajistil stabilní odbyt a rostoucí ceny jejich strategické komodity. Největší úspěch si organizace připsala v roce 1973, kdy snížením produkce o několik procent a vyhlášením embarga na vývoz ropy do zemí podporujících Izrael způsobila první ropný šok.

Problém kartelu nastává ve chvíli, kdy jeho součástí nejsou všichni podstatní hráči na trhu, resp. když jednotliví účastníci kartelu přestanou akceptovat společný postup a začnou v praxi aplikovat jednu z ekonomických teorií her, vězňovo dilema. V takovém případě se jeden ze členů skupiny pokusí zajistit pro sebe vyšší zisk na úkor ostatních, např. zvýšením své produkce. Přesně v této situaci se nyní OPEC nachází. Na jedné straně na příjmech z exportu ropy závislé, ale mimo spolek stojící Rusko, na straně druhé do nedávné doby embargovaný Írán, který by chtěl úroveň své produkce vrátit na hodnoty z roku 2008. V záloze stojí USA, připravené při vzestupu cen ropy obnovit svou technologicky náročnou těžbu. Nízkých cen z posledních měsíců pak využili snad všichni k doplnění svých zásob a možnost kartelu diktovat ceny ropy v krátkém období je tak omezena.

Tato surovina v posledních letech zažívá poměrně divokou jízdu, když její cena oscilovala mezi 150 USD za barel (159 litrů) z poloviny roku 2008 a 27 USD z ledna roku letošního. Vážnost současné situace pro státy, jejichž rozpočty jsou na příjmech z exportu ropy závislé, dokládá také 12M klouzavý průměr, který ani v krizovém roce 2009 neklesl pod 58 USD, zatímco nyní se pod touto hodnotou drží již šestým měsícem (nyní 48 USD) a vzhledem k vysokým cenám z loňského května a června bude dál klesat.

Jestli kartel zůstává kartelem, tedy skupinou s koordinovaným postupem a schopností působit na cenu prostřednictvím řízení nabídky, uvidíme možná již tuto neděli po setkání ropných producentů v katarském Dauhá. Nálada před schůzkou je, díky vyjádřením některých klíčových účastníků, v očekávání dohody optimistická. Cena od minulého pátku přidala slušných deset procent a do konce týdne bude zřejmě vyčkávat okolo hodnoty 200D průměru (43,50 USD) na výsledky jednání. Pouhá dohoda o zmražení úrovně těžby na lednových hodnotách ke stabilizaci ceny ale stačit nebude. Při stále klesajícím výhledu růstu globální ekonomiky, vysokých zásobách největších spotřebitelů, stávajícím přebytku nabídky nad poptávkou a deklarovaných záměrech zvyšovat produkci od některých členů kartelu (kromě Íránu zaznamenal rekordní těžbu v březnu také Irák), bude třeba vyslat jasný signál o možnostech snížení množství suroviny na trhu. Vedle solidárního přístupu ve smyslu snížíme všichni, který je však těžko představitelný, se nabízí možnost jednostranného omezení těžby u producentů s nejnižšími náklady a nejvyššími naspořenými rezervami, tedy Saudské Arábie, resp. vysokými náklady na těžbu, tzn. USA. V opačném případě hrozí, že se cena černého zlata opět sesune bez pokusu atakovat hranici 50 USD za barel.