Měny často nespolupracují s růstem cenové hladiny

Autor: Jakub Švábenský

Světová ekonomika vstupuje do další nejisté fáze a přední centrální banky jsou stále opatrnější. Pozornost se obrací k signálům, zda agresivní stimuly přinesly výrazné nárůsty inflace.

Americký Federální rezervní systém, Bank of England a ECB, všichni zmínění byli zklamáni jen z malého nárůstu inflace, nebo dokonce, jak dlouho šla opačným směrem. Bank of Japan, která se snaží odvrátit deflaci dvě desetiletí, dostala ránu při kontraproduktivním nárůstu jenu po rozhodnutí přijmout negativní úrokové sazby minulý měsíc. Dokonce i v Číně je inflace pozoruhodně krotká a pravděpodobně to tak zůstane.

U vyspělých ekonomik je obava, že se zpomalení růstu během posledních několika měsíců dostane co cesty tlaku na inflaci prostřednictvím mezd. Již dnes existují náznaky dramatického poklesu nezaměstnanosti ve Spojených státech a Velké Británii a v menší míře v eurozóně. V případě, že míra nezaměstnanosti v USA se ustálí na 5 %, tak FED bude mít mnohem menší motivaci ke zvýšení sazeb. Inflace USA měřená pomoci indexu spotřebitelských cen (CPI) se očekává, že vzroste o 1,2 procenta oproti loňskému roku a ustálí se na hodnotě 2.3 %.

V Británii, kde centrální banka ponechala klíčovou úrokovou sazbu na rekordním minimu po dobu sedmi let a nevykazuje známky pohybu a inflace je ještě slabší. CPI ve Spojeném království, dle prognóz, vzroste o 0,4 procenta než před rokem. Míra nezaměstnanosti v Británii se ustálila na 5,1 % a následovalo zmírnění mzdové inflace, stejně jako zpomalení ekonomického růstu a investičních plánů. 23. června proběhne referendum o tom, zda by měla Británie setrvat nebo opustit Evropskou unii.

Inflace v eurozóně zdaleka nedosahuje svého cíle 2 % a očekává se, že bude dosahovat -0,1 %. Podle mnoha pozorovatelů jsou centrální banky blízko nebo na konci svého politického dosahu.