ČNB: intervence zadním vchodem ...

Květnové zasedání ČNB bylo vcelku nudnou záležitostí – prognóza se téměř nezměnila, stokrát opakovaná věta, že koruna po exitu neposílí, je také stále v komuniké, podobně jako slova o připravenosti ČNB posunout v případě nutnosti kurz na slabší úrovně. Jenže to poslední se dle mého už stalo.

Dle mého názoru buď ČNB (potají) posunula svůj kurzový závazek a nyní cílí na korunu slabší než 27 korun nebo rezignovala na svůj inflační cíl. To jsou jediné dva závěry konzistentní s jejím čtvrtkovým vyjádřením, že jako protiinflační faktor prognózy vidí „kurz koruny vůči euru“. Kurz koruny vůči euru, který ČNB od listopadu 2013 používá místo repo sazby jako nástroj měnové politiky, se totiž pohybuje nad centrální bankou stanoveným maximem 27 korun za euro - tvrdit, že je kurz protiinflační i když je slabší než ČNB sama stanovila, je podobně nelogické, jako kdyby před pár lety říkala, že repo sazba je protiinflační (= příliš vysoká) a nesnížila ji.

Je samozřejmě možné, že ČNB prostě rezignovala na svůj inflační cíl.  Vzhledem k nervozitě, která ji jímá, když se koruna dostane na dohled 27 korun (viz únorové – březnové komentáře prezidenta Zemana) a k neustále opakované hrozbě posunout kurz v případě nutnosti, to však vidím jako velice nepravděpodobné. Mnohem pravděpodobněji ČNB už korunový strop implicitně posunula a nezmínila se o tom. I když to lze vzhledem k nepopulárnosti tohoto kroku pochopit, od banky, která je hrdá na svoji otevřenost a transparentnost, by bylo na místě to přiznat.