Až příliš vysoká očekávání

Od posledního letošního zasedání Rady guvernérů ECB si investoři slibovali přijetí dalších monetárních stimulů, jejichž primárním cílem by bylo podpoření inflace v eurozóně. Sekundárním efektem pak i podpoření akciových trhů, na což rostly sázky prakticky od začátku října. Vysoká očekávání investorů vzbudili svými proslovy samotní členové Rady guvernérů, kteří opakovaně indikovali svou ochotu i schopnost k mnohem razantnějším intervencím. Jaká byla nakonec realita? 

Ještě před samotnou tiskovou konferencí bylo oznámeno snížení depozitních sazeb hlouběji do záporných úrovní, konkrétně na -0,3 % z dřívějších -0,2 %. Tento krok byl všeobecně očekáván, takže se setkal spíše s vlažnější investorskou reakcí. Následoval Draghiho proslov, ve kterém skutečně oznámil prodloužení platnosti kvantitativního uvolňování spolu s rozšířením palety odkupovaných aktiv. Nicméně zásadní faktor zde chyběl. Tržní konsensus počítal také s navýšením objemu odkupovaných aktiv, což se tedy nakonec nevyplnilo a investoři reagovali rychlým uzavíráním svých spekulativních pozic. Evropské akciové indexy zkorigovaly o téměř 4 %, eurodolar posílil o více než 3 %. 

Šlo o pohyby, které nejsou na trzích k vidění každý den. Konkrétně zrovna u eurodolaru nedošlo k tak bouřlivé reakci už více než šest let. To jen dokresluje, jak výrazně bankéři ECB investorskou veřejnost zklamali. Na vině je hlavně chybná komunikace z jejich strany směrem k tržním subjektům. Kdyby tak vehementně nepotvrzovali svůj závazek "udělat cokoliv, co bude zapotřebí k co nejrychlejšímu dosažení inflačního cíle", nemuselo by k žádnému zklamání dojít.