Recept na nízkou inflaci? Přeci zvýšení cíle! Třeba ze 2 na 4%

Centrální bankéři na celém světě se v posledních letech potýkají s problémy plnění svých dlouhodobých inflačních cílů. V rámci nejvyspělejších zemí G7 se daří pouze kanadské centrální bance naplňovat svůj základní mandát a držet růst cen v ekonomice blízko 2procentního cíle. Ostatní centrální banky jsou na tom většinou podstatně hůře, evropské a japonská bojují s rizikem deflace a jejich cíle na úrovních 2% se zdají být až astronomicky daleko.

Při hledání řešení se místo jednodušší a z laického pohledu také logičtější cesty snížení inflačních cílů prosazuje cesta v opačném směru, tedy vstříc růstu inflačního cílování například ze 2 na cca 4% nebo ještě výše.

Bývalý šéf Fedu Ben Bernanke minulý měsíc například uvedl, že by se mělo začít diskutovat o možnosti zvyšování inflačního cíle. Na samotném čísle růstu o 2% nevidí nic magického, aby se s ním nedalo v případě potřeby pohnout.
Prezident Boston Fedu Eric Rosengren je také toho mínění, že inflační cíle jsou příliš nízké. V podobném duchu se vyslovil také jeho kolega ze San Francisca John Williams.

Podle některých analytiků jsou pro růst inflačních cílů také čistě demografické argumenty v podobě obecně stárnoucích populací. Klesající podíl pracujících bude přirozeně zpomalovat tempo růstu ekonomik.

Kardinální otázkou ale je, jak chtějí centrální bankéři splnit zvýšené inflační cíle, když mají potíže i se stávajícími úrovněmi? Navrhovatelé se spoléhají na samoregulační funkci takového opatření, kdy by zvýšení inflačního cíle samo o sobě zvýšilo inflační očekávání, což by mělo podpořit růst ekonomik. Vyšší inflace by také pomohla s redukcí vysokého zadlužení a podpořila by s velkou pravděpodobností pracovní trh.

První vlaštovkou v tomto ohledu je Bank of Japan, která zvýšila svůj inflační cíl v roce 2013 z 1 na 2%.

Růst inflačních cílů má ale také své velké odpůrce. Například viceprezident Fedu Stanley Fisher na toto téma míní, že zvýšení cíle by celkově snížilo důvěryhodnost centrálních bank. Podobný pohled na věc má také člen ECB Peter Praet.
Někteří experti v této souvislosti poukazují, že stejně tak nedůvěryhodně působí také současné dlouhodobé podstřelování cílů či jejich dlouhodobé neplnění.

Tento článek podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci 3.0 Česko