Dohání nás Slovensko díky euru?

Rozdíl tempa růstu mezi českou a slovenskou ekonomikou je trvalým jevem, ale rozhodně nemůže být vysvětlen tím, že po vstupu Slovenska do eurozóny vzrostly v porovnání s námi přímé investice do slovenské ekonomiky (opak je pravdou). Teď se budu zabývat tím, co skutečně způsobilo rozdíl temp růstu v posledních letech. Následující text se pokusí tento slib naplnit.

Nejprve se ale na Grafu 1 podívejme na to, jak rostla česká a slovenská ekonomika před vstupem Slovenska do eurozóny a po něm do roku 2012 (posledního roku, kde jsou k dispozici úplné údaje o růstu HDP). Za pozornost stojí především to, že slovenská ekonomika rostla dramaticky rychleji už před vstupem, přičemž rozdíl kulminoval v roce 2010, kdy slovenská ekonomika rostla dvojnásobným tempem a za jediný rok se zvětšila o více než desetinu. Takový růst už ale vyvolává pochybnost o jeho udržitelnosti. A tato pochybnost nachází oporu například v dramaticky vyšších deficitech běžného účtu Slovenska v daném období (Graf 2). Deficit běžného účtu vyšší než 5 % je obecně považován za jasný znak přehřívání ekonomiky. Slovenská ekonomika vykazovala známky přehřívání (na rozdíl od české) ve všech letech před svým vstupem do eurozóny. Tento fakt stojí za pozornost a zaznamenání pro pochopení dalšího textu.

Slovensko ovšem také zvolilo rozdílnou fiskální reakci v nastupující krizi většiny vyspělých ekonomik (Graf 3) a propad poptávky mírnilo dramatickým nárůstem rozpočtových deficitů. To se samozřejmě projevilo i dramatickým nárůstem zadluženosti. Do krize vstupovalo Slovensko méně zadlužené než Česko. Hrubý vládní dluh Slovenska činil 28 % HDP, Česka 29 %, ale již v roce 2012 vystoupal na 52 % (v Česku dosáhl 46 %). Jeho růst byl tedy vyšší o sedm procentních bodů. Právě tento rozdíl je evidentním „hlavním podezřelým“ faktorem, který by mohl vysvětlit rozdílná tempa růstu obou ekonomik.

Pro test, zda může vysvětlit různou výkonnost české a slovenské ekonomiky pouhý rozdíl mezi fiskálními politikami obou zemí, je vhodné spočítat, jakou hodnotu by musel mít fiskální multiplikátor obou ekonomik v daném období. Právě tento údaj totiž vyjadřuje, jak se kvantitativně přenáší nárůst rozpočtového deficitu o jedno procento do vyššího růstu v období jednoho roku (pro zjednodušení budeme ignorovat dlouhodobější efekty). V běžné ekonomice se předpokládá, že jde o číslo mezi 0 a 1 pohybující se zhruba mezi jednou polovinou až třemi čtvrtinami. V období propadů poptávky (což je samozřejmě případ této krize) se však může pohybovat i nad 1. Hodnotu fiskálního multiplikátoru potřebného pro vysvětlení rozdílu mezi výkony české a slovenské ekonomiky v letech 2009 až 2012 lze tedy zdánlivě jednoduše stanovit vydělením celkového rozdílu temp růstu v daných letech rozdílem ve vývoji zadluženosti.

Jenže určitou otázkou je to, jaké údaje pro výkony ekonomik a jejich rozpočtovou politiku použít. V principu lze použít dva typy údajů: ty, které nějak zohledňují ekonomický cyklus (očišťují o něj), tedy tzv. strukturální deficity rozpočtu a údaje o rozdílu tempa růstu vůči potencionálnímu výstupu, nebo prosté růsty ekonomik a růsty zadluženosti. Ovšem jakmile se pokusíme využít ona o cyklus očištěná data, zjistíme (viz Tabulka 1), že se nám situace dramaticky zjednodušuje. Rozdíl mezi tempy růstu očištěnými o potencionální výstup české a slovenské ekonomiky v letech 2009–2012 je totiž zcela zanedbatelný a činí -0,4 % (má tedy navíc ještě „nesprávné“ znaménko). Je to přímý důsledek dříve zmíněného faktu, že Slovensko vstupovalo do krize s mimořádně se přehřívající ekonomikou, což je prostě mimořádně výhodná pozice pro následnou krizi charakterizovanou propadem poptávky. Takže jinými slovy, zohledníme-li cyklus, není co vysvětlovat, Slovensko prostě mělo (samozřejmě nezamýšleně) štěstí, že nedokázalo před krizí ubrzdit svou přehřívající se ekonomiku.

Podíváme-li se na neočištěná data (viz Tabulka 2), zjistíme, že k tomu, aby rozdílná rozpočtová politika vysvětlila celý rozdíl výkonnosti české a slovenské ekonomiky v letech 2009–2012, stačí hodnota fiskálního multiplikátoru 0,81. To je v ekonomické krizi mimořádně konzervativní hodnota (stojí za zmínku, že k podobným hodnotám bychom se dopočítali i s deficity očištěnými o dluhovou službu). A to je v podstatě vše.

Shrnu-li:
1) I pokud bychom ignorovali fakt, že rozdíly mezi tempy růstu české a slovenské ekonomiky mají své dlouhodobé příčiny a trvání, je zjevné, že jejich odlišnou výkonnost v době krize nelze (a netřeba) vysvětlovat vstupem Slovenska do eurozóny, stačí k tomu prostě se podívat na rozdíly rozpočtových politik.
2) Pokud si ale povšimneme, jak přehřátá byla slovenská ekonomika před krizí (a vstupem do eurozóny), uvědomíme si, že možná není co vysvětlovat, jak o tom svědčí jen malý rozdíl v tempech růstu očištěných o potencionální výstup české a slovenské ekonomiky.
3) A ti, kteří argumentují vyšší schopností Slovenska přitahovat díky vstupu do eurozóny přímé zahraniční investice, dávají najevo především svou schopnost zcela ignorovat fakta.