Řecko je rukojmím vlády, která nekompetentnost vydává za hrdinství

Takto drsně se do současné řecké vlády pustil komentátor britského listu The Telegraph Daniel Howden.

Obrázek, který podle Howdena nejlépe vystihuje, co se minulý týden v Řecku stalo, nejsou mladí Řekové, tančící v aténských kašnách, oslavující svůj vzdor, či pohnutá slova řeckého premiéra-hrdiny, Alexise Tsiprase. Tím je zdvižená pěst předsedkyně řeckého Parlamentu Zoe Konstantopoulou, kterou minulý čtvrtek zdravila své věrné šiky mladých a nezaměstnaných na Náměstí Syntagma v Aténách.

Řecká populistická koalice, složená z radikálně levicové Syrizy a radikálně pravicových Nezávislých Řeků přetavila svých lednových 40 % hlasů ve více než 60 % získaných v nedělním referendu pro odmítnutí záchranného plánu tzv. Trojky. Povedlo se jí to, aniž by splnila cokoli ze svých předvolebních slibů, jako zvýšení minimální mzdy, zdanění bohatých nebo nastolení sociální spravedlnosti. Nyní má tato koalice neurčitý mandát, který bude využíván jako kladivo na všechny zbývající domácí kritiky.

Konstantopoulu je tou osobou, která, daleko více než šarmantní demagog Tsipras, odhaluje skutečné záměry Syrizy. Byla to ona, kdo soustavně podkopávala autoritu řecké centrální banky tím, že neustále veřejně sekýrovala jejího rozvážného guvernéra Sournarase. Byla to ona, kdo otevřeně zastrašovala soukromá média. Když se ukázalo, že někteří její kolegové poslanci a poslankyně by mohli ztratit nervy a odvolat ono nedělní referendum, Konstantopoulu uzavřela parlament, aby se o ničem takovém hlasovat nemohlo.

Konstantopoulou, spolu se svým ortodoxně marxistickým kolegou a ministrem pro energie Lafazanisem, vůbec neuvažují o tom, že by Řecko mělo provádět jakékoli reformy výměnou za mírnější podmínky pro řešení řeckých dluhů. Jejich vizí je zcela znárodněné hospodářství, v němž všechny klíčové instituce budou podřízeny jejich extremistickým představám.

Řecká vláda si byla vědoma, že většina Řeků nechce návrat k drachmě, což si zejména extrémně levicové křídly Syrizy přeje, a tak bylo referendum pojato jako otázka národní hrdosti. ´Zvolíte si ponížení a kapitulaci, nebo si vyvzdorujete lepší dohodu?´, dalo by se říci. Tsipras stál před volbou, zda rozbije Syrizu, aby zajistil dohodu s věřiteli, nebo zda si bude zahrávat s celou řeckou ekonomikou. Nakonec zvolil obětování řeckých národních zájmů. Řekové se tak ocitli v pozici užitečných idiotů, respektive rukojmích vlády, která vydává svou neschopnost a extremistickou ideologii za hrdinství. Nyní se může Tsipras bez servítek opřít i o svého ministra obrany, kterému bude konečně umožněno zbavit Řecko vlivu chemikálií, rozsypávaných na řecké hlavy z křídel dopravních (a jiných) letadel.

Sliby se slibují, blázni se radují. Ujištění, že kapitálové kontroly brzy skončí, se ukáží jako nepodložená. Syriza referendem pouze získala imunitu před důsledky svých vlastních lží. Ze všeho špatného, co se nyní Řecku stane, budou obviňováni všichni ostatní, zejména pak zahraniční věřitelé. Řecký lid, který vyměnil líbivé lži za nepohodlnou pravdu, čekají léta utrpení. Jejich balkánští sousedé stáli ve frontě na hranicích, aby je před vládou populistů a nacionalistů varovali, ale nebyli tentokrát vyslyšeni.