Předlužení se dřívě řešilo odpisem resp. defaultem, teď tu máme centrální banky

Psal jsem, že historická zkušenost ukazuje, že předlužení bylo v minulosti řešeno odepsáním dluhu. Dříve nebo později. Ať už šlo o vyspělé země nebo ty rozvíjející. Takže otázka je, proč ne teď, že. To, co se změnilo, je ochota centrálních bank na svá bedra (=bilance) nabrat tento nadměrný dluh. A zároveň se přikláním, že toto řešení je pravděpodobnější. Tedy dlouhodobé zvýšení bilancí centrálních bank. A větší, než co doteď převedly. V Japonsku jsou stále ještě na začátku. EMU je na startu.

Ale pozor, to neznamená, že odepsání dluhu tradičním způsobem (tedy default) je vyloučené. Naopak. Pravděpodobnost není nulová a navíc roste. Proč? Protože dlouhé období vysoké nezaměstnanosti, nerovnost v rozdělení příjmů, frustrace a deprese je výborné podhoubí pro růst popularity populistických stran, které ve svém instrumentáriu samozřejmě mají "zbavme se dluhů, nesplácejme, nebudeme přece platit těm bohatým zahraničním finančníkům".

Nejde o žádnou marginálii. Stačí mrknout na volební průzkumy. V Itálii má Pět hvězd 20%, řecká Syriza třetinu a španělské Podemos (Můžeme) necelých 28%. To je dost.

Když se člověk podívá na výnosy dluhopisů na periferii EMU, tak očividně finanční trh s touto možností moc neoperuje = výnosy by měly být vyšší. Ale vždyť on Draghi přece říkal, že zachrání EMU, ať to stojí, co to stojí. To ano, ale tyto strany zároveň říkají, že vedle odpisu dluhu chtějí vrácení vlastní měny. Takže by byly mimo EMU, tedy mimo oblast, kde Drahgi bude dělat „zázraky“.



David Navrátil