Spoření do zlata v porovnání poráží tradiční masová spoření

Jakmile se objeví pochvalné komentáře o střádání a odkládání peněz do fyzického zlata, téměř okamžitě se objeví reakce negativní. Velmi často se negativní komentáře odkazují na informaci, že spread, tedy rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou, se u fyzického zlata pohybuje okolo 20%. Což neznamená nic jiného než to, že pokud byste chtěli nakoupené zlato v týž den prodat, přijdete právě o těch 20%. A právě tento rozdíl mnoho případných zájemců nadobro odradí. Jistě, v krátkém horizontu několika let je ztráta pravděpodobná. 

Jak to ale vypadá v horizontu dlouhodobém? Kdy opatrnější člověk odkládá na neurčité „horší časy”, spoří na důchod nebo spoří pro své děti?

Abychom na tuto otázku mohli odpovědět nejen našim klientům ale i těm, co o fyzickém zlatě uvažují, nechali jsme vypracovat analýzu průběhu spoření do fyzického zlata v režimu Českých zlatých rezerv v porovnání s průběhem pravidelného odkládání peněz do tří nejpopulárnějších spořících produktů.

Spořící účet, penzijní připojištění a stavební spoření jsou bezpochyby nejrozšířenějšími způsoby, jakými široká veřejnost v posledních dekádách spořila.

Co kdyby, ale místo pravidelného měsíčního odkládání do spořitelen střádali lidé do fyzického zlata?  Výsledky analýzy, která zpětně zmapovala sazby na spořících účtech, výnosy penzijního a stavebního spoření byly, alespoň pro mne, překvapením.  

To, že pravidelné drobné odkládání do zlata spolehlivě porazí spoření na spořících účtech se dalo čekat, ale kdo by byl řekl, že k dnešnímu dni i o desítky tisíc poráží penzijní připojištění a dokonce, i když jen velmi mírně, i státem podporované stavební spoření?

Analýza počítá s pravidelným měsíčním obnosem 1 500 Kč, který šel po dobu posledních dvaceti let buď do zmiňovaných spoření, nebo do nákupu fyzického zlata v programu Českých zlatých rezerv. Jako hlavní zdroj úrokových sazeb byly použity měsíční statistiky ČNB, do kalkulace byly zahrnuty všechny vstupní poplatky i daně z výnosů. Na konci byly porovnány naspořené částky a prodejní cena naspořeného zlata, tedy cena ponížena o spread 20%, kterou by majitel cihel skutečně inkasoval.

Při takto definovaném spoření, by člověk, který odkládal do zlata a dnes by jej prodal, měl v ruce 612 tisíc Kč.  Ten, kdo “stavebně spořil” by měl 605 tisíc Kč, na penzijním spoření by bylo k dnešku 566 tisíc Kč a na spořícím účtu 494 tisíc Kč.  
Jakkoli je rozdíl mezi zlatem v programu ČZR a stavebním spoření malý, uvážíme-li, že zlato by měl klient po celou dobu pod svou fyzickou kontrolou a to, že začátkem století se bankovní sektor výrazně otřásl, myslím, že individuální pravidelné spoření ve zlatě obstojí více než solidně.

Tato analýza si ovšem nekladla za cíl znevažovat rozšířené a standardní spořící produkty. Měla přispět k očištění zlata jako dlouhodobého nástroje spoření pro veřejnost, které má mnoho nepřátel, většinou bez racionálních argumentů.

V momentě, kdy mnoho lidí přestává věřit státu, což je pochopitelné, uvážíme-li, co vlády různých zemí s ekonomikami a potažmo s bohatstvím svých občanů vyvádějí, je také spoření do zlata jediným spořícím produktem, který je vždy plně pod kontrolou daného střadatele.