Zapomeňte na dluhopisy, zelené investice vám vydělají víc

Nevratné změny, které se udály na finančních trzích, si dnes vyžadují zásadní změnu přístupu k investování. Na osvědčené finanční nástroje se už nedá spoléhat tak jako kdysi. Existuje za ně adekvátní náhrada? Odpověď na tuto otázku najdete v rozhovoru, který nám poskytl Peter Bálint, člen investičního výboru fondu NOVA Green Energy (NGEF). 

Investiční kultura nemá v Česku dlouhou tradici. Navíc hned první pokusy některých investorů byly zmařeny dopady hospodářské krize. Jak tyto zkušenosti ovlivnily chování českých investorů? 

Investiční kulturu přivedly do současného stavu špatné zkušenosti skoro s každou formou kolektivního investování a s kapitálovým trhem jako takovým. Vše začalo kupónovou privatizací, kde mnozí drobní investoři přišli o majetek, který svěřili investičním fondům. Ti, kteří drželi přímo akcie firem, skončili s bezcennými papíry vedenými na účtech u depozitáře. Podílové akciové fondy, které začaly vznikat koncem 90. let, také zklamaly. Vlivem splasknutí internetové bubliny v roce 2001 a také kreditní a realitní bubliny v roce 2008 dosáhly za 13 let jen velmi slabého zhodnocení. Lépe se dařilo dluhopisovým fondům, které díky klesajícímu trendu v úrokových sazbách a pravidelnému výnosu dosáhly velmi slušnou výkonnost. Historicky pozitivní zkušenost s fondy, které investují do nástrojů s pravidelným fixním výnosem, a negativní zkušenost s akciemi způsobila, že český investor je velmi konzervativní a dává přednost jistotě pravidelného úroku před potenciálem kapitálového zisku. Stačí se podívat na alokace do jednotlivých typů podílových fondů. Drtivá většina je ve fondech peněžního trhu a dluhopisových fondech, čili v konzervativních finančních nástrojích. Kdo si však myslí, že podobnou výkonnost jako doposud dosáhne na dluhopisech i v následující dekádě, bude hluboce zklamán.

Jeden z nástrojů, které dnes mají zájemci o investování na finančních trzích k dispozici, představují fondy kvalifikovaných investorů. Jak byste charakterizoval tento finanční nástroj? 

Fondy kvalifikovaných investorů (FKI) jsou zaměřeny na „bonitnější“ a zkušenější investory, o kterých se dá předpokládat, že rozumí charakteristikám různých tříd aktiv a rizikům s nimi spojenými. FKI proto mohou investovat např. do exotičtějších, méně likvidních aktiv, využívat pákový efekt, krátké pozice (čili pozice, které vydělávají na poklesu cen aktiv) apod. Je to struktura typická pro zajišťovací (hedgeové) a fondy soukromého kapitálu (private equity fondy). Mnohokrát jsou tyto fondy méně volatilní a rizikové než klasické fondy, kde je jediným nástrojem řízení rizik diverzifikace. I kdybyste v roce 2008 vlastnili 500 největších a nejbezpečnějších amerických firem, i tak by jejich tržní hodnota klesla o 50 %. Pokud byste však byli v dobrém fondu kvalifikovaných investorů, např. v „Long/Short Equity“ sektoru (tedy strategie současného otevírání dlouhých a krátkých pozic), přežili byste krizi pouze s malými škrábanci. FKI jsou tedy flexibilnější a mají větší prostor pro investice jako klasické podílové fondy.

Co byste doporučil investorům, kteří hledají optimální poměr mezi výškami výnosů a bezpečností investice? Existuje v současnosti na trhu nějaký produkt?

Jak jsem zmínil, investoři už nemohou od dluhopisových fondů očekávat výnosy, které dosahovaly posledních 13 let. Úrokové sazby jsou obecně na historicky nejnižších úrovních. I 10tiletý německý dluhopis má výnos pouze 1,04 % p. a. a 2letý dluhopis má dnes dokonce negativní výnos. Jinou alternativou by mohly být korporátní dluhopisy, avšak výnosy na nich jsou již na takových úrovních, že absolutně nekompenzují pravděpodobnost bankrotu, které jsou s těmito dluhopisy nevyhnutelně spojeny. Světlou a málo známou výjimkou jsou fondy investující do výroby zelené energie. Tito producenti mají na dlouhá léta zajištěn odběr elektřiny za zvýhodněné ceny, které garantuje stát. Výnosy z takových fondů se pohybují na úrovni 8-9 %, stejně jako dlouhodobé výnosy dosahované akciovým trhem, přičemž však mají charakter dluhopisu s minimální volatilitou. Protože jsou tržby elektráren ve fondech garantované státem, tak jde o jistou formu státních dluhopisů, avšak s mnohem větším výnosem, než mají samotné státní dluhopisy. V případě fondů zelené energie tedy máte dlouhodobý výnos jako při akciích a riziko jako u dluhopisů. 

Když je řeč o tzv. "zelených fondech", čímž jsou tyto finanční nástroje specifické? Jak byste popsal způsob jejich fungování? 

Zelený fond je fond jako každý jiný, jen místo dluhopisů nebo akcií investuje do elektráren vyrábějících elektřinu z obnovitelných zdrojů. Těmi zdroji jsou slunce, vítr, voda, bioplyn, biomasa, přílivové vlny a zemské jádro. Zisky generované z těchto zdrojů jsou prostřednictvím dividend distribuovány podílníkům ve fondu. Je třeba si uvědomit, že fosilní paliva jsou vyčerpatelné, neobnovitelné a v jistém okamžiku musí civilizace přejít na obnovitelné a udržitelné zdroje energie. Tím, že je díky státní podpoře výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů ekonomická, producenti komponentů těchto technologií investují do výzkumu a vývoje, čímž roste produktivita a klesá cena komponentů. Pozorujeme tedy jev, kterého jsme byli svědky v případě informačních technologií. Státy malými investicemi do podpory zelené energie v současnosti nepřímo stimulují vědeckotechnický pokrok a zajišťují, že v budoucnu budou tyto elektrárny tak levné, že je nebude třeba dotovat a budou plně konkurenceschopné fosilním palivům. Pokud by se nedělalo nic a neexistoval by náhradní plán, tak by v jistém momentě ceny energií začaly exponenciálně růst. Populace totiž roste exponenciálně, nová ložiska ropy a zemního plynu ne. Podle mě je to velmi rozumná a chytrá strategie.

Pro koho je tento investiční nástroj primárně určený a jak byste zhodnotil jeho celkovou dostupnost, jaké jsou optimální investiční horizonty?

Možnost investování je buď přímo do nákupu elektrárny, což si může dovolit málokdo, nebo do FKI investujících do těchto elektráren. Minimální investice u FKI je většinou 125 tisíc eur (cca 3,4 milionu korun). Jsou fondy i se vstupní investicí 1milion euro (27,5 milionu korun) a vyšší, v závislosti na jurisdikci, v níž jsou zřízeny, a na rozhodnutí manažerů fondu. Některé fondy, které se zaměřují pouze na institucionální investory, mívají stanovená minima i vyšší. Běžný investor, který si nemůže dovolit přímý vstup do fondu, může investovat přes banky, pokud mu takovýto nástroj nabídnou, obchodníka s cennými papíry, nebo privátního bankovnictví prostřednictvím tzv. řízených portfolií. Podmínky má každá banka nebo obchodník s cennými papíry stanoveny individuálně, orientačně je možné počítat se vstupem od 10 tisíc EUR (270 tisíc korun). Investiční horizont je středně až dlouhodobý. Ani u fondu se neoplatí investovat pouze na jeden rok, je potřeba počítat alespoň s tříletým investičním horizontem.

V čem vidíte celospolečenský přínos zelených fondů? 

Jak jsem již zmínil, investice do obnovitelných zdrojů stimulují výzkum, vývoj a zlevňují cenu nových elektráren. Např. fotovoltaický materiál klesl za 3 roky o neuvěřitelných 50 %, podobně jako kdysi ceny mikroprocesorů a mobilních telefonů. To je strategicky největší přínos, protože zajišťuje udržitelnou budoucnost. V neposlední řadě pomáhají tyto investice zajistit penzi. Při úrocích 1,04 % p. a. se nejenže na důchody nevydělá, ale neudrží se ani kupní síla peněz. Při 8 % je situace radikálně jiná. Alokování do alternativních investic je ve světě penzijních fondů v zahraničí samozřejmostí. Bude zajímavé sledovat, jak se podaří prvnímu pilíři a druhému pilíři dluhopisy s výnosem 1 % - 3 % p. a. porazit demografii. Klidně si však tipnu, že asi stejně, jako se podaří padajícímu jablku porazit gravitaci.