Manuál investora aneb Doba přeje netradičním investicím

Investování je vždy složité, v dnešní situaci to však platí (minimálně) dvojnásob. Bezprecedentní zásahy centrálních bank vyvolané krizí v roce 2007-8 a dluhovou krizí v Evropě vytlačily ceny mnoha aktiv na historicky nevídané úrovně. A tak zatímco poslední léta byla investičně relativně jednoduchá a v podstatě cokoliv, na co se sáhlo, rostlo, v následujících letech bude situace mnohem složitější. A to zejména pro konzervativního investora.

Vzhledem k tomu, že sazby všech velkých centrálních bank (FED, ECB atd.) a také mnoha menších včetně ČNB jsou v podstatě na nule, na krátkodobém peněžním trhu si konzervativně laděný krátkodobý investor přijde v nejlepším na (černou) nulu. Ani dlouhodoběji takový investor, který je ochoten vydat se po výnosové křivce k delším splatnostem, moc výnosu nepobere - ve vyspělé Evropě si na vyšší výnos než 2-3 % ani na dlouhých (desetiletých) splatnostech nesáhne Tedy pokud ho neláká Řecko. např. V ČR dostane za půjčení peněz vládě na 5 let dokonce záporný nominální výnos. Švýcarská bezpečnost pak na 5 letech přijde na -0,7 % ročně, k tomu je třeba uvážit i měnové riziko.

Jednou se tato situace určitě změní a výnosy vyrostou. Nicméně vzhledem k zarputile nízké inflaci v klíčových ekonomických oblastech to může být později, než si většina myslí a nynější držitelé dluhopisů tento výnosový pohyb neocení (růst výnosů totiž znamená pokles cen).

Přimíchávat do konzervativního portfolia akciovou složku jako způsob zlepšování očekávaného výnosu také nelze donekonečna. Znalý akciový investor ví, že akcie vyspělých trhů momentálně nejsou nijak levné (americké akcie pokládám osobně za vysloveně drahé).

Z kdysi věhlasného BRIC-u (blok zemí, který měl být do roku 2050 motorem globálního růstu, zahrnující Brazílii, Rusko, Indii a Čínu) dnes v podstatě zbývá jako investičně perspektivní jenom Indie a rozvíjející se trhy jsou obecně velmi nesourodá skupina zemí, kde lze lehce šlápnout vedle, takže ani investiční akciový výlet mimo vyspělý svět konzervativní portfolia nezachrání, pokud se k němu investor vůbec odhodlá.

Jak akcie, tak dluhopisy samozřejmě místo v portfoliích budou i nadále mít - u akcií však nyní než ve formě širokého akciového indexu spíše ve formě pečlivě vybraného portfolia konkrétních titulů. To je samozřejmě velmi lehké říct, ale – pokud člověk není W.Buffet nebo někoho takového nezná – těžké zrealizovat.  U dluhopisů je pozorný výběr ještě důležitější.

Dle mého názoru tak doba nahrává alternativním aktivům, tj. všem netradičním aktivům, jako je půda, nemovitosti, private ekvity (investice do začínajících a privátně vlastněných společností, atd.), která v typickém portfoliu obvykle nenajdete a která s finančním trhem korelují v mnohem menší míře než jejich tradiční protějšky v podobě akcií, dluhopisů, derivátů apod. Díky nižší likviditě, ale i relativní „neobjevenosti“ nabízejí tato aktiva často zajímavější výnos a k tomu poskytují i vítanou diverzifikaci a snížení tržního rizika. Nejedná se přitom o nic světoborného. Tímto způsobem dlouhodobě investují skutečně bohatí – dle statistik drží nejbohatší rodiny světa v tržních (tradičních) aktivech jen zhruba polovinu svého majetku, druhou polovinu pak právě v aktivech alternativních.