Dimun: Babiš není majitelem státního rozpočtu

Ministři pokorně docházejí za Andrejem Babišem a prosí o navýšení financí. Babiš ale není premiérem ani majitelem státního rozpočtu. Je to jen divadlo o jeho touze po moci. 

Pomalu se z toho stává již tradice: v druhé polovině prázdnin, kdy média nemají do čeho rýpnout, se jednotliví ministři dostavují do Letenské ulice, sídla ministerstva financí, aby požádali zdejšího pána o navýšení svých rozpočtů. Ctění pánové, zkušení politikové, prominou, ale vypadá to dost feudálně a nedůstojně, zvláště u těch, kteří nejsou panu ministrovi financí povinováni svojí lenní, tedy pardon, stranickou, povinností.

Nejde v podstatě o nic jiného, než od Babišem dobře zrežírovanou mediální show. Ministři pokorně docházející jeden po druhém k němu do kanceláře pak vítězoslavně médiím sdělují, co kdo od Babiše dostal za pamlsek a on sám pak celé tohle středověké divadlo uzavře závěrečným stanoviskem toho, kdo je tím, který to tady šéfuje.

Je to jen další přenášení agrofertích móresů do české politiky, kdy jednotliví manažeři podniků holdingu skládali panu majiteli účty a chodili si k němu pokorně pro rozhodnutí o tom, zda dostanou či nedostanou v rámci firmy požadovaný rozpočet či půjčku.

Problém je, že každý z ministrů, kdo přistoupí na tuhle Babišem zrežírovanou show, mu pomáhá budovat jak jeho osobní image, tak přeneseně i jeho hnutí ANO. Jak se to snese s mediální strategií ČSSD, která by měla být přesně opačná a spíše posilovat roli premiéra, nevím. Ale asi mají v Lidovém domě lepší představu o tom, jak se dostat z pod dvaceti procent preferencí. Anebo si na to zvykli a vyhovuje jim to, což by byla ta horší varianta.

Ministr financí není majitelem státního rozpočtu, je pouze jeho správcem. Priority rozpočtové politiky by měl určovat primárně premiér a to na základě dohody v rámci koalice. Tohle Babišovo hraní si na jakéhosi superministra, či spíše majitele peněz státu, který rozhoduje, komu dá či nedá peníze, jen opět rozrušuje autoritu vlády jako tělesa a premiéra coby instituce.

Petr Dimun, psáno pro Deník Referendum