Amerika opět nad propastí!

Americe můžou opět dojít peníze. Již 17 října se může stát, že americká vláda nebude mít peníze na úhradu závazků, pokud se nenavýší strop pro zadlužení, upozornil zákonodárce v dopise Jack Lew. Lew už ve svém srpnovém varovaní upozornil, že peníze na placení účtů Washington vyčerpá někdy v polovině října, kdy mu zůstane asi 50 miliard USD - to je částka, která může být vyčerpána za jeden den.

Podobná hrozba Americe hrozila již několikrát, nicméně pokaždé se politici dokázali dohodnout a navýšit dluhový strop a odvrátit tak apokalypsu pro USA.

Co by znamenalo, kdyby se to nyní nepovedlo?
Vláda by nakonec nebyla schopna platit všechny své účty, výsledky by byly katastrofální. V takovém případě by nebylo možné vyplácet povinné výdaje, jako jsou důchody, platy vojákům nebo platby ve zdravotnictví. Důvodem fiskálního útesu je dlouhodobý fakt, že rostoucí náklady (výdaje na veřejné služby) nestačí pokrýt příjmy a také ten fakt, že vyprší platnost daňových sazeb (daňových úlev), které byly sníženy před deseti lety.

Zraky investorů budou v několika následujících dnech upřeny na jednání amerického kongresu, který se bude snažit najít řešení, které by neznamenalo automatické nastartování škrtů v rozsahu až 1,2 bilionů USD ruku v ruce s drastickým navýšením daní. Tyto automatické zásahy by mohly uvést USA do recese.

Kdo za to může?
Takzvaný fiskální útes je důsledkem dvou protikladných novodobých rysů amerického smýšlení – chamtivosti a viny. Chamtivosti po nízkých daních, silné armádě a sociálních výhodách pro každého, a viny v tom, že to nelze vše zaplatit z vlastní kapsy. Politici samozřejmě populisticky tyto požadavky svým voličům slibovali a dlouhou dobu i plnili. Když bychom se měli podívat na pár lidí, kteří stáli u zrodu zadlužování USA.

více zajimavých článků můžete nalést zde: http://stox.cz/zpravodajstvi/clanky

Muž číslo 1. Arthur Laffer

 Slavná Lafferova křivka je základem teorie, podle níž snížení daní zvyšuje příjem z daní. Arthur Laffer, jako uznávaný ekonom byl pravou rukou konzervativnějších politiků, kteří stáli za snížením daní bez ohledu na to, jaký dopad to bude mít na deficit USA. Háček jeho teorie je v tom, že jsou americké daně příliš nízké, Lafferův paradox funguje až při vyšších daňových sazbách. Nicméně Laffer dal politikum bez pocitu viny krátit daňové příjmy země.

Muž číslo 2. Peter Peterson

 Tento může je snad ještě důlěžitější než Laffer a to z jiného pohledu. Hedgeový miliardář, který byl tajemníkem Reaganovy vlády, založil, financoval nebo podporoval většinu institucí ve Washingtonu, které z deficitu dělaly a dělají veřejné téma (například Concord Coalition, Peterson Foundation, The Fiscal Times a I.O.U.S.A.). Bez Petersonových miliard by byl deficit okrajovou záležitostí.

Muž číslo 3. Bill Clinton

Prezident Clinton navodil v politice klamný dojem, že jsou rozpočtové přebytky samozřejmostí. Během jeho posledních 4 let končil rozpočet v černých číslech. Jako jeden z mála prezidentů nechal i v době rostoucí ekonomiky Washington na drastické rozpočtové dietě. Vyšší daně na kapitálové příjmy změnily mírné deficity ze začátků Clintonovy vlády v přebytky.

Muž číslo  4. Alan Greenspan

Greenspan byl patronem chamtivosti i viny současně. Vždy varoval Kongres před riziky velkých deficitů, nicméně jako šéf Fedu v roce 2001 vzkázal Kongresu to nejhorší, co mohl. Prohlásil, že by se neměl splácet dluh, protože by to položilo trh se státními dluhopisy a omezilo schopnost Fedu kontrolovat ekonomiku. Byl to den, kdy souhlasil s Bushovými daňovými úlevami

Muž číslo 5. George W. Bush

Nikdo není za současnou situaci Američanů zodpovědnější než Bush. V kampani v roce 2000 sliboval snížení daní. Dělal vše pro to, aby se vyhnul splácení státního dluhu. A když přišla recese v roce 2001, razil heslo, že daňové škrty oživí ekonomiku. A když to nevyšlo, ve snižování daní pokračoval. Navíc zatížil rozpočet USA válečnou kampaní, která trvala bezmála 10 let.

Muž číslo 6. David Lereah

Hlavní ekonom Ameické asociace realitních kanceláří a snad člověk s největším podílem na propagaci a rozmachu nemovitostní bubliny. I když bylo patrné, že bublina praskla, Lereah stále trval na tom, že investice do nemovitostí nemůže být ztrátová. Sice sám bublinu nevyvolal, ale ztělesňuje chamtivost, která zaplavila realitní trh. 

Těchto 6 můžu se přímo, či nepřímo podílelo na tom, kde se dnes nacházejí americký rozpočet a nyní bude velmi těžké najít jakoukoli cestu ven. Jelikož zvyšování daní se rovná politické sebevraždě, neplacení státních zaměstnanců, jako jsou policisté, doktoři, vojáci je téměř nepředstavitelné. Amerika má několik možnosti.

1)      Navýšit dluhový strop a dále tak odsunovat politickou zodpovědnost za své činy a za své mrhání státními financemi

2)      Nedohodnout se a uvrhnout USA do další recese a riskování nové krize

3)      Najít jiné řešení, které by bylo kombinací postupného snižování zadluženosti a přitom by to neznamenalo drastické škrty ve veřejných výdajích, které by mohly ohrozit chod země