Makrodata přehledně aneb co číhá v kalendáři? 3. díl

V miniseriálu o makrodatech, který zpracovává oddělení Patria Forex, je nutné neopomenout další důležitý díl do skládačky čísel a událostí, které mají významný dopad na finanční trh. Tímto dílem je politika centrální banky a ostatní monetární faktory, které je třeba pro porozumění trhu sledovat. Pro Patria Forex a Patria Online vše podstatné stručně shrnul Tomáš Vlk, analytik Patria Finance.

První díl miniseriálu naleznete zde, druhý díl poté pod tímto odkazem.

Politika centrálních bank má zásadní vliv na měnové podmínky v dané zemi či měnové unii. Směrem k měnovým kurzům je prvním určujícím aspektem kurzový režim - centrální banka stanovuje, zda domácí měna bude fixovaná k referenční měně či koši, v jakém rozmezí se bude pohybovat, nebo jestli bude volně plout ovlivňována pouze tržní nabídkou a poptávkou.

I pokud se nacházíme v režimu plovoucího kurzu, zůstává politika centrální banka zásadním faktorem pro pohyb měny. V krátkém období je pro kurz klíčové, zda dochází k utahování (zpřísňování), či naopak uvolňování měnové politiky. Obecně lze říci, že zpřísnění politiky je pro domácí měnu pozitivní, uvolnění negativní.

Nastavení politiky centrální banka provádí řadou nástrojů. Tím nejobvyklejším jsou krátkodobé referenční úrokové sazby. Centrální banka nastavuje úročení peněz při operacích s bankami a ovlivňuje tím úročení na mezibankovním trhu. Zvýšení sazeb, tedy utažení politiky, zvyšuje úročení měny a tím zlepšuje její relativní atraktivitu vůči jiným měnám. Vyvolává tak příliv krátkodobého kapitálu ze zahraničí, zvýšení poptávky po domácí měně a tím její posílení. V případě snížení sazeb je tomu naopak a měna má tendenci oslabovat.

Poslední roky jsou specifické tím, že hlavní centrální banky vyčerpaly možnosti úrokových sazeb a přešly na jiné metody. Ke slovu se dostaly kvantitativní nástroje přímo ovlivňující nabídku peněz v ekonomice. Uvolnění politiky v takovém případě znamená zvýšení nabídky (nové) likvidity proti nákupu nepeněžních aktiv (cenných papírů). Utažení politiky naopak odpovídá prodeji těchto aktiv centrální bankou a stažení dříve uvolněné likvidity z trhu. Také v tomto případě je utažení politiky pro domácí měnu krátkodobě pozitivní a uvolnění politiky negativní. Důvodem je prosté snížení, respektive zvýšení nabídky peněz, které se promítá to jejich hodnoty.

Mezi nástroje, které centrální banka může použít, patří rovněž přímé intervence na devizovém trhu. Může jít o ojedinělé zásahy korigující vývoj na trhu, nebo i úpravu kurzového režimu. Dopad na trh je potom evidentní: Intervence ve prospěch domácí měny ji díky nákupům posílí, intervence proti domácí měně ji naopak skrze prodeje oslabí. Platí, že podporovat domácí měnu může centrální banka jen do výše devizových rezerv, zatímco oslabovat ji může teoreticky neomezeně. I v případě intervencí platí teze o utahování a uvolňování měnové politiky, neboť silnější měna znamená přísnější měnové podmínky a naopak.

Výše zmíněné nástroje patří v rámci arzenálu centrálních bank k těm "tvrdým". V souvislosti s obchodováním na měnách ale nelze podceňovat ani na "měkké" nástroje. Sem patří slovní intervence, úpravy rétoriky apod. Zástupci centrální banky pravidelně veřejně vystupují a jejich slova mohou mít na devizový trh podstatný vliv. Například slovně naznačené utažení měnové politiky může kolikrát mít větší dopad než samotné zvýšení úrokových sazeb, varování před přímou devizovou intervencí může posunout kurz i bez faktického vstupu banky na trh atp.

Na závěr je dobré zopakovat, že jsme se bavili o krátkodobém dopadu politiky centrálních bank na měnové kurzy. Středně- až dlouhodobý vliv měnové politiky může být jiný. Dá se říci, že v delším období už není pro měnu tolik podstatná měnová politika, jako spíše hospodářský růst, inflace či vnější bilance, tedy dlouhodobé fundamenty, které svou politikou centrální banka ovlivňuje.

První díl miniseriálu naleznete zde, druhý díl poté pod tímto odkazem.