Odhalení čínského zázračného růstu
Abychom mohli ještě lépe porozumět dřívějšímu čínskému růstu, rozložili jsme tvorbu HDP na několik složek.
Proces začíná Cobb-Douglasovou produkční funkcí, kdy výstup (Y) je vyjádřen jako funkce čtyř faktorů: práce (L), tvorby kapitálu (K), znalostí (h) a celkové produktivity (A). Podíl kapitálu na produkční funkci - hodnotu alfa (α) předpokládáme 0.45, podobně jako je tomu u jiných studií.
Y = AKα (hL)1-a
Úpravami můžeme vyjádřit výsledný růst jako funkci čtyř druhů vstupů: 1) změny pracovní síly (růst zaměstnanosti); zvyšování lidského kapitálu (zastoupeno počtem let vzdělávání); 3) kapitálové prohlubování (růst čistého znehodnocení kapitálové akumulace); a 4) změny TFP (celková produktivita výrobních faktorů). Pro výpočet dílčího růstu (vrchní částObrázku 1), respektive příspěvku k HDP (spodní část Obrázku 1) v období od roku 1952-2011, jsme využili data z Penn World Table 7.1. Poté jsme podle určitých předpokladů upravili oficiální data NBS a dostali jsme se tak až na rok 2013. Pro znázornění a analýzu jsme rozdělili rozložení do dvou období a to: 1952-1978 a 1979-2013 s ohledem na dopad velké strukturální reformy. Období od roku 1979 se dále dělí na tři části, vyznačené asijskou finanční krizí (1997) a světovou finanční krizí (GFC, 2008).
Rozdělení růstu v letech 1952-2013
Čína – podíl na celkovém růstu HDP na hlavu
Na Obrázku 1 jsou vidět rozdílné rysy růstu v období před a po ekonomické reformě. Před rokem 1978 rostla ekonomika meziročně průměrně o 5.2% a její volatilita byla velká. Tvorba kapitálu, zvětšování pracovní síly a zvyšování lidského kapitálu jsou faktory, které významně přispěly k celkovému růstu. Avšak během velkého skoku kupředu a kulturní revoluce se znatelně snížila produktivita. Od roku 1978 je strukturální reforma původcem významných změn ekonomických faktorů. Během tohoto období rostla TFP meziročně průměrně o 3.4%, přispívající tak více než 1/3 k ekonomickému růstu. Nicméně největší význam měla tvorba kapitálu, rostoucí o 9.7% ročně a podílející se tak na růstu z více než 40%. Význam pracovní síly a zvyšování znalostí jako růstových faktorů postupně zeslábl.
Z dílčího členění jednotlivých období od roku 1978 lze vyčíst zajímavé postřehy. První je, že jako největší přispívatel k celkovému HDP se tvorba kapitálu velkou reformou pozvedla a dále se zrychlovala i přes asijskou a světovou finanční krizi, odrážející tak dopad vládních investičních pobídek. V tomto období podíl investic Číny na celkovém HDP vzrostl z 30% na omračujících 48% v roce 2012. Za druhé, od zavedení reformy se významně zrychlil růst produktivity, meziročně se zvyšující o 3-4% až do vypuknutí světové finanční krize. Po krizi se růst TFP snížil na něco více než 2%, což znamená, že část z post krizového investování se udála v málo produktivních odvětvích. Za třetí, zvětšování pracovní síly pokračovalo, ale s klesající tendencí. S tímto na mysli se dá očekávat zhoršení čínských demografických podmínek a zároveň to, že výrobní faktor práce může brzy přestat růst, jak bude dále vysvětleno ve druhé části této zprávy.
Produkční cykly odráží ekonomické cykly v Číně
Vrchní část: meziroční míry růstu produkčních prvků
Spodní část: podíl výrobních prvků na celkovém růstu
Obrázek 2 graficky znázorňuje rozložení růstu na dílčí složky a podává více informací o tom, jak se ekonomické proměnné v čase vyvíjely. Vrchní část obrázku zachycuje růstové míry jednotlivých výrobních faktorů od roku 1978, zatímco spodní část je ukazuje jako podíl na HDP. Můžeme vypozorovat, že nárůst pracovní síly a znalostí zůstává stabilní. Tvorba kapitálu je také stálá, ale prodělala dvě změny. Jednu na počátcích devadesátých let a druhou po světové finanční krizi. Nejvíce nestálou složkou je růst TFP, který má rozpětí mezi -1.4% a 15%. Je zajímavé, že tato fluktuace těsně odráží celkový ekonomický cyklus.
Ekonomické reformy mají vliv na produkční cykly
Rychlým pohledem na Obrázek 2 se ukáže, že za posledních 35 let byly tři hlavní cykly produktivity a to přibližně v obdobích 1980-1990, 1991-1998, 2000 – současnost. Malé připomenutí si čínských ekonomických dějin naznačuje, že začátek každého cyklu byl spojen s velkými strukturálními reformami, které skončily buď krizí anebo silným ekonomickým útlumem.
1980-1990: ekonomické reformy v osmdesátých letech začaly v zemědělství, s postupným uvolňováním cen produktů a farmářům bylo dovoleno prodávat část jejich sklizně na trhu. Postupně došlo k zapojení podobného principu i v ne-zemědělských odvětvích, kdy státem vlastněné firmy byly motivovány ke zvyšování výroby a prodeji výrobků za vyšší tržní ceny. Snížená cenová kontrola pomohla zlepšit tržní signály a pomohla ekonomice uvolnit značný potenciál v produktivitě. Bohužel, se zmenšujícím se podílem zemědělských odvětví, síla reforem slábla. Ve stejnou dobu došlo také k politickým chybám při procesu liberalizace, což vedlo k přehřátí ekonomiky a politickému napětí na konci osmdesátých let. Náhlé zpřísňování úvěrových podmínek si také vybralo svou daň, čímž skončil první cyklus produktivity od dob velké reformy.
1991-1998: Začátek cyklu následoval po slavném výletu Deng Xiaopinga do jižní Číny, jenž přispěl k posílení chuti politiků pokračovat v započatých tržně-orientovaných reformách. Strukturní změny v tomto období byly zaměřeny na konsolidaci státních podniků, protože byl umožněn bankrot a slabé společnosti byly přebírány silnějšími. Překážky obchodu a ochrana monopolů byly také zmenšeny, čímž se otevřela cesta soukromému a zahraničnímu kapitálu. Tyto změny pomohly oživit růst produktivity na počátku devadesátých let, ačkoliv byl tento cyklus zasažen asijskou finanční krizí (AFC).
2000-současnost: Za probíhající AFC se konalo patnácté Třetí Plénum a nastavilo kurs pro pokračování liberalizace soukromého sektoru. Rozšiřování zahraničního obchodu a uvolnění běžného účtu země v procesu před a po nástupu WTO bylo silným impulsem pro stabilní a pokračující růst produktivity až do počátků třetího tisíciletí. Vzestup cyklu se opět otočil vypuknutím vnější krize – tentokrát té v USA, jež se rychle rozšířila po světě. Od dob GFC rostla TFP méně a tak s sebou táhla dolů i celkový ekonomický růst.
Tato analýza cyklů produktivity má dva cíle. Prvním je zdůraznit význam přírůstků produktivity jako hlavního zdroje ekonomického růstu. Její důležitost v čase bude stoupat s tím, jak bude podíl vstupů (práce nebo kapitál) na růstu slábnout, anebo se dokonce změní v záporný. Druhým a důležitějším je poukázat na nespornou korelaci mezi ekonomickými reformami a růstem produktivity v Číně. V příští zprávě se blíže podíváme na reformy nezbytné k dosažení vyšších přírůstků produktivity a udržitelného růstu. Navíc se pokusíme odhadnout potenciální růst Číny, a jak by se mohl ještě zlepšit přijetím nových strukturálních reforem.
Připraveno ve spolupráci s překladatelskou agenturou InvenioMedia.cz
Čtěte další články o investování na http://www.penizenavic.cz/investovani/clanky
Poslední zprávy z rubriky Investice:
Přečtěte si také:
Prezentace
23.04.2024 Podle čeho vybírat plechový zahradní domek?
18.04.2024 Daňové přiznání lidem provětralo peněženky....
Okénko investora
Ali Daylami, BITmarkets
Michal Brothánek, AVANT IS
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Evropský průmysl zelené energie má problém: Společnosti se stěhují do USA
Mgr. Timur Barotov, BHS
Trhy střízliví a vedou ruku amerického Fedu ke zpřísnění politiky
Petr Lajsek, Purple Trading
Miroslav Novák, AKCENTA
Spotřebitelská inflace v eurozóně odeznívá, pro služby to však úplně neplatí
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz